
Salámovou metodou krájí vaše svobody a soukromí. Odevzdali jste to postupně sami
NESPOKOJENY
Představte si, že máte na stole velký kus kvalitního salámu. Ten salám představuje vaši svobodu, vaše soukromí, vaše základní práva.
Kdyby k vám domů vtrhl někdo ze „Systému“ a pokusil se vám vzít celý kus najednou, instinktivně byste se bránili. Byla by z toho potyčka, hluk, odpor. Systému se to nevyplatí. Revoluce a vzpoury jsou příliš nákladné.
Proto se používá takzvaná „salámová taktika“ (mimochodem, tenhle termín zavedl jeden maďarský komunista už ve 40. letech, aby popsal, jak postupně likvidoval opozici).
Princip je až děsivě jednoduchý: nevezmete všechno najednou. Odkrojíte jeden plátek. Tak tenký, že jeho ztráta vypadá jako zanedbatelná. Kvůli milimetru salámu nikdo nepůjde na barikády.
Pak počkáte, až si lidé zvyknou. A odkrojíte další. A další. A pokaždé máte „dobrý“ důvod.
Cílem Systému je úplná digitální kontrola nad každým vaším krokem i penězi.
Jak to vypadá v praxi:
První plátek:
„Nainstalujme kamery na silnice, aby bezohlední řidiči nesráželi chodce.“
Reakce: „Dává to smysl, bezpečnost je na prvním místě.“ — a plátek je pryč.
Druhý plátek:
„Přidejme do kamer rozpoznávání obličejů, abychom mohli chytat teroristy v metru.“
Reakce: „Nejsem terorista, nemám co skrývat.“ — další kus zmizel.
Třetí plátek:
„Zakažme anonymní peněženky a SIM karty, aby podvodníci neokrádali seniory.“
Reakce: „Chudáci důchodci, je potřeba je chránit.“ — další plátek pryč.
Čtvrtý plátek:
„Ukažte občanku a účet v aplikaci, abyste si mohli koupit bonbóny s likérem — chráníme děti.“
Reakce: „Je to trochu přehnané, ale budiž, mně nevadí ukázat telefon a stáhnout aplikaci, ve které je uložený můj život.“ — a další kousek zmizel.
A pak jednoho dne otevřete lednici a místo kusu salámu tam visí jen tenká šňůrka. Najednou zjistíte, že si nemůžete koupit ani zápalky bez biometrického ověření, vaše peníze jsou jen programovatelné tokeny s omezenou platností a pokud napíšete „špatný“ komentář na internetu, váš chytrý domov vám třeba ani neodemkne dveře.
Řeknete si: „Jak je to možné? Kdy jsme o to všechno přišli?“
Odpověď je jednoduchá: odevzdali jste to postupně sami. Po jednom tenkém plátku. Výměnou za pohodlí, výhody a iluzi bezpečí.
Takže pokaždé, když po vás někdo chce, abyste se vzdali kousku svobody kvůli „ochraně dětí“ nebo „boji proti terorismu“, uvědomte si: nůž už dávno dopadl. Jen krájí velmi tenké plátky. [zdroj]

