23.1.2018
Redakce
0
Kategorie: Historie

Jak to máme s tím Ruskem – přítel či nepřítel?

Sdílejte článek:

MILAN RADEK

Ani jedno ani druhé. Rusko bylo vždy trochu za obzorem, a každý si ho představuje podle svého přání. Hodné či zlé, podle potřeby, a co Rusko je málokoho zajímá, leda že by se s Ruskem dostal momentálně do křížku, ať už to bývalo Polsko, Švédsko Pobaltí a jiní.

[ad#textova1]

19. století bylo století romantických snílků, třídní boj, pangermánství u sousedů a panslovanství u nás. Obojí je jen sen, bývaly doby kdy se germánské kmeny mezi sebou mordovaly, slovanské též, jako všude jinde. Pak se to promíchalo, a mordovali jsme se dále, i když už kmeny jako takové byly změněny na národnosti . Toť připomínka dněšním multikulti snílkům, kteří mají za to že až se Afričané a Arabové s námi smíchají, bude klid. Nebude.

Ale zpět k Rusku. Slované jsou jen pro ty co neznají dějepis, na genetické poznatky kašlou, a to platí pro Evropu celou, od Atlantiku po Ural. Naši panslovanští snílci, Palacký, Havlíček nebo Hašek se z panslovanství vyléčili poté co Rusko poznali. Jiní vidět nechtěli, třeba Fučík nebo Werich, vím že jim ukázali co ukázat chtěli, ale museli vidět že je vodí po zemi za ručičku, jako dnes v KLDR, toho si všimnou i jinak naivní Američané, teda až na výjimky co občas to zaplatili draze.

Dnešní Rusko už není marxistické ani náhodou, ani Čína ne, i když to spousta lidí kdovíproč nechce vzít na vědomí. Dnešní Rusko je pravoslavné, neocarské, a stále nám kulturně na hony vzdálené. Není to přítel, je to velmoc a hledí si svého.

Naivní jsou ti co do Ruska vkládají naděje že nás coby křesťané dostanou z hnoje do kterého si zase vesele kráčíme. Zrovna jako plané jsou naděje těch co se uklidňují tím že nás ochrání znovu USA. Nejsem proti NATO, to je takový balanc kulivá Rusku i dnes velice vyzbrojené Číně. Dokud bude rovnováha, bude klid. Pokud by kterákoliv strana měla moc navrch, tak už by to smrdělo válkou. Tak to bylo je a bude. Tudíž Rusko na Evropu nezaútočí, je to rozumná velmoc, ne sebevražedná.

Ale proti čemu nemůžou bojovat je proti naší multikulti sebevraždě. Merkel se drží zuby nehty u moci, Macron ji posluhuje, a možná se Česko nestane silnou částí V4, ideálně rozšířené o pár jiných zemí. Záleží na našich politicích. Nevypadá to slibně, ale co si lid zvolí to má.

Nepřítel bude nejen mezi námi, bez uniformy, neoficiálně, sloučený s námi, jedna rodina, a pokud se nestane nějaký drastický obrat zpět, tak příští generace Evropanů bude žít jako ve třetím světě, a bude stále sestupovat do středověkého hnoje. To nejde zachránit žádnou vojenskou intervencí. To budeme muset sami, ale málokdo se k tomu má, Kurz už začal, ale mrňavé Rakousko to nezmůže. Rusko má doma podobné problémy, zatím to jde, ale Rusů bude stále méně, a muslimů stále více. Odtamtud Blaničtí rytíři nepřicválají.

Tak nám nezbývá než si poradit sami. V4 je zatím V2, a vzdorují tak že si na ně netroufnou, být nás víc, tak budeme mít respekt. A to už by pak mohla být pro západní Evropu výzva. Merkel se sice u koryta neudrží věčně, ale Rusko bude stále za obzorem. Musíme sami.

 [ad#pp-clanek-ctverec]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 4,78 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky