15.3.2017
Kategorie: Společnost

Když Europarlament rozhoduje o našich legálně držených zbraních

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Tak a je to. Europarlament právě rozhodl o našich legálně držených zbraních. Rozhodl tak, jak jsme předpokládali a jak jsme se obávali. Bohužel. A navíc tak učinil způsobem, který až nápadně připomíná Mnichov roku 1938 – o nás, bez nás.

[ad#clanek-respo]

Jak uvádějí první tiskové zprávy: „Kvůli nové proceduře platné od letoška se vůbec nehlasovalo o několika desítkách pozměňovacích návrhů, které chtěli prosadit i čeští europoslanci. Čtyřicet jich měla připravených Dita Charanzová, která je zpravodajkou textu za frakci ALDE.“

Oni se prostě „velcí kluci“ na něčem domluvili. Už dávno. Jen mezi sebou, přirozeně, jak je ve spolku zvykem. A teď to předhodili ostatním ke schválení. Hlasuj, holoto! Domnívali se, že ta roční „palebná příprava“, s řečmi o terorismu, bezpečí občanů a podobně byla dostatečná. A teď tohle. No vidíte to? Jakési drzé pozměňovací návrhy! Jistě pochopíte jejich roztrpčení. Takové práce to dalo! A skuteční „šéfové“ tlačí, že už jsme ve skluzu… Přece si to nenechají na poslední chvíli zkazit nějakými potížisty z východu. Z těch nových teritorií, které zase „propásly právo mlčet“, jak jim před pár lety citlivě naznačil jeden z francouzských presidentů. Takže nová procedura, a je to.

Tedy alespoň ten první krok. Zaplťalláh, protože už se to fakt táhlo. První pokusné balónky s návrhy, jak odzbrojit občany EU začala eurokomise vypouštět už v roce 2015. Shodou podivných okolností zrovna v době, kdy se „uprchlická krize“ rozjížděla, nabírala na síle a stávala se nepřehlédnutelnou a neututlatelnou. Šlo o iniciativu švédské eurokomisařky Cecilie Malmströmové. Podle ní by zbraně měly zůstat pouze státním ozbrojeným sborům. Další držitelé, jako třeba myslivci, by je měli mít v jakémsi centrálním úložišti a v případě potřeby, třeba honu, by si podali žádost. Na základě které by jim stát ty jejich zbraně na určený den „propůjčil“. Možná.

Tahle zhůveřilost neprošla. A tak se vsadilo na osvědčené. Na terorismus. Nemá cenu zde nosit dříví do lesa a unavovat se navzájem argumenty o tom, že legální zbraň s terorismem nijak nesouvisí. Protože o něj přece vůbec nejde. Uvědomme si, že na západ od našich hranic je již téměř vymalováno. V Británii je zakázáno soukromé vlastnictví jakékoli střelné zbraně. V dalších zemích je důkladně a promyšleně ztíženo. K tomu vám třeba v Německu mohou napařit tučnou pokutu za „vreckový nožík“ s čepelí delší než 6 cm. V Dánsku i za pepřový sprej… O nějakých teleskopických obušcích a podobných věcech na západ od Chebu raději ani neuvažujte. Zkrátka všichni tušíme, oč tu jde. 

No, stalo se. A teď přichází na pořad otázka, co dál. Na implementaci téhle směrnice do právního řádu má každá ze zemí sedmadvacítky 15 měsíců. Pro nás občany hraje fakt, že během těchto patnácti měsíců proběhnou v mnoha důležitých zemích ještě důležitější volby. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby se následkem (třeba) voleb ve Francii začal ten moloch (EU) rozpadat a bylo by tak možné na bruselské směrnice hodit, v zásadě beztrestně, bobek.

Jistou naději skýtají i volby domácí. Ne tedy, že bychom byli významným státem sedmadvacítky. Ale naši politici, stejně jako jiní, touží po znovuzvolení. A už dávno vědí, že tahle europitomost jim hlasů nepřidá. Proto se vymezí. A tak se lze nadít i nečekaných záchvatů odvahy. S žalobami u Evropského soudu. Třeba na nedemokratický způsob přijetí s vyloučením pozměňovacích návrhů. Nebo s „kreativním“ zapracováním do našeho právního řádu, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Jak je u nás zvykem. A dokonce i s rekordně krátkými lhůtami při projednávání. Volby jsou za půl roku…

Protože oni, naši politici, vědí ještě jedno. Nejen to, že aplikace téhle směrnice by proti nim, proti vládě (a také proti EU) postavila další doposud třeba váhající část společnosti. To by nebylo až tak zlé, stejně je už teď tím či oním způsobem „proti“ většina. Ale jde o jinou, dost zásadní, státo-bezpečnostní záležitost. O způsob provedení a výsledek případné akce na odběr (nebo výkup) těch zbraní, které nová směrnice zakazuje.

Už prý proběhly neoficiální porady, jakou část zbraní, které jsou teď v legálním vlastnictví slušných, bezůhonných občanů, může asi tak stát získat zpět. Informace a odhady z policejních kruhů hovoří o „výtěžnosti“ okolo 40% !!! To znamená, že z nadpoloviční většiny těchto zbraní se stanou zbraně ilegální a z velké části slušných, zákona dosud dbalých občanů zločinci. Se všemi dopady na bezpečnost, které vás samozřejmě ihned napadnou.

Proto předpokládám horečné úsilí ministerstva vnitra o minimalizaci dopadů nové eurosměrnice na českého držitele zbrojního průkazu. Nebo alespoň zdržovací taktiku s tím, že se to možná brzo celé sesype samo. Ještě dřív, než tahle škodlivá pitomost nabude účinnosti.

Moc se ale neutěšujme. Jakýkoli zákon, jakékoli narychlo spíchnuté úpravy lze po volbách snadno zvrátit, bude-li mít vítězné hnutí k dispozici dostatečné množství poslanců. Takových, co nežvaní, ale makají. Jak šéf rozkáže. V zájmu firmy, samozřejmě. Protože firma, ta co má nakročeno k vítězství, ta z EU žije. Z dotací. A košile bývá, jak známo, bližší než kabát Dokonce bližší, než zájmy občanů této země…

Takže, co by měl v této chvíli udělat znepokojený český občan? Doporučuji nakupovat. Nakupovat a nakupovat. Protože je vždycky lépe se (těžce) rozhodovat, až to přijde, doma nad vlastním arzenálem, než litovat, že jsem já blbec nekoupil, dokud to šlo….

[ad#clanek-respo]

vylicil

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (30 votes, average: 4,97 out of 5)
Loading...