27.1.2016
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Kdo má v ruce razítko, vyhrává!

Sdílejte článek:

KATEŘINA KOTALOVÁ 27|01|2016

Zabitých dvacet hodin, vyhozených deset tisíc korun a pocuchané nervy. Tak v průměru podle výsledků posledního průzkumu Asociace podnikatelů a manažerů končí řada živnostníků a malých a středně velkých podnikatelů po nájezdu kontrolorů do jejich provozoven. Kontrola musí být, o tom žádná, ale odborná, věcná a hlavně oboustranně užitečná. Vedle bezpochyby korektních kontrolorů se zájmem odvést dobře svoji práci a současně zbůhdarma neprudit, se ale podnikatelé často setkávají s jejich arogancí a urputnou snahou udělat z komára velblouda. Všechno je o lidech, ale také o předpisech, často nepřehledných, nepraktických, někdy vzájemně nesynchronních, mnohdy zbytečně obtěžujících.

[ad#clanek-respo]

A co víc, oněch předpisů, norem, nařízeních, příkazů, zákazů a jejich novel je tolik, aby se v tom čert vyznal.„Obecně platí, že čeští podnikatelé jsou přetíženi velkým množstvím předpisů. Možná se dožijeme doby, kdy budeme muset mít státní zkoušku na ovládání rádia, práci s počítačem nebo vaření kávy. Jistě je to řečeno s nadsázkou, ale stát opravdu reguluje téměř vše, co v podnikání děláme. Navíc nevidíme u politiků a úřadů žádnou zdrženlivost – stále chrlí další a další předpisy. Zdá se, že každý úřad má snahu obhájit svou existenci tím, že vydá další a ještě zbytečnější předpisy,“ domnívá se Radomil Bábek, předseda Asociace podnikatelů a manažerů.

Četnost kontrol se v praxi ukazuje být velmi různá. Liší se region od regionu a velkou roli hraje i obor, v němž firma podniká. Je jistě pochopitelné, že kancelářské provozy nejsou pod takovým drobnohledem jako ty, v nichž se manipuluje s nebezpečným obsahem. Nejčastěji se malé a střední podniky dle průzkumu setkávají s kontrolami třikrát ročně, přičemž průměrná doba, jakou podnikatel stráví přípravou, samotným procesem a následným odstraňováním nežádoucího z jediné kontroly dosahuje dvaceti hodin. Náklady na jednu kontrolu, v nichž jsou zahrnuty mzdy, odměny i ušlý zisk v průměru přesahují deset tisíc korun.

Co ale trápí podnikatele bez rozdílu, je skutečnost, že jeden kontrolní orgán chce to, jiný zase tohle a podnikatel se tak rázem ocitá mezi dvěma mlýnskými koly protichůdných požadavků. Řešením by mohla být jednotná kontrola mikropodniků. „Já jsem pro jednotnou kontrolu jedním orgánem, aby musel mít kontrolor všechny znalosti, které musím mít já a nesoustředil se na nesmyslné detaily, na které má při dnešní specializaci volné kapacity. Věřím, že by to přispělo ke zjednodušení systému a větší efektivitě,“ myslí si jeden z respondentů a řada podnikatelů se k němu přidává. Na druhé straně stojí ti, kteří varují před zákonitou neodborností. „Nejsem si jistý, že by jeden odbor dokázal vše pojmout, ale ekonomicky by to bylo určitě zajímavé,“ rýpnul si dotazovaný podnikatel do hustoty úřednické sítě.

Podnikatelé napříč odvětvími se v současné době zodpovídají na čtyřem desítkám kontrolních orgánů, někteří se s kontrolou v provozovně setkají dokonce častěji než desetkrát ročně. A podle jejich zkušeností se odbornost navzdory úzké specializaci různí. Na neodbornost nebo výkyvy v odbornosti si v otazníku asociace stěžuje 59 % dotazovaných. „Chování kontrolujících úředníků je většinou korektní. Nejsou však mnohdy dostatečně informováni, takže vyžadují i informace či úkony, na které nemají nárok. To samozřejmě přidělává práci nám a stojí nás kontrola tím více peněz. A především to pro nás vytváří rizikové prostředí, protože stále musíme prokazovat nevinu i v případech, kdy na něco takového nemá kontrola nárok,“ svěřil se se svojí zkušeností jeden z dotazovaných podnikatelů. Zdá se, že ani kontrolní orgány se tu a tam v hromadě předpisů zkrátka ztratí. „Z kontrol v našem podniku mám smíšené zkušenosti. Některé probíhají věcně (veterinární správa, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský), jiné příliš dlouhé a člověk musí vozit doklady několik kilometrů daleko. Nejhorší zkušenost máme se Státním zemědělským intervenčním fondem. Jejich kontroly jsou vedené stylem najít něco za každou cenu. Často nemají legislativní oporu, ale proti jejich výstupu nemáme šanci se účinně bránit,“ píše podnikatelka.

Nemožnost vznést námitku přímo do protokolu z provedené kontroly, mnozí podnikatelé považují za velmi znevýhodňující. Vůči chybnému či z jejich pohledu zaujatému protokolu se mohou bránit písemnou námitkou. Tu ale nezřídka rozhoduje nadřízený daného kontrolora, podnikatelé tak mají oprávněný důvod se domnívat, že se beztak ničeho nedomohou. „Také bych uvítala povinnost státních úřadů provést na žádost kontrolovaného ověřovací kontrolu. Také mám pocit, že by v kontrolním řádu měl být jasně definovaný způsob, kdy lze kontrolu odložit. Osobně jsem se setkala s tím, že jsem chtěla být přítomna kontrole, ale byla jsem tou dobou v porodnici a žádala jsem o odložení kontroly o tři dny. Šlo o kontrolu pozemků, které nikam neutečou. Přesto jsem se svého práva nedomohla. Kontrolní řád je prostě špatný a je třeba změnit především mechanismus,“ domnívá se podnikatelka.

O absurdity v předpisech a v jednání některých kontrolorů ve vyprávěních podnikatelů není nouze. Jednu takovou dal k dobru šéf pražské restaurace Kalina a porotce soutěže MasterChef Miroslav Kalina. „Obecně nemám s normami a hygienickými předpisy problém. V kuchyni musí být čisto, ale ještě nikde ve světě jsem neviděl, že by v restaurační kuchyni musela být samostatná roztloukárna vajec,“ krčí rameny restauratér, který sbíral zkušenosti v mnoha zemích Evropy. Nad nesmyslností některých norem v gastronomii se v rozhovoru pro Živnostenské listy podivoval i Zdeněk Pohlreich: „Každému je fuk, co musíte a co nesmíte. To je jako když jsme museli psát do jídelních lístků ty idiotské alergeny. Prostě jsme to udělali a myslet si o tom můžeme, co chceme. Pro mě jsou tyhle věci nepochopitelný, docela dobře by stačilo, kdyby se dodržovala stávající nařízení. Ale tady se udělá dvacet dalších. Je to jako perpetuum mobile, kde si furt někdo vytváří nějakou práci. Začínám mít podezření, že tady o toho člověka vůbec nejde.“ Nad nutností zvýrazňování alergenů na etiketách krčí rameny i sládek Pivovaru Matuška, Adam Matuška. „Každý přece ví, že pivo se vyrábí ze sladu, vody, chmele a kvasnic. Složení jsme na našich etiketách měli vždycky, ale jenom tím, že jsme museli alergeny ztučnit, jsme přišli asi o padesát tisíc korun. Etikety, třeba vánoční, vyrábíme i na několik let dopředu. Najednou byly na vyhození.“

Většina respondentů na otázku, jakou zkušenost mají se samotnými kontrolory, odpovídá v duchu známého, že všechno je o lidech. Zářným případem toho, jakým způsobem lze grilovat kontrolovaného, je osobní zkušenost bylinkářky Hany Urbánkové. Ta totiž etikety na svých bylinkových sirupech a čajích díky novým a novějším nařízením předělává se železnou pravidelností. „U nás se na obalu už nesmí použít slovo domácí. Nesmím použít spojení domácí sirup, a tak jsem ještě nevědomky psala domácí receptura. Ani to neexistuje! Musela jsem to předělat. Napsala jsem tedy tradiční receptura, a to se také nesmí. Přišla kontrola a vyhrkli na mě, jak to, že nevím, že slovo domácí a tradiční je v zakázaných slovech. Takže jsme na etiketu napsali rodinná receptura, protože slovo rodina ještě v zakázaných slovech není,“ líčí Urbánková. Paní Hanka se na trzích setkala i s agresivitou. „Jednou na mě kontrolor křičel, jak je možné, že nevím, že se nesmí o léčivých rostlinách tvrdit, že mají léčivé účinky. Věděla jsem, že to nesmím říkat o sirupu, pokud na něj nemám atest, ale že to nesmím tvrdit ani o té bylince, jejíž účinky jsou známé celá staletí, to jsem netušila. Takže jsme to museli opsat: tahle rostlina se v lidovém léčitelství používá tak a tak,“ prozradila, jak na nesmyslné požadavky vyzrála. Jenomže ne na dlouho.„Dosud to bylo v pořádku, nyní však zase řekli na trhu manželovi, že to tak nemůže být. Já ale netvrdím, že takové účinky opravdu má, ale že se tak od pradávna užívá. Věřím, že toto obhájím.“

[ad#clanek-respo]

Srážka s blbcem bolí, říká se, pro to ale netřeba všechny do jednoho pytle házeti. Tady totiž ještě účinnější rčení platí, a sice to o rybě, která vždycky smrtí od hlavy. „Stát si představuje, že živnostník bude odborníkem na daně, účetnictví, odběr elektrické energie, nakládání s odpady, na zákoník práce, obchodní právo, hygienické předpisy, stavební předpisy. Jistě, někdo namítne, že si může najmout odborníky a nemusí tomu všemu rozumět. Tak si to alespoň představují úřady. Ale živnostník se má přece svou živností sám živit. Nemá živit desítky dalších expertů jen proto, že stát si vymyslel stohy nařízení, kterým musí vyhovět,“ tvrdí Bábek. A váš názor? 

ZDROJ: Kateřina Kotalová, Živnostenské listy

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky