Krysy opět útočí

Jednoho dne si mudrc povšiml, že krysy v sýpce jsou nejenže vypasené, ale také pořádně agresivní. To když chtěl zavázat prokousaný růžek pytle se zrním, zaútočily na jeho ruku. Vzpomněl si, že krysy v chrámu byly plaché a bojácné. Při jeho vstupu se rozutekly do všech děr.

“Je to tím,” uzavřel své zjištění, “že ty z chrámu nemají co bránit, než pár kůrek chleba a to jim za život nestojí. Kdežto ty ze sýpek hájí svou rozmařilou zahálku. Tedy čím se člověk má lépe, tím se stává nenažranějším a bojovnějším a dožaduje se většího blahobytu. Pokora a vděčnost jsou mu cizí.”

Tak nějak by se dala ve stručnosti popsat ona prastará moudrost z perexu. A přesně takto na mě působí žvásty radikálních levičáků západního světa.

Sami toho moc neukázali, přínosem pro společnost jsou minimálním, ale za to by rádi přerozdělovali to, co vytvořil někdo jiný. A tak zatímco člověk pravicového myšlení řekne: já jsem tohle vybudoval, tohle zaplatil a odvedl společnosti a na tohle mám nárok, oni řeknou: tohle jsme vytvořili a odvedli my všichni a proto to rozdejme všem, mnou počínaje. Oni nikdy veřejně nepřiznají, že je kupředu žene vlastní nenažranost, protože se mají dobře za minimální úsilí. To ne. To se budou ohánět takovými obezličkami, jako: nejde o mě, ale jde o ty lidi na hranici bídy, o mladé rodiny s dětmi, o seniory a potřebné. A přitom v hlavě už hltavě počítají jaká část cizího majetku jim asi zadara připadne. Ale počítají marně. Ve všech režimech, kde tato zrůdná celospolečenská loupež zvítězila, nepatřila takovým jako jsou oni ani klika od vrátnice fabriky, kde jim režim okamžitě poté zvedl pracovní normy o 200%. A příděly naopak ostrouhal, protože žádná sleva není zadarmo.

Jejich klasická omšele lživá fráze zní, že bohatí ještě více bohatnou a chudí stále chudnou. Už z prvního porovnání materiálního a sociálního zajištění běžného občana před 100 lety a dnes, včetně dostupnosti zdravotnictví, školství, právní ochrany, pracovních podmínek a demokracie, je to pitomost jak vrata od hangáru. Ono chudnutí totiž není nic jiného než závist, že i když se dnes máme líp, jiný se má ještě lépe.

Asi jako když tři rolníci vydělají statkáři denně tisícovku. Každý dostane po dvou stovkách sedlák čtyři, protože je majitelem pole a všechno řídí. Všichni jsou spokojeni, ale jen do doby, než pantáta ušetří na traktor. Pak mu podnikání nese tisíce dva, každý z nich dostane čtyři stovky a majitel osm. A je zle. Traktor nese blahobyt a je třeba ho statkáři sebrat i s tím polem. Po pěti letech statkář umře v kriminále na tuberu, z traktoru je vrak a z vyčerpaného pole jíloviště na kterém se prohánějí venezuelští potkani. Ale všichni jsou spokojeni, protože chudoba je rovnoměrně rozdělena a nikdo nemá víc, než ten druhý. A kručení břicha se dá přeci přehlušit zpěvem revolučních písní. Večery pak bývají dlouhé a večeře moc krátké. Zbývající čas se potom vyplní hledáním nového statkáře s traktorem.

Další jejich podivuhodnou diagnózou je tvrzení, že kapitalismus se už vyčerpal a neumí řešit sociální problémy. Popravdě se ale většinou jedná o problémy, které vytvořili sami oni levičáci neustálou demontáží kapitalismu z pravidla “každému podle jeho zásluh” na “každému kdo co chce”. A tak ti, kteří pracují nejméně bydlí nejdostupněji, ti co odvádí do systému nejmíň z něj pobírají nejvíc a kdo nepracuje vůbec, ten bydlí a žije úplně zadarmo. A ještě je jinými stejně marnými lidmi označen za společensky potřebného. Naopak ti co pracují nejvíc, také nejvíc odvádějí a mají zároveň nejmenší nárok cokoliv od společnosti čerpat. A pokud si i přesto něco za své peníze přidrzle koupí, potom je třeba jim to sebrat, nebo alespoň důsledně zdanit nejlépe 100%.

Levičáci tuto celospolečenskou kriminalitu nazývají sociální spravedlností a jejich cílem je dovést ji až k zrůdné dokonalosti legendárního kalašnikova. Ovšem pravý význam pojmu “sociální spravedlnost” spočívá v tom, že kdo (zdravý, dospělý a práceschopný) více přispívá do společného, měl by z něj také požívat vyšší plnění a respekt společnosti. Takhle to alespoň funguje ve všech smečkách, hejnech a stádech. Ale možná je příroda úplně blbá a nemá ty správné Euroškoly.

Mně kolikrát připadne, že těmto levicovým křiklounům pracuje mozek v záložním havarijním režimu. Chtěli by moc vdoleček, protože ta šlehačka nahoře vypadá bombasticky a pak žalují, že jim to těsto pod ní vůbec nechutná a chtějí ho vyměnit za něco jiného. Strašně rádi by se oženili, protože slyšeli, že máte denně navařeno a sex po libosti. A pak jsou rozčarovaní z toho, že musí jíst to co je, a ne to co by chtěli a souložit musí i když se jim nechce. A ještě k tomu celý ten předražený ansábl financují a to včetně návštěv souseda po nocích, kdy oni se neklidně převracejí na zablešené pryčně na pracovní montáži kdesi v tramtárii.

Prostě nevědí co chtějí a nedají pokoj, dokud nepadnou hubou přímo do septiku marxistického realismu. Anebo ještě hůře. Chtějí to, co má ten druhý. A pro cizí majetek jsou vám schopni ukousnout i ruku, až budete s pečlivostí dobrého hospodáře zavazovat růžek pytle se zrním.