Paní senátorko, nejprve bych se vás rád zeptal na aktuální situaci kolem sestavování vlády. Prezident Petr Pavel velmi dlouho otálel s pověřením vítěze voleb Andreje Babiše. Nepůsobilo to celé už spíš jako politické divadlo než důstojný ústavní proces?
Trochu si odpovídáte sám, ale ona je politika vždy také tak trochu divadlo. Zde jde navíc o proces kolíkování si prostoru mezi jednotlivými ústavními hráči. Mediální obraz ale ukazuje i na dvojí metr, v životě i v politice. Když jen zlomek zdrženlivosti naznačovali prezidenti Klaus nebo Zeman, strhla se proti nim mediální válka. Když dělal drahoty mediální miláček, tedy současný prezident, vadilo to jen nastupující vládní koalici.
Ve Sněmovně mezitím běží válka nervů – vítězové chtějí vládnout, poražení se snaží brzdit, co se dá. Má to podle vás ještě něco společného s normální politickou kulturou, nebo už sledujeme jen souboj dvou znepřátelených táborů?
Do normální politické kultury ale souboje znepřátelených táborů patří, politika není nedělní škola. Jenže tady je teď každý den drahý. Každý den, kdy se neřeší nutné a neodkladné problémy republiky, ale jen technikálie kolem předání moci.
S vývojem na české politické scéně souvisí i téma občanského aktivismu, který poslední týdny znovu nabírá na obrátkách. Spolek Milion chvilek s jeho akcemi „pro demokracii“ – s návratem lídra Mikuláše Mináře tento spolek opět pořádá protesty proti politikům, kteří normálně vyhráli volby. Není to už v podstatě politická kampaň bez volebního mandátu?
Protesty k životu společnosti patří. Tady by spíš bylo zajímavé, kdo si tuhle partičku vydržuje, kdo ji platí a kdo ji řídí. Tito michprdi založili svou existenci na popírání výsledků voleb od samého začátku. Jsou prodlouženou rukou těch, co prohráli. Demokracie panuje podle nich jen tehdy, když vyhrají jejich loutkovodiči.
Teď dovolte, přesuneme se k tématu, které sice nesouvisí přímo s vládou, ale občany velmi zajímá – k pobytu Ukrajinců v České republice. Pokud by na Ukrajině bylo uzavřeno příměří, je správné držet v Česku lidi, kteří nepracují a jen pobírají dávky? Měl by stát jasně říct, že kdo pracuje, může zůstat, a kdo ne, ten se vrací domů?
To by měl říct každý stát každému příchozímu. I ostatní evropské státy se pomalu probouzejí a chtějí taková pravidla zavést. Konečně, byť příliš pozdě.
Mnozí varují, že když si tu necháme ty nejpracovitější Ukrajince, bude to nakonec ke škodě jejich vlastní zemi, která je bude po válce potřebovat. Neměl by stát vytvořit férová, ale tvrdá pravidla, aby se lidé bez práce vrátili pomoci Ukrajině?
To jistě bude. Ale upřímně – každá země má primárně myslet na své občany. Koneckonců to tak má i ve vlastní ústavě.
A na závěr bych se vás zeptal na téma, které se dotýká celé společnosti – nové ideologie, genderové koncepty a tlak na změnu tradičních hodnot. Neustále slyšíme o nových genderových pravidlech a identitách, ale lidé často nechápou, proč by to měl řešit stát nebo školy. Nemáme se raději věnovat skutečným problémům, místo aby se občané museli orientovat v ideologických trendech?
Genderová ideologie útočí na samotné základy naší společnosti, naší kultury, naší civilizace. Je to problém hlavně velkých měst. Jakmile vyjedete jen pár kilometrů za krajské město, tamní obyvatelé nechápou, o co se to v Praze a ve velkých městech vede tak urputný boj. Nenechme rozežrat společnost tímhle progresivistickým morem.
Mnoha lidem připadá, že malá skupina aktivistů se snaží určovat, jak má většina žít, mluvit a vychovávat děti. Je podle vás nejvyšší čas říct jasné „dost“, než se z ideologických kampaní stane povinná norma pro všechny?
Aktivisté nemají co dělat v parlamentech, v médiích, na úřadech a zejména na školách. Aktivisté ať si demonstrují a vyrábějí letáky, ale na lidský život a na vládnutí v obcích, krajích, městech i státech mají mít minimální vliv. Jaká škoda, že škodí zejména na ministerstvu školství. Tam je jejich činnost zejména nebezpečná, protože poškozuje to, co je na světě a v životě nejcennější – naše děti.
Loading...
Tahle obskurní politická sekta má vskutku ohebné požadavky.
https://t.me/neCT24/83584
Není podstatné kdo řídí milionový chlívek.
Podstatné je kolik milionů demetních tschechische ojroovcí mu naslouchá a věří.
Chazaři by neinvestovali do ničeho co nemá patřičnou efektivitu.
Milionový chlívek je pouhá klaka nájemných
prostitutek z hodinovéhé hotelu.
Kdo zaplatí,pro toho kvičí a řvou.
Je vlastně nepodstatné,kdo je pase
Podstatné je jak říká paní doktorka, vyhnat jejich aktivisty ze škol a veřejných institucí na ulici a volná protranství,zbavit je státních příspěvků a promyšlenou ,důvěryhodnou propagandou obrátit Vox Popapuli
proti nim.
Normální politická kultura, narozena u nás koncem roku 1989, kdy bylo nutní, aby prošla mnohé novorozenecké nepříjemnosti, absolvovala povinné očkování, byla hozena do společnosti plné radosti ze svobody a demokracie, ale také u mnohých do paniky, co budu dělat, když se nejen mohu rozhodnout ale hlavně mám za to vlastní zodpovědnost. Navíc líznutí životem v éře komunismu – tj od února 48 byli, až na pár jedinců, kteří před komanči nezdrhli na Západ včetně těch, kteří se komančům tak nelíbili, že jim to doporučili a umožnili, i těch kteří se nebáli nejen o sebe ale ani o své rodiny a systém kom. totality rozhlodávali zevnitř uvnitř , mnozí z nich skončili za své názory a jejich šíření ve vězení (viz Václav Havel), jsme byli všichni my ostatní, neaktivní, ale pasivně přihlížející, s touhou žít v klidu – já dám pokoj a ono dají pokoj mně.
Takové jakoby soukromé divadlo. Bez hrdinů, bez aplausu, někde v rodině se o politice otevřeně hovořilo, ale potichu, bez svědků – třeba sousedů, před dětmi už vůbec a nebo – o tomhle nikde nic nesmíš říkat, protože by nás zavřeli. Soudruzi! Byly to miliony protestních chvilek u každého zvlášť, u každého doma – protože strach dovolil jen to. A víš co je paradoxní? Tohle se dělo i v mnohých rodinách, kde taťka byl ředitel školy, rodina byla považována za váženou, taková celebritní, samozřejmě nežili z ruky do huby, je jasné, že musel být majitelem rudé knížky, ale doma na ně na komanči nadával jak špaček.
Jestli si někdo myslí, že povahy lidí se jak mávnutím kouzelného proutku od roku 1989 změnily k lepšímu, jen, tak je naivní. Bídáci, zloději, lumpové a vychcánci byli před tím, stejně jako lidi fajn, potiví, důvěryhodní.
Milion privátních chvilek je vždy šance pro každého – chvilek dobrých jak pro mě tak pro moje bližní a to nezištně, nebo hajzlovských, prasáckých, ale u JEN mě dobrý.
100 000 oslů opět sedlo na lep vyčůr….Minářovi. Pro zajímavost uvádím vyúčtování jeho neúspěšné cca pětiměsíční kampaně na založení politické strany (viz Novinky 30.4. 2021). Program na FB 576 000, tvorba komunitního programu 262 000, práce s dobrovolníky (pracovali “zadarmo”) 235 000, manažerování jejich organizace 375 000, vytvoření vizuální identity a doživotní licence (na co????) 190 000, e-mailing (já neplatím nic) 164 000, soiologický výzkum 100 000, marketingový výzkum 50 000, šestiminutové video 278 000 a nejlepší nakonec: čistý příjem Mináře 137 000 (až do té doby jsem žil v přesvědčení, že do vlastní kampaně musím vložit buď své peníze či příspěvky sponzorů, nikoliv, že ještě za to beru plat. Po několika letech couchingu (co tak asi tento „páter vyklouz“ koučoval?) opět neumylně čuchá pěkné prachy.
Tipuji, že Milion prdů bačují ti stejní, kteří Pávka. A madam Kolářová dělá hloupou, moc dobře ví kdo do konkretních jmen oligarchů a finančních spekulantů, ale raději nepoví.
Jinak naši druhoprotektorátní ovčané jsou skutečně vysoce morální hodnotáři.
Podporují Milion prdů. kterého financieři jsou v pro ně v anonymitě, po prohraných volbách chtějí zachovat režim, který sice horlivě financoval zlaté WC kamaráda Zelý a kamarád se zlatým WC, i armaturou, přijímal pomoc zdejších morálnějších a chytřejších skrz sionistu dědka z Jablonec a podobné iniciativy – charity s granáty a semtexem, ale pan profesor a spol. se postarali, že spotřeba domácností před Vánoci r. 2025 stále není na úrovni r. 2019.
Milión chvíle žije z neprůhledných peněz. Když jsem dříve ověřoval jejich tvrzení o průhlednosti financování, tak jsem se dostal k
firmě Zeměkvět v Pusté Rybné, která podporuje více opravdu dobrých projektů a mezi nimi najednou tuhle odpornou lumpárnu stovkami tisíců. Když jsem chtěl od jednoho z majitelů zjistit odkud ty peníze pochazejí, tak mě vyhrožoval policií za obtěžování.