17.7.2014
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Jeden den nádražního trafikanta (3.)

Sdílejte článek:

OD: KAREL JEMELKA 17|07|2014

12.32 “Vajglovník”. Inu, o tomto jsem vůbec nechtel psát. Ale budiž, kadil jsem, mohu i sexovat. Nu což, prásknu to na sebe sám. Asi to ale vydá na celý článek.

 

[ad#hornisiroka]

 

Vajglovník vzniknul z línosti. Z línosti denně zametat. (Ostatně, co v existenci lidstva nevzniklo z línosti? Jakýkoli pokrok vzniknul jen proto, že si člověk potřeboval život ulehčit, přemýšlel jak na to). Existence vajglovníku (vymyslela ho před lety paní vedoucí) znamená nemuset zametat vajgly denně. Stačí jednou za dva až tři dny. Mnohaletá existence vajglovníku znamená, že před trafikou není vajgly nastláno za den. Vajglovník je obyčejná zavařovaci sklenice. Půllitrová nebo sedmička. Jaká se zrovna namane. Se šroubovacím víčkem. A do ní se zahazují vajgly. Hořící vajgly. Smrdí jak Rasův pytel ale účel plní Stálí zákazníci to dělají automaticky, příležitostní bývají na vajglovník upozorněni vzniká li podezření, že právě dokuřují a mohli by vajgl cvrnknout pod okýnko.

 

Vajglovník se za roky existence stal fenoménem a trafika institucí. Bývá příčinou obrovské radosti a štěstí, ale taky příčinou rozbitých nosů a tváří, vyražených posledních zubů, popálených dlaní i zlomených berlí. Taky hořících batohů. Vajglovník je jablkem sváru mezi bezdomovci. Ale taky mezi bezdomovci a těmi kterým bezdomovci říkají “feťáky od Tesca”. Bezdomovci i “feťáci od Tesca” jsou také v podstatě líní. Kdo si vysype vajglovník od trafiky, nemusí vajgly sbírat po zemi.

 

Bezďáci si vajglovník hlídají. A je zajímavé jak. Přijdou, kouknou a:

 

1. Jsou pesimisté. Usoudí, že vajglovník je poloprázdný. Jdou dál a těší se nadějí, že si vyčíhnou okamžik, kdy vajglů bude po víčko. Třeba za 2 hodiny.

 

2. Jsou optimisté. Usoudí, že vajglovník je poloplný. Vhodný k vysypání. Sundají z ramen batoh se vším svým majetkem, odněkud vyloví igelitový pytlík. Vajglovník do něj vysypou, pytlík uloží do batohu. (Jednou Ivan nezkontroloval vajgly a pak chodil po nádraží s kouřícím batohem. Ivanovi batoh chytil a bezďáci z toho měli druhé Vánoce). Ivane dýmí ti batoh na něj pokřikuji dodnes.

 

A nastává problém. Pesimista se cítí být podveden oním vysypavším optimistou a vyvolává konflikt. Láme nosy a berle, vyráží poslední zuby. Další den jsou zase kamarádi. Kamarádi, byť onen pesimista je vždy agresivnější než optimista.

 

Máme s paní jednu zásadu. Nikdy před nikým netajit, kdo byl oním posledním vysypavším. Už několikrát jsem si myslel, že bitkám mezi pesimisty a optimisty by šlo zabránit svedením onoho vysypání vajglovníku na obtloustlého Cigána. Omyl. I bezďáci dobře ví, že Cigán se ke sbírání vajglů nikdy nesníží. Proč by to dělal, dává li mu stát na nejdražší cigarety? Bezďáci by poznali bleskurychle, že jim lžu.

 

Však stát nepochybně dostane na daních dvě třetiny ceny zpátky. Sociální dávka je v tomto případě pomyslná. Koupí li si totiž Cigán z dávek cigára za 90,- koňur, pak stát vymámí zhruba 60,- koňur zpět na dani. Stát dal 90,-, státu se vrátilo zpět 60,-. Tomu se říká “ekonomika”, “koloběh” peněz, které fakticky ekonomiku živí. Má někdo něco proti oběhu peňěz?

 

“Feťáci” vždy přijdou v tlupě. Od bezďáků se odlišují tím, že nenosí batohy, mají divné účesy, tetování, v obličeji kování a jsou podstatně mladší. Ti se vždy zeptají. Jejich náčelník (co opravdu vypadá jak náčelník Huronů z filmu Poslední Mohykán) se vždy slušně zeptá. Sáček nemají a vajglovník vysypává náčelník do spojených dlaní ostatním členům tlupy. Když ke mně přišli poprvé, ten první, komu náčelník nasypal do dlaní začal pištět a tancoval jak příslušník kmene Bužumbura. Ale nepustil. Držel. Vajgly pro něj byly cenností i když nejméně jeden dosud hořel a pálil mu dlaň. Nebývají vybaveni jako bezďáci. Proto od té doby mám pro ně vždy něco, kam si vajglovník přesypou. Papírovou krabici od cigaret (kartón) nebo sáček od koblihů…

 

A tak si tam prndám se dvěma zákazníky o tom, proč nevolit do EU Socany ani ANO. A najednou oba pryč, jako když do vrabců střelíš. Jasně, k okýnku míříla “parta od Tesca”. Proto onen úprk.

