27.4.2019
Redakce
0
Kategorie: Multikulturní soužití

Je rozhodnutí izraelského premiéra Benjamina Netanjahua o uznání izraelské suverenity na židovské komunity v Judeji a Samaří protiprávní?

Sdílejte článek:

HANA LUKEŠOVÁ

Netanjahu se dostal do popředí zájmů mainstreamových médií a světových politiků kvůli svému předvolebnímu prohlášení respektive slibu izraelským občanům, že zajistí a rozšíří izraelskou suverenitu na židovské komunity v Judeji a Samaří, nazývané „Západní břeh Jordánu“. Předně je nutné zdůraznit, že posílení izraelské suverenity na židovské komunity v Judeji a Samaří nebude mít žádný vliv na Palestince žijící pod kontrolou Palestinské samosprávy.

Mainstreamová média i drtivá většina světových politiků označují území Judeje a Samaří jako „okupovaná palestinská území“ a židovské komunity jako „nezákonné podle mezinárodního práva“. Jenže pravda je ve skutečnosti taková, že území nikdy nebyla „palestinská“, židovské komunity tam žijící nejsou nelegální a Izrael neutlačuje miliony Palestinců, kteří na daném území také žijí. Neoblíbenější je následující tvrzení, že

„Západní břeh“ je „palestinská země“, Izrael je „okupační mocnost“

Území Judea a Samaří, stejně jako zbytek Izraele a Jordánska byla součástí Osmanské říše od 16. století až do konce první světové války. Posléze Liga národů souhlasila, že dané území bude svěřeno pod patronát Velké Británie, která zajistí vytvoření židovské národní domoviny. Velká Británie však dala část území na východ od Jordánu (dnešní území Jordánska) Abdulahovi Bin Husseinovi a Židům následně zakázala Židům se na této části území usazovat. Území mezi řekou Jordánem a Středozemním mořem, tj. území Izraele, Judska a Samařska („Západního břehu Jordánu“) a Gazy se stala mandátem pro Palestinu.

Arabové od 20.let 20. století zahájili teroristickou kampaň proti Židům i Britům. Britové, poté, co byla nalezena rozsáhlá naleziště ropy na Blízkém východě, se snažili udržet a posílit svůj vliv na Blízkém východě, a proto začali ustupovat Arabům a zastávat proarabské pozice, drasticky omezili a posléze zakázali židovskou imigraci do Palestiny navzdory tomu, že Němci během druhé světové války vedli proti Židům vyhlazovací válku. Na druhé straně však arabské přistěhovalectví do mandátní Palestiny podporovali a sami se s Araby mnohdy dopouštěli protižidovských násilností.

Koncem listopadu 1947 OSN přijala rezoluci č.191, která rozdělovala bývalý Britský mandát Palestinu na stát židovský a arabský. Palestinští Židé přijali návrh, byť území mnohem menší, než území původní Palestiny, ale palestinští Arabové a okolní arabské státy tento návrh odmítly a začali již proti nově vzniklému Státu Izrael rovněž vyhlazovací kampaň. Za zmínku stojí, že v arabských armádách bojovali i mnozí bývalí důstojníci SS.

Je nutné poznamenat, že rezoluce Valného shromáždění OSN, které jsou nezávazné, zneplatnili samotní Arabové a bylo jasné, že Stát Izrael bude mít takové území, které si následně vybojuje. Takže je velmi úsměvné, když současní palestinští Arabové odvolávají na rezoluci OSN z roku 1947, kterou sami zneplatnili. Židům i přes nepřízeň Arabů a Britů se podařilo vybudovat důležité instituce potřebné pro stát tj. armádu, vzdělávací systém, policii, úřady atd. Arabové však své instituce nevybudovali.

