5.12.2015
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Jak ukrást beztrestně nemovitosti

Sdílejte článek:

JIŘINA JEDLIČKOVÁ 05|12|2015

Denně slýcháme o případech, kdy někdo s pistolí v ruce a kuklou na hlavě přepadne oběť – nejčastěji banku, kde očekává peníze. Takové řešení finančních problémů nemusí být nejšťastnější. Pokud je pachatel dopaden, stráví pár let a mřížemi a o lup přijde.

[ad#hornisiroka]

Jak ale jedná stát, jestliže lupičem není delikvent, ale jeho vlastní úřad nebo osoba z volební listiny?

Na spravedlnost v naší zemi čeká už řadu let skupinka Pražanů (44 zúčastněných osob + rodinní příslušníci – celkem několik set), kterým je nezákonně pomalu zabavován majetek. Problém nevznikl v padesátých letech 20.století v době nástupu komunismu, ale pár let po sametové revoluci. V době, kdy naše země žila v euforii, že bude lépe a majetkové konfiskace kromě veřejného zájmu jsou pro bezúhonné občany už minulostí.

Jak český stát postupuje v případě, že lidská práva jsou porušována ve velkém přímo uvnitř země a ne někde na druhém konci světa? Je schopný jen podepisovat mezinárodní listiny o neporušitelnosti práv občanů nebo i práva těmto občanům zajistit?

Před víc jak stoletím zakoupila skupina Pražanů pozemky pro stavbu garáží. Původně je chtěli zakoupit do spoluvlastnictví, ale to za totality nebylo možné. Vše muselo být řízeno a organizováno státem. Byl jim tedy nabídnut vstup do družstva s majetkovou účastí. Prostě zakoupili vše za své peníze, ale zápis v katastru musel být na družstvo, lidé jen vlastnili formálně svůj podíl, i když dohromady zaplatili 100% ceny a družstvo nic. Podíl ale byl dědičný nebo ho bylo možné prodat, takže o majetek tehdy nikdo přijít nemohl, dokud byl členem družstva. Prostě majetek měl stejnou cenu jako v OV a mnozí jistě pamatují prodej družstevních bytů za stejné ceny jako bytů v OV. Faktem je, že v drtivé většině se jednalo o bytové podíly (tzv. „družstevní byty“), pozemky byly spíše výjimkou, i když i na ně po revoluci zákon 72/1994 Sb pamatoval. (§ 20/2). V tomto případě byly podíly 4 pozemky, později dle stanov družstva byly zhodnoceny výstavbou řadových garáží,  kanalizací a oplocením.

garages-428636_640

Ilustrační obrázek.

Po revoluci se družstva měnila na Společenství vlastníků, pokud byly dořešeny všechny případné půjčky a splátky družstevních podílů.Každý, kdo vlastnil stavbu (od paneláku po garáž)  na jakémkoli pozemku – ať státním nebo družstevním, (a jiné vlastnictví neexistovalo) – měl bezplatně možnost získat tento pozemek zdarma. Nárok na státní pozemky je nepromlčitelný podle ústavních nálezů.

Naši Pražané měli ovšem vše zakoupené bez půjček a bez dluhů, budované vlastníma rukama. Vše bez jakéhokoli přispění družstva. Těšili se tedy na privatizaci. Ale marně.

Katastr nemovitostí vládl v době „Mrázků, Krejčířů a Kožených“ nad majetkem více než ti, kteří ho koupili za pracně ušetřené peníze. Zákony pro něj byly a jsou naprosto nezávazné. A tento úřad se rozhodl na žádost jednoho pražského obvodu – MÚ 4, že mu přilepší. Aniž obdržel jakoukoli listinu (alespoň krycí), přepsal pozemky na stát bez jeho vědomí, bez vědomí družstva i majitelů podílů.

Právně se tomu říká nabytí od nevlastníka bez písemné smlouvy a bez souhlasu obou smluvních stran. Přesněji řečeno je přepsal na jeden z jeho už v té době zaniklých úřadů (ONV), aby to hned „neprasklo“ a aby jakoby prokázal jakýsi „nárok“ jako „následník a uživatel“ státního majetku. Pak několika zmatečnými dalšími přepisy těsně za sebou, ve kterých se dodnes nikdo nevyzná, nakonec pozemky „skončily“ v rukou majetkulačného MÚ 4. A všichni se tvářili před užaslými družstevníky, jako že pozemky byly přece odjakživa státní a ONV na nich odjakživa hospodaří. Družstevníci je přece měli jen vypůjčené od státu a nehlásili se o ně, tak se jich MÚ 4 ujal. Z vděčnosti část pozemků nechal MÚ 4 zabavit a oplotit podnikavé sousedce, která k „zestátnění“ pozemků pomáhala.

O pár let později vše završila bývalá starostka (známá skandálem neplatných svateb), která si souhlasným prohlášením „odsouhlasila“ (jen jednohlasně) pozemky své městské části Praha 4 a Magistrátu.

Užaslým družstevníkům zůstaly jen garáže, přístupné nyní pouze vraty a i z těch jsou vyhazováni. Nemovitost přece nyní podle NOZ patří majiteli pozemku.

Drzost a nemorálnost úřadů spočívala hlavně v tom, že se dovolávaly na zákon 172/1991 Sb., který měl několik podmínek k přechodu státního majetku na obce. Mimo jiné to, že musely na něm hospodařit v roce 90 a 91, kdy se snažila restituentka pozemky získat, ale neuspěla se zdůvodněním všech stupňů soudů, že majetek vždy byl a je družstevní. Tyto rozsudky jsou až z roku 1991, 1992, 1995!

Když se družstevníci nedočkali privatizace a všechna jednání byla neúspěšná, obrátili se na soud. Ale jak se ukázalo, soud proti Magistrátu/MČ4 se stal spíše silvestrovskou fraškou než úředním rozhodnutím. Ještě předtím zažádali garážníci katastr o opravu „chyb“ v zápisech. První žádost se ztratila. Druhá (podaná v roce 2004) se nedařila vyřídit, katastr ne a ne najít, kde ty neexistující listiny vlastně má. Až do rozsudku v roce 2007, kdy katastr nenápadně a nezákonně změnil předmět řízení a ukončil ho se zdůvodněním, že už je mezitím na světě rozsudek a ten stačí jako „jediný nabývací doklad“. I když zákon i „selský rozum říká něco jiného. A každá „babička na venkově i malé dítě“ ví, že v demokratické společnosti pouhým výrokem soudu bez náhrady přejít majetek nemůže. (Vyjma důvodů uvedených v zákoně a to v našem případě není). Odborník to může doložit nálezy ústavního soudu, které máme k dispozici.

A jak dopadl soud? Soudci pro rozhodování mezi dvěma subjekty stačil jen jeden nabývací titul. Na stát či na obec mu stačily výpisy LV z katastru, i když byly zjevně nesprávné, jestliže probíhala oprava. Nabývací listiny nepotřeboval. Z nabývacího titulu na družstvo mu stačila jen první stránka, kde byl uveden převod garáží. Převod pozemků byl bohužel až na straně 2, tam se soudce nedostal. Rovněž další náležitosti, ze kterých jasně vyplývalo, že se převádí obojí, byly až na dalších stranách převodní smlouvy. Také znalecký posudek s oceněním převáděného majetku a vyhotovený právě za účelem, co vše a v jaké ceně se převádí, k rozhodnutí nepotřeboval a rozhodl, že majetek patří městu, družstevníci mají smůlu.

A aby si příště rozmysleli uplatňovat čl. 36 Listiny lidských práv a svobod, pro jistotu požadovaly úřady zaplatit shodně po majitelích podílů soudní výdaje. Pěkně jednotlivě po každém majiteli všechny náklady a ztráty každého úřadu. Suma 150 000 Kč na jednu garáž důchodce s cca 8000 Kč měsíčně skutečně na čas odrovnala (některé i zdravotně) a odradila od odvolání.

Pozemky dosud na nikoho právně nepřešly, neboť ze zákona jiný přechod, než odkoupením a písemnou smlouvou není možný. K vydržení dosud nedošlo. Všichni doufali, že se změní opět režim a „bude líp“. Proto se garážníci sjednotili a pokusili se o další opravu na katastru, neboť podle NOZ by bez odporu o majetek přišli. Mezitím zestárli a ti, co neumřeli, by nyní potřebovali kdysi vložené peníze na léky a zdravotní péči. Kupodivu v roce 2014 uspěli a pozemky byly přepsány opět na družstvo. Katastr tentokrát vycházel jen ze skutečných listin a rozsudek po právu ignoroval, neboť i když nebyl zrušen, nebyl ani „listinou vhodnou k zápisu“ podle katastrálního zákona. Ani nabývacím titulem, neboť určovací (deklaratorní) rozsudek nesmí měnit právní vztahy.

Oprava dávala naději na bezproblémový další přepis či soudní proces, kdy by se konečně ve výsledku celé družstevní podíly dostaly ke svým majitelům.

To se ale bohužel nelíbilo novému vedení jak na Magistrátu, tak na MČ4, i když pan starosta Prahy 4 přislíbil vrácení a nebyl zpočátku proti. Na uskutečnění už ovšem čas neměl a jiní na úřadě MČ 4 svorně s paní primátorkou rozhodli, že vrácení nepoctivě a zdarma nabytého majetku by bylo porušením majetkových práv Magistrátu/MČ 4. Katastru začaly oba úřady vyhrožovat sankcemi a ten honem obrátil a opravu stáhl.

Výsledkem jsou nyní dvě podané žaloby a jedno trestní oznámení. Jinou možnost garážníci nemají, už dnes jsou vyhazováni z garáží, o omezení užívání svého majetku ani nemluvě. Vymáhání „nájemného“ ze zakoupeného majetku je na denním pořádku. Kdo nezaplatí, na toho přijde exekutor. Kdo zaplatí, „pro legraci“ dostane výzvu, že platby nedorazily, ať zaplatí znovu. Mezi lidmi vládne strach. Jaká je šance na spravedlnost nyní? Leccos nasvědčuje už vyjádření soudkyně, jíž byl případ svěřen. Jako první zamítla předběžné opatření. Prý proto, že katastr prohlásil, že má všechny zápisy v souladu s listinami. (asi je jen zapomněl ukázat při řízení o opravě)

A katastr? Celkem v pohodě stále tvrdí, že je vše v pořádku a zamítá blokační poznámky u pozemků do vyřešení soudu. Kdyby totiž nyní Magistrát pozemky prodal, zbavil by se problému, neboť nový vlastník by namítal „dobrou víru“. Zájemce o pozemky by byl, garáže by pak nechal zbourat.

[ad#velkadolni]

Nový vlastník by sice pozemky nezískal poctivě, ve skutečnosti ani ne v dobré víře, ale nikdo by na něj nemohl. Kdo by si na něj troufl, když proti „nabytí od nevlastníka“ a zdarma nikdo nikde nemá dovolání? A bezzákonnost se šíří dál a dál.

Pomůže někdo skupince starých lidí? Třeba jen tím, že zveřejní tento příběh, aby policie a soudy byly nuceny kauzu řešit zákonně?

P.S. Veškeré doklady máme v několika originálech a veškerá tvrzení jsme schopni doložit, neboť k platnému převodu nemovitosti je potřeba písemná smlouva.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (7 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky