Ke kauze ALTNER

Předesílám, že na rozdíl od mnohých jiných mám k disposici fotokopii mandátní smlouvy, uzavřené mezi ČSSD a JUDr. Altnerem. Pro potvrzení: byla uzavřena dne 2. 5. 1997 (toto datum myslím médii ještě neprošlo).

Sama vykonávám advokacii od 1. 1. 1994, od léta 1990 jsem byla v Komoře komerčních právníků, takže se již 29 let živím právem… V květnu 1997 jsem měla kancelář, ve které pracovali tři další právníci a docela slušnou praxi. Myslím tedy, že se mohu vyjádřit ke smlouvě i k rozsudku NS jak se znalostí své 29 leté praxe, tak i s ohledem na poměry, panující v roce 1997.

Už když jsem uvedenou mandátní smlouvu dostala do ruky, říkala jsem si, že i v té době, i s mým tehdejšími malými zkušenostmi, kdyby mi některý s právníků přišel s takovou smlouvou, tak bych jej vyhnala. Po obsahové i formální stránce… Pozoruhodné je, že ze samotné smlouvy není zřetelné, jakým způsobem k “restituci” Lidového domu došlo, což nejlépe popisuje článek na Aktualne.cz “Lidový dům jsem ČSSD získal já, Altner mi ukradl můj úspěch, říká advokát Blanický”, ž 24. 5. 2016.

Nicméně je nutno říci jedno: jestli něco smlouva popisuje opravdu dobře, pak to je způsob stanovení odměny a úhrady JUDr. Altnerovi. Čeho má být poskytnutí právní pomoci dosaženo je popsáno ve dvou odstavcích, způsob poskytnutí odměny a stanovení její výše je popsáno v asi třech článcích smlouvy… Tomu říkám nepoměr… Ve skutečnosti bych řekla, že se jedná o smlouvu o způsobu stanovení odměny JUDr. Altnerovi…

V čem je zásadní problém. Na rozdíl od Nejvyššího soudu, který se zbaběle odvolává na nějakou “neurčitost smlouvy”, případně “neurčitost stanovení odměny” (ta teda fakt, ale fakt není) vidím já problém v aplikaci smlouvy jak samotným JUDr. Altnerem, tak jeho dědici, kdy všichni trvali na úrocích z prodlení. Jistě: po formální stránce to je v pořádku… Ale v momentě, kdy úroky z prodlení převyšují mnohonásobně výši samotné odměny, ba dokonce začínají být v nepoměru k získanému majetku, nastává “lidská” stránka věci. Druhá strana totiž začíná pociťovat tento nepoměr jako zneužívání práva… A to je to, o co jde. Nejvyšší soud situaci popsal a rozhodl účelově, o tom není pochyb… nicméně otázkou zůstává, zda nároky, vznesené v tomto rozsahu JUDr. Altnerem, byly v souladu se spravedlností.

Jsem přesvědčena, že nikoliv.

Chtěla bych říci, že v průběhu své praxe jsem se setkala několikrát s obdobnou situací, nezatíženou politickým pozadím – totiž, že úroky z prodlení významně převýšily původní hodnotu plnění – a vždy to mělo stejný průběh i konec: fundamentalistické lpění na tom, aby dotyčný dlužník zaplatil vše do posledního haléře, bez ohledu na jeho faktickou likvidaci, vedl k situaci, kdy oprávněný nedostal nakonec nic. Dlužník totiž provedl nestandardní operace na samém okraji (prosím: nikoliv za okrajem) práva a placení pohledávky se vyhnul. (Na příklad útěkem do inslovence, převedením firmy na “bílého koně” apod..) Neříkám, že je to správné, jen upozorňuji, jak to funguje ve skutečnosti. Totiž, zcela v souladu s poučkou mistra Sun – Tzu, který říká, že pokud nepřítele zcela obklíčíme, musíme mu postavit zlatý most, po kterém může z bezvýchodné situace vycouvat. Jinak totiž se může vzmoci na bezprecedentní obhajobu, na obranu, která bude i sebezničujícím útokem, protože to bude jediná šance, jak vyváznout. Důsledkem takového zoufalého útoků může být, dojde k proražení nepřátelského obklíčení a k nečekaným ztrátám původně vítězné strany. K čemuž došlo i v tomto případě…

Takže abych to shrnula: dlouhodobě spolupracuji s opravdu dobrou mediátorkou. Myslím, že obě strany, totiž ČSSD a JUDr. Altner a jeho potomci promarnili šanci se dohodnout, což by bylo jediné… důstojné a spravedlivé.

Důsledky tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu, oslabení důvěry v justici, zpochybnění práva, stejně jako důsledky na politické scéně, to jsou vedlejší produkty této soukromoprávní kauzy, které postihnou celou společnost. U tohoto rozsudku dojde k typické kapitalizaci zisků (za straně ČSSD) a socializaci ztrát (všemi osobami, které podléhají jurisdikci českých soudů). Což je rozhodně důsledek, na který bychom neměli zapomenout: ve volbách ani ve chvíli, kdy budeme na soud podávat další žalobu…

Pozn. PP: Jenže … ať jsou úroky vysoké jak chtějí, možná i nemravně … socany přece nikdo nenutil tu smlouvu podepisovat násilím, ne? Tedy, dle našeho laického názoru měli již dávno zaplatit a všechno ostatní je jen podlamování víry v právní stát. Jak se na tento případ asi dívá skoro milión lidí likvidovaných exekutory?