Britové vyčerpaní druhou světovou válkou a útoky Židů a dokonce i Arabů nakonec odtáhli z Palestiny. Arabové znásobili útoky proti židovskému obyvatelstvu,poté, co armády pěti arabských států přepadly Izrael, který se arabské přesile nakonec ubránil, si poté zajistil a upevnil své nové hranice. Válka skončila příměřím roku 1949. Arabské státy sice nesouhlasily s trvalým mírem a uznáním Státu Izrael, ale podepsaly dohody o příměří, které vymezily pozice jejich vojsk. Tyto dohody výslovně stanovily, že linie příměří jsou novými izraelskými národními hranicemi. Oblast Judeu a Samaří spravovalo Jordánsko, Gazu spravoval Egypt. Arabská invaze porušila Chartu OSN a to „použití síly proti územní celistvosti a politické nezávislosti“ Státu Izrael, a proto byla jordánská anexe Judeje a Samaří nezákonná. Během celé doby své správy Jordánsko páchalo válečné zločiny, porušovalo Ženevské úmluvy svým záměrem etnicky vyčistit toto území od židovského obyvatelstva, ničilo synagogy, židovské hřbitovy, veškeré židovské památky a dokonce i křesťanská svatá místa. A takto činilo celých 19 let, tj. do roku 1967.

Roku 1967 Arabové opět plánovali válku proti Izraeli, Židům vyhrožovali genocidou, proto tedy Izraelci zahájili preventivní válku a porazili všechna arabská vojska a od té doby je území Judeje a Samaří pod správou Izraele. Často se argumentuje tím, že Charta OSN zakazuje získání území silou, nicméně ani tato listina nezakazuje přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu. Pokud bychom přijali argumentaci o „agresivní okupaci“, tak se nabízí otázka čí území Izrael okupuje? Jordánska? Či které vlastně? Nikdy totiž v historii neexistoval samostatný „Stát Palestina“, tedy území, o které žádají dnešní Palestinci. Existuje samostatný „palestinský jazyk“? Existuje samostatná „palestinská kultura“? Existuje samotný „palestinský národ“? Zcela jistě ne.

Právním subjektem, který legálně vlastnil Judeu a Samaří byl Britský mandát. Ten od roku 1948 neexistuje, tudíž jediným národním subjektem, který je dědicem mandátního území, je Stát Izrael. Vzhledem k tomu, že Britové byli původně pověřeni, aby zajistili vznik židovské národní domoviny a neoddiskutovatelnému faktu, že Židé jsou původními obyvateli tehdejší mandátní Palestiny je nutné interpretovat události z roku 1967 jako osvobození území, které bylo nezákonně obsazeno jeho legitimnímu vlastníkovi Izraeli.

Roku 1988 se jordánský král Hussein vzdal území Judeji a Samaří ve prospěch OOP, ale jelikož Jordánsko nemělo na toto území žádný legitimní nárok, postrádá jeho čin smyslu. Neomarxističtí antisemité pro své další tvrzení o nezákonnosti židovských osad dle mezinárodního práva argumentují Ženevskou úmluvou a násilném přemisťováním obyvatelstva, předně je nutné podotknout, že Izrael na území Judeje a Samaří nikoho násilně nepřemisťuje, Židé chodí zalidňovat tato území naprosto dobrovolně a také je pravdou, že Izrael nevyhání ani palestinské obyvatelstvo tam žijící. Takže jaké právo tedy Izrael porušuje?

V neposlední řadě antisemité všech barev od ultralevičáků až po islamisty používají bič na Izrael v podobě obvinění, že Izrael údajně utlačuje Palestince v Judeji a Samaří. Mezi léty 1993-1995 Izraelci a Palestinci z OOP podepsali dohody z Osla, týkající se rozdělení Judeje a Samaří do oblastí A, B, C. Oblast A je plně pod palestinskou civilní i bezpečnostní kontrolou, oblast B je pod palestinskou civilní správou a izraelskou bezpečnostní kontrolou a oblast C je pod plnou izraelskou kontrolou.

Všechny židovské osady se nacházejí v oblasti C, více než 95% palestinského obyvatelstva žije v oblasti A a B, kterou ovládá Palestinská samospráva, pouze v případě hledání nebezpečných teroristů si Izraelci nárokují vstup do oblasti A. Palestinci mají plná občanská a politická práva, která jim udělila Palestinská samospráva, existují palestinské soudy, palestinská policie, palestinská ministerstva zdravotnictví, financí, práce a další. Netanjahuovo rozhodnutí rozšířit izraelské právo na osady v oblasti C, nebude mít žádný vliv na Palestince žijící pod kontrolou Palestinské samosprávy a nemění status území, ve kterém se nacházejí.

Autor: Hana Lukešová


 


Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 4,60 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    A co Romea? Mlčí?

    ŠTĚPÁN CHÁB V ústeckém obchodním centru Forum řádí dětské gangy Romů. Chovají se jako utržení ze řetězu, pouští si