 

“Můžeme”, zeptal se náčelník. “Jo, počkejte, něco vám na to dám”, počkal a já mu dal papírový kartón od cigaret. Vysypáno, nepoděkováno. Parta odchází a zákazníce okupuje okýnko.

 

Docela hezká mladá holka. Světle šedá blůza vepředu na zip. V obličeji kování. Navalila se na okýnko, pravou rukou sjela s jezdcem zipu na blůzce někam pod poličku okýnka. Inu hezký výhled do údolí sevřeného podprsenkou tělové barvy. (Co údolí, tohle byl kaňon). Prsa rozhodně neměla po tátovi.

 

“Dáš mě cigára, dědo”? “Dáš cigára, to neznám, nejsem Tvůj děda, ale prodat mohu”, čuměl jsem do soutěsky. “Ale já nemám peníze, dáš mi cigára za tohle”? Hrábla do podprsenky. Levým pleskla na Haló noviny, pravým převrátila misku na drobné. Tedy být ženou, takhle macešsky bych se ke svému vybavení nikdy nechoval.

 

“A můžeš si, dědo za cigára i sáhnout, klidně vem bradavku do huby”. “Počkej, holka, ty patříš k té partě, co teď vysypávala vajgly, že”? “No a co, to jsou kamarádi. Naval cigára dědo”. “Víš, holka, dej to pryč. Schovej to, protože na Tebe bych nesáhnul ani hráběma s třímetrovým toporem”. “Hm, dědku, nedáš cigára, tak uvidíš”.

 

Vyjela zipem až pod bradu, aniž by se obtěžovala uschováním svých předností do chlívků tělové barvy. Odskočila od okýnka a začala řvát: “Ty hajzle zasranej, Ty si myslíš, že s Tebou pudu za cigára? S Tebou bych nešla ani za karton cigaret. Ani za dva kartony, oplzlíku. Stejně Ti nestojí impotente. Myslíš, že jsem nějaká kurva co dá za držkovku?”……..

 

Chytly ve mně saze. Vylítl jsem ze židličky, čapnul metlu a razil ven. Nečekala. Měla už náskok dobrých 50 metrů. Tohle nedoženu. Praštil jsem vzteky metlou pod okýnko a vydýchával situaci. Rozhlídnu se, vcelku málo lidí. Jen u Turkovy lednice s pitím stál někdo v mém věku. Řehnil se od ucha k uchu, thymolínová zubní protéza mu na slunci svítila.

 

 

Sednul jsem zpátky a dal hlavu do dlaní. “Tak, blbče, teď budeš pro celé tohle zaprděné maloměsto za obšourníka, sexuálního loudila a bůhvíco ještě. Levičáci to samozřejmě rozmáznou, pro ty budu kapitalistou, který pro své perverzní choutky zneužívá chudoby mladých dělnických žen”. “Sis synku navařil”. “Žes jí mezi kozy Vicerojky nevrazil”? Sakra, a má se takovému vydírání ustupovat? Jak se bránit? Nejednals synku správně? Kolikrát denně si pak mohla přijít?

 

V okýnku se zatmělo. Někdo přišel. Thymolinová protéza. Hubu od ucha k uchu. “Viděl jsem to. Metlu Vám opřu z boku stánku, ať Vám někdo nestoupne na topůrko”. “Děkuji”.

 

Vrátil se k okýnku. “Viděl jsem to, co Vám vyvedla, mám tu zkušenost taky. Je to tři týdny, co jsem stál u Tesca. Dcera a zeťák šli nakoupit. Vrazila mi kozy do staženého okýnka a chtěla padesát korun. Chytil jsem kliku od okýnka a chtěl jí kozy přivřít. Lituji, že mám starou Škodovku. Klikou to jde pomalu. Kdybych to měl v elektrice, přivřel bych ji, vylezl u spolujezdce a zkopal bych jí prdel do špičata. Stihla to vytáhnout a řvala to samé co na Vás. Nakopla dveře. No, co na staré Škodě o důlek víc”.

 

Docela mi pohladil dušičku. Mohlo se mu to povést. Umím si to živě představit Nejsem sám, kdo takhle dopadnul. A skončili jsme u zubů. Šel od zubaře. První den s protézou. Celý víkend si má zvykat. Pak to doktor zabrousí a upraví, aby nevypadal jako bobr.

 

A tak my si tady žijeme. Dosud žijeme. Tak nějak všemu navzdory.

 

ZDROJ: Karel Jemelka

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 votes, average: 4,33 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Jsme národ zločinců

    MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ Nevinným nelze dost dobře vládnout. Necítí se dost provinile na to, aby se nechali sekýrovat. Navíc stát