23.6.2020
Kategorie: Společnost

Jak velký má být bonus pro generálního ředitele České televize?

Sdílejte článek:

HANA LIPOVSKÁ

Na zítřejším jednání Rady České televize budou mimo jiné projednávány bonusy generálnímu řediteli. Dnes jsem proto členům Rady na základě výzvy předsedajícího zaslala svůj návrh usnesení v následujícím znění:

„Rada konstatuje, že v souladu s článkem X. Dohody o sjednaných pracovních podmínkách (dle Usnesení č. 148/13/17 ze dne 28. 6. 2017), vznikl generálnímu řediteli nárok na roční bonus za rok 2019 ve výši 0 %.“

Oč se jedná?

Jsem přesvědčena, že práce generálního ředitele nám nedovoluje použít peníze koncesionářů k tomu, aby byla práce zaměstnance oceněna na více než 100 %, což je výše jeho platu. Zavdávají dokonce příčinu vzít v úvahu i manažerskou smlouvou připouštěnou možnost malusu.

Stoprocentní mzdu podle mě dostane zaměstnanec tehdy, pokud pracuje na sto procent. Schválení bonusů generálního ředitele v plné výši by pak znamenalo, že jsme přesvědčeni o tom, že generální ředitel fungoval na 180 %.

Bylo to skutečně tak?

Rada se při rozhodování o výši bonusů deseti, velmi volně definovanými, kritérii. Určit u nich jednoznačně a nezpochybnitelně, zda byly nebo nebyly naplněny, není snadné. Proto je nutná diskuse celého patnáctičlenného kolektivního orgánu. Já jsem předložila několik důvodů, kvůli kterým jsem přesvědčena, že generální ředitel ČT v roce 2019 na 180 % nepracoval.

Kolegům jsem zaslala podrobné odůvodnění svého rozhodnutí, vybírám z něj hlavní body:

1. ČT v roce 2019 sice hospodařila v souladu se schváleným vyrovnaným rozpočtem, nicméně účetně vyrovnaného rozpočtu bylo dosaženo pouze díky dalšímu rozpouštění Fondu televizních poplatků. Hospodaření ČT tak sice bylo vyrovnané účetně, nikoli ekonomicky. Ze střednědobého a dlouhodobého hlediska je takové hospodaření neudržitelné. Řádný hospodář takto nejedná.

2. Jedním z kritérií je podíl ČT na sledovanosti. Osobně jsem přesvědčena, že sledovanost by podle mého názoru neměla být hlavním ani stěžejním cílem veřejnoprávních médií. Je-li však uvedena jako kritérium, musí být také připomenuto, že podíl na sledovanosti meziročně klesl, a to z 30,13 % v roce 2018 na 29,99 % v roce 2019.

V souvislosti s tím připomínám podmínky předchozí verze manažerské smlouvy generálního ředitele ve znění, které bylo veřejně dostupné v médiích. Ta po volbě generálního ředitele v roce 2011 zakotvila, že bonus bude udělen, pokud celkový podíl diváků ČT neklesne pod 30 procent.
Česká televize navíc není jedničkou v hlavním vysílacím čase.

3. Podle dokumentu Informace právního úseku České televize o stavu soudních sporů a správních řízení za rok 2019, obdržela Česká televize v roce 2019 celkem 18 upozornění na porušení zákona, a to i ve věci objektivity a vyváženosti.

4. S Českou televizí bylo k 31. 12. 2019 vedeno 30 soudních řízení z titulu práva na odpověď, dodatečného sdělení, ochrany osobnosti, ochrany dobrého jména a pověsti právnické osoby, s žalobci požadovanou částkou úhrnně 15 milionů korun.

5. Soud v roce 2019 pravomocně rozhodl o finančním zadostiučinění, které měla Česká televize uhradit ve výši jeden milion korun.

6. Porušení Kodexu ČT sice v roce 2019 konstatováno nebylo, Etický panel ČT však (v „kauze Lidice“) zpochybnil naplňování veřejnoprávní služby v jednom ze tří usnesení roku 2019, když konstatoval, že v případě dotčené reportáže „postrádali členové Etického panelu alespoň stručnou zmínku o tom, že na události prezentované v pořadu existují v historické obci i jiné náhledy“.

7. Stále neexistuje transparentní systém příjmu, zpracování a řešení stížností. Stěžovatelé na své stížnosti v řadě případů nedostávají odpovědi, což dokládá jejich následná korespondence i s novými členy Rady ČT. Nereagování na stížnosti koncesionářů či jen velmi obecné odpovědi, které stížnost de facto zamítají, pohled veřejnosti na Českou televizi poškozují.

Sama se snažím na všechny stížnosti alespoň reagovat, vzhledem k jejich počtu je to však docela oříšek. Těm stěžovatelům, kteří uvádějí telefonní číslo, volám osobně, jednotliví stížnosti alespoň pro sebe zařazují do kategorií a zkoumám jejich věcnou podstatu. To ovšem není systematické a už vůbec ne dlouhodobě udržitelné řešení.

Přiznávám, že rozhodování o bonusech pro mě bylo dost těžké.

Nemám pochybnosti o neudělení bonusů generálnímu řediteli, jde mi o řadové zaměstnance České televize. Ne vrcholové manažery, ne špičky, ale o ty, bez kterých by televize netočila a nevysílala, bez kterých by vedení nemělo co vést.

Nová „kolektivní smlouva“ totiž svázala jednorázovou odměnu řadových zaměstnanců s udělením bonusu řediteli. Nejedná se možná – z pohledu vrcholových manažerů – o částku vysokou. Bonus generálního ředitele tvoří asi 80 % jeho celoroční mzdy, bonus řadového zaměstnance hrubým propočtem (přesná data totiž nemám k dispozici) zhruba 2 %. V těžké ekonomické situaci, která naši zemi čeká, je však i taková odměna podstatná. Přesto nemohu jednat jinak.

Mohu však slíbit, že budu v Radě pracovat tak, aby příští rok zaměstnanci odměny dostat mohli.
Za současné situace ruku pro bonus zdvihnout nemohu. A nejsem v Radě proto, abych se zdržovala hlasování.

Osobní poznámka:

Před týdnem jsem se omlouvala kvůli své spolujízdě vozem, jehož služba byla financovaná z veřejných rozpočtů. Slíbila jsem, že tuto škodu uhradím. Zjistila jsem však, že neexistuje postup, jak za cestu zaplatit, neboť se jednalo sice o krok z mé strany hrubě neetický, nikoli však postižitelný.

Vzhledem k tomu, že podle mých informací spadají tyto služby pod Ministerstvo vnitra ČR, dovolila jsem si místo toho zaslat částku 1000 korun na účet Nezávislého odborového svazu policie ČR, v rámci veřejné sbírky na podporu pprap. Vojtěcha Votavy.

Jeho příběh a podrobnosti jsou dostupné zde

 

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (36 votes, average: 4,67 out of 5)
Loading...