Lid versus ekonomika

Lidem se často podsouvá zdánlivě jasná “pravda” demagogických zastánců silného státu: Trh nemá morálku, a proto potřebuje zásahy státu. Trh nemá morálku, a proto musí vzniknout odbory, aby chránily zájmy pracujících. Sem trh nepatří, zde se uspokojují důležité lidské potřeby a ty zajistí jedině “mocný a moudrý” stát.

Proti této šílené agitaci existuje jen jedna dostupná zbraň, jak tvrdil L. Mises a tou je rozum. Pouze zdravý rozum stačí k tomu, aby zabránil lidem propadnout klamným představám a prázdným frázím. Z jakýchsi naivních důvodů se neustále předpokládá, že vláda bude konat dobro a zjedná nápravu všech nepříznivých jevů, zabrání hospodářským krizím, odstraní nezaměstnanost. Trh však není zdivočelé zvíře, které připravuje lidi o práci a plodí chudobu, a proto je třeba ho zkrotit.

Trh je pouze označení pro mírové a dobrovolné aktivity lidí, kteří si navzájem vyměňují plody své práce, aby spolupráce (resp. v konečném důsledku dělbou práce) mohli uspokojit více a kvalitněji své potřeby. Tato spolupráce umožnila vzniknout penězům a cenám, které koordinují aktivity takovým způsobem, aby se omezilo plýtvání.

Pokud nevládne trh, pak není přítomna ani dobrovolnost, ale donucení, následkem čehož neexistují tržní ceny a proto dochází k plýtvání, k chaosu, k neefektivitě a zadlužování. Moderními příklady jsou zdravotnictví, školství, infrastruktura dopravy jako silnice a železnice.

Jak již bylo zdůrazněno, dobrý úmysl nestačí, je třeba neplýtvat v jednotlivých odvětvích a moci porovnat naléhavost potřeb v jiných odvětvích. To však bez distribuované informace, jejímž nositelem jsou právě ceny, není možné. Proto se bude plýtvat dál a problémy se budou řešit většími výdaji z veřejného rozpočtu. To se začne líbit podnikům, které jsou součástí státního byrokratického systému, protože budou žít ze státních zakázek v prostředí, kde neexistuje volný trh, tedy tlak na zvyšování kvality a snižování nákladů. Tyto skupiny pak samy začnou požadovat další regulace. V zestátněných systémech se tedy problémy budou jen množit.

Taková situace se pak často projevuje ve zvyšování daní, například z příjmu, kterými se plní státní rozpočet a zároveň brání dalšímu (konkurenčnímu) podnikání. Zvýšená daň z příjmu totiž zabraňuje zejména začínajícím podnikatelům akumulovat potřebný kapitál a tím se rozvíjet, takže jsou odsouzeni být jen drobnými podnikateli. Velké firmy zapojené v byrokratickém systému jsou takto chráněny před konkurencí.

Tím se podnikání dostává ještě více do područí byrokracie, která začne rozhodovat o oprávněnosti nákladů, cen, zisků a podobně. Zároveň tím bují její aparát a také podíl voličů, jichž je stát zaměstnavatelem, což znamená více peněz z veřejných zdrojů na výplaty byrokratů. A díky demokracii se tak spirála státní moci a nesvobody může roztočit více … 

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Branislav Majernik