19.5.2020
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Král má roušku

Sdílejte článek:

MONIKA ČÍRTKOVÁ

Koluje tu po FB taková časová osa, která vtipně komentuje, jak šel čas s rouškami – od dojemné solidarity a snahy ochránit okolí, po rozmrzelost a naštvání. Je to velice trefné, ale také smutné.

Mohlo to být totiž tak, že jsme na březen a začátek dubna vzpomínali jako na dobu, kdy jsme se neznámé a neprobádané situaci kreativně a solidárně postavili, vyřešili ji a zvládli. Kdo to uměl, ušil roušky, často nezištně podělil ostatní, i ostatním opatřením jsme se víceméně podřídili, virus se přestal šířit a život se vrátil do normálu. Takhle na to ale vzpomínat nebudeme. Budeme na to vzpomínat jako na čas ponížení.

Státní moc podlehla častému myšlenkovému schématu, a to hned ve dvou směrech:

1) Co je užitečné, to se musí nařídit.

Stává se to v mnoha oblastech, ať už jde o zapínání pásů v autě nebo očkování. Nějaké chování se osvědčí a ukáže jako užitečné, a stát se chopí příležitosti a učiní z něj povinnost. Samozřejmě, ihned se otevře kýžený prostor pro uplatňování moci, povinnost se musí kontrolovat, její nedodržování pokutovat, k tomu je nutné zřídit úřady, obsadit úřednická místa, vést řízení atd.

Musí to ale tak být? Zapínáte si pásy, protože je to povinnost, nebo proto, že chcete jezdit bezpečně? Lidé přece mají sami od sebe tendenci udržovat určitou míru bezpečného chování, a to dost racionálně. Ale to je už stokrát prodiskutované téma, netřeba se opakovat.

2) Co se osvědčilo, musí trvat co nejdéle.

Nemyslím si, že je vedení státu úplně padlé na hlavu, tudíž patrně dobře ví, že současný rozsah povinnosti nosit roušky všude je zcela iracionální. Ostatně, viděli jsme to už dříve, ministr Hamáček nenosil roušku ani v nejhorším období, když seděl s kolegy na krizovém štábu a ještě se u toho nechal vyfotit. Stejně tak u prezidenta se sešli jeho poradci a v klidu konzumovali společné jídlo. Ne proto, že jsou hloupí nebo nezodpovědní, ale právě proto, že vědí, že nastavené pravidlo je pochybné. Navenek ale musí zachovávat dekorum. Situace, kdy politik poskytuje rozhovor do televizního zpravodajství přes Skype a u toho má na obličeji roušku, znamená jediné: dělá z diváků naprosté hlupáky. Podobné je to s “rozvolňováním” pravidel, která snad budou i určovat, kdo na koupališti kdy smí roušku odložit.

Lidé sami cítí, že to už je moc, ale „předpis je předpis“, takže stále ještě poslušně roušky nosí.

Nechávají se tím vlastně manipulovat: každý se musí chovat tak, jako by měl vysoce nakažlivou nemoc. Ve městě je například úplné minimum nakažených, občan nemá sám žádné příznaky nemoci, nezná nikoho, kdo by tou nemocí trpěl, ani se nesetkal s někým, kdo nějaké její příznaky má, ale když jde ven, musí si vzít roušku, protože „možná by tu nemoc mohl mít“. Takové chování má k čemukoliv, co lze nazvat racionalitou či přiměřeností, na míle daleko. Co to dělá s lidskou duší si netroufám odhadovat, ale nepodceňovala bych to.

Stalo se módou klanět se vědcům a vědeckým postupům. Opravdu je tohle ten adorovaný vědou podložený, racionální přístup? Kde jsou data, statistiky, pravděpodobnost? Ne, teď už to není vědecky podložené. Vláda nutí všechny občany chovat se nelogicky a dobře to ví. Povinnost nosit roušky za současných okolností všude je ponižující. Snad i chápu, že stát baví občany ponižovat, ale nechápu, že občany baví to státu trpět.

Teď je tedy otázka, který z odpovědných činitelů první řekne, že epidemiologický král je nahý. Vlastně, nahý ne. Má roušku.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (25 votes, average: 4,40 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky