13.10.2018
Redakce
0
Kategorie: Humor

Jak se baví internet: Vyšší cíle

Sdílejte článek:

EMA

Předloni jsem chtěl zhubnout na 90 kg,
loni jsem chtěl zhubnout na 100 kg,
letos bych rád zhubnul na 110 kg.

Člověk se nesmí bát klást si stále vyšší a vyšší cíle …

.
Čerství imigranti Kohn s Roubíčkem bloumají po Tel Avivu a dumají, kam se vrtnout.
Uvidí náborovou kancelář vojenského námořnictva. Vstoupí dovnitř.
První otázka důstojníka při přijímacím pohovoru: “Umíte plavat?”
Roubíček dloubne do kolegy: “Kohn, poď pryč. Voni eště nemaj lodě!”

43133238_484975571988043_1783576338934792192_n
43322956_1853011014768074_4800872825235701760_n 43359026_10210219845812018_8988897372595552256_n 43375127_1650332761743071_7814101479291092992_n 43500684_2173910059546447_2941793168850419712_n 43703173_934119506782169_6951324926997430272_o
Muž volá na pohotovost:
– Doktore, co máme dělat, náš přítel spolkl štamprli!
A udělal jste nějaká opatření? Doktor se ptá.
– Jo, zatím pijeme z láhve – říká muž.

43141239_10213249106209829_5965419049671196672_n

43029202_717747295229337_3497509117445013504_n

43047144_2119903194689342_5434994720373735424_n

43174302_328239761318775_5181991571494535168_n

43280900_1875162875937150_3896677051448426496_n

43440971_10155866958412263_5710167090275549184_o

43493498_2041469529247765_7232970585708429312_n

dělníci
Z kraje tohoto jinak pěkného týdne, jsem byl posílat balík. Operace pro komerčního občana zcela bezproblémová. Vejdu do pavilonu a vidím, že přepážka BALÍKY PŘÍJEM je prázdná, bez řady a bez pracovnice. V duchu jsem zajásal a jdu tedy rovnou na věc. Pracovnice se objevila v zápětí, takže všechno klapalo. Mno..
U prázdné přepážky mi však sdělila, že je tu nový vyvolávací systém “aby se nepředbíhalo a aby se vše zjednodušilo”. Chtěl jsem ji v legraci požádat, ať si mně teda zavolá, ale nevypadala vůbec na to, že by se se mnou zrovna chtěla pářit a podobně, tak jsem raději držel balík. Řikám si – nevadí, mám asi 10min čas. Po vyslechnutí manuálu, kdeže je ten stroj na losy a co mám zmáčknout, jsem opustil stanoviště a šel si k terminálu pro letenku.
S vypáleným číslem na čele běžím hned zpět znovu ke krmítku, protože tam stále nikdo nebyl. Posadil jsem svoji hubu asi 3cm od skla a usmíval se, jak jen to šlo. Byl jsem jasný vítěz a k nepřehlédnutí. Pracovnice u přepážky si mně teď už s lehce přivřeným levým okem prohlédla a sdělila mi, že TO číslo, co mám na svém výherním losu, je TO číslo, na které musím čekat, až se objeví TAM na některé tabuli nad ostatníma zavřenýma krmítkama. Po mé námitce, že přede mnou nikdo není a že teda můžem jít hned na věc, jsem ucítil i přes neprůserné sklo, jak se paní na druhé straně zvýšila teplota podle všeho na všech jejich m& ;iacut e;stech a následujícím pohledem jsem byl vypreparován z vlastniho těla, uveden do tekutého stavu a vypadalo to, že bych měl těma malinkýma mezerama v dlažbě na podlaze odtéci ven z budovy a nechat se dobrovolně vypařit do atmosféry. Vzal jsem si tedy svůj balík, vycouval zpět a čekal až domácí dají gól a mně naskočí moje číslo. Pracovnice ústavu opustila židli a odešla..
A kurva… to mám za to, říkám si. K mému překvapení se však zhruba za minutu a 4 sekundy vrátila do ordinace. Jenže s outěžkem v podobě asi 20cm vysokého stohu dopisů. V první chvíli jsem si myslel, že si bere práci domů, protože pošta asi málo platí, nebože si dělá prdel, což by asi z dopisů nešlo, ale omyl, myslela to vážně. Pěkně se uvelebila, možná si prdla a začla razítkovat, třídit, opisovat, razítkovat a zase třídit. Mezi tím se za mnou vytvořil shluk asi čtyř občanů, čekající na tutéž prosklenou zpovědnici. A stále se razítkovalo a třídilo jak ve sběrném dvoře. S ostatními čekateli na úkon jsme následně vytvořili nadávající celek nespokoje n& amp; yacute;ch občanů a vzájem ně jsme se doplňovali. Nekecám asi po 17. minutách ( !!!! ) pochrchlávání, pičování a kurvení, jsem já osobně začal cítit, jak mi na krku naskakuje žíla. A to vím, že se mně blíží restart systému. V 18. minutě šikulka z balíků naštěstí bouchla do poslední obálky a to mně zachránilo od vyvedení z ústavu pod dozorem. Takže jsem ten zasraný balík posílal asi 20 minut jen pro to, že se dopisy třídily a razítkovaly v sekci balíky příjem. To je přece logické, ne?
Dnes, v jinak sympatický pátek, asi kolem 15. hodiny, jsem si řekl, že si zkurvím víkend opětovnou návštěvou katastrofického ústavu zvaný pošta a vyzvednu si peníze složenkou. Vybavil jsem se na cestu jednou velkou štamprlí slivovice a práškem, co dávají bizonům aby někoho nepotrtkali. Ještě že jsem tak udělal. Po zdolání schodiště do prvního patra jsem narazil na dav čekatelů, kdy půlka stála na chodbě a druhá, polomrtvá půlka, seděla na zadku uvnitř v jámě lvové a hypnotizovala tabule s pořadím, podobnějak to dělá kobra při lovu králíka. Dohromady cca asi 15 lidí. Z čísla mého terapeutického kupónu jsem pochopil, že mám před sebou asi 10 kolegů pac ie ntů. Ale dal jsem si závazek, že nevyměknu aspoň 15 minut, což by na hotovostní operace – dle zvoleného levelu obtížnosti na terminálu a počtu lidí, mohlo stačit..
Jenomže opět kurva fungovala jen jedna jediná posraná kukaň. To je prostě neuvěřitelné. Kdy jindy, než v pátek odpoledne asi může být špička? Asi v neděli v 9 večer.. Uběhlo cca 10 minut a z řady zmizeli pouze dva nešťastníci. Takže mi to v lepším případěvycházelo asi na půl hodiny. Kdybych měl doma slíbený šuk, tak s takovým časovým rozpočtem si ho můžu před poštou tak leda vyhonit na dobírku. Nehledě na to, že hrozí, že než se dostanu ke krmítku, tak mi venku na autě propadne technická. Vrcholem všeho bylo,že se v jiném, do té chvíle volném okýnku, objevila další pracovnice terária a vypadalo to, že se to zrychlí. Víte co se stalo? Hovno. Sedla si na židli, stáhl a žaluzie a začala co? No přece kurva třídit stohy dopisů.. chacháááá !!! To byla poslední kapka. Zahodil jsem letenku na podlahu a odešel jsem do prdele a ještě možná o kus dál. Má smysl si stěžovat? Komu? Ženským co tam sedí za pár drobných? To těžko. Řediteli? Hm hm. To vyřeší jedině Chuck Norris.

Titanic
facebook

francouzi

43596088_2173909672879819_862852646229245952_n

43255822_2168571193461658_8783214154749050880_n

43243422_1573126386165837_7591037980496625664_n

42247775_1078033219030393_2737009531904065536_o
To se takhle tatýnek o půlnoci vrátí z pařby
 

To se takhle tatýnek o půlnoci vrátí z pařby v Pražské Hospodě, celá rodina už spí. Vtrhne domů a zahlaholí AHOOJ! Pak vdupe do ložnice, kde krom manželky spí i jeho dva potomci, a hlasitě přitom vyluzuje zvuky související s různými částmi jeho trávící soustavy, počínaje škytáním a pokračuje dál.
Začne se shánět po svém půllitru, který si předtím zcela logicky schoval na manželčinu poličku s make-upem. Namísto svého hledaného půllitru na vodu nachází jiný svůj odložený půllitr, a to od vína. Jelikož použitý půllitr od vína jej neuspokojuje, rozsvítí, začne řvát a dotazovat se, kam mu manželka schovala půllitr A a proč pila víno z půllitru B.
Manželka otevře jedno oko a vysvětlí tatýnkovi, že žádné váno nepila (maminky prostě nepijí víno z půllitrů) a že jeho hledaná sklenice patrně bude v kuchyni.
Dva dosud spící potomci taktéž napůl otevřou jedno oko.
Tatýnek kamsi oddupe, za chvíli je zpět s půllitrem C plným vody a provádí s ním cosi, co doprovází zvuk topícího se štěněte. Ve výsledku operace je sklenice prázdná. Potomci otevírají i druhé oko.
Tatýnek zafuní, vydá další ze zvuků trávení, svalí se do postele a vezme si do ruky tablet.
Maminka vstane, jde zhasnout a opět zamíří do postele.
Tatýnek se hlasitě směje jakémusi vtipu na tabletu. Roční potomek má dokořán otevřené obě oči a potichu si brouká.
Tatýnek odkládá tablet a ve stejný okamžik začíná hlasitě chrápat. Potomek se posadí a rozhodne se, že spaní pro tu noc už bylo dost.
Maminka se zvedne a jde ročního potomka doprovodit do obýváku, aby svým broukáním nebudil chrápajícího tatýnka.
V šest hodin ráno roční potomek usíná a je maminkou dopraven do postele. Maminka tiše vycouvá z ložnice a jde vzbudit jiné své potomky – školáky.
V osm hodin z ložnice vyklopýtá tatýnek a shání se po míchaných vajíčkách a opečené slanině. Je pobouřen, že nic takového na talíři nenachází.
V osm nula pět se tatýnek pokouší s mohutným funěním lísat k mamince. Maminka ho posílá do háje se slovy, že celu noc nespala (s výjimkou té chvíle večer, kdy tatýnek byl v hospodě).
Tatýnek je velmi uražen, doporučuje mamince, že si má ty své fakany líp vychovat, aby v noci chrápali, a vyhrožuje, že když o něj doma nikdo nestojí, asi zase půjde do Pražské Hospody.
Maminka nadšeně souhlasí.
Tedy slyšela jsem, že krom tatýnků existují i tatínkové, kteří v noci chodí jako myšky a dokonce se starají o své manželky. Údajně prý doma i občas třeba umyjí nádobí! Ale nějak nevím. Buď je to fáma, nebo to je nějaký jiný živočišný druh se zcela odlišnou DNA a vizuální podoba s tatýnky je jen čistě náhodná. Tatýnkové žádný z takových znaků nevykazují. Tatýnkové spíš připomínají trubce: Jsou velmi užiteční při výrobě potomků, ale když jde o následnou péči o ně, dost u toho zaclánějí.

43163723_10156096809318742_3990368537490227200_n

43244960_10205216533690977_1016315199264653312_n

43433448_1849163431870876_8240720400414146560_o

rande
Zelenou mambu do ulic Prahy poslal Putin. Had mluvil rusky a byl chycen jen proto, že se zlil jako ruský mužik

Praha-Hlubočepy, (fň!) – Zelená mamba již byla chycena, ale až teprve teď vyplouvají na povrch bližší informace. Ukázalo se, že její majitelka byla ruskou špiónkou a mambu vypustila do pražských ulic záměrně. BISka dokonce zjistila, že jí k tom dal pokyn osobně Vladimir Putin. Tuto informaci se podařilo zjistit díky odhalení mrtvé schránky, která byla umístěna za Plíhalovic ohradou. Ruští „plantážníci“ se tam scházeli každou první neděli v měsíci a kuli pikle proti svrchovanosti České republiky, která je nedílnou součástí moudré Evropské unie.

„Zelená mamba měla sloužit jako nástroj ruské propagandy. Cestou z bytu své majitelky trousila hovínka ve tvaru srpu a kladiva a pokřikovala prokremelská hesla. Jako třeba „Za Putina“, „Pro Putina“ a „S Putinem“. Naštěstí pro celou Českou republiku se ukázalo, že jinak bravurně vycvičený had ruskou vojenskou zpravodajskou službou GRU má i své slabé místo. Když se doplazil do blízké zahrádkářské kolonii, aby odtud navázal kontakt s ruským ústředním, objevil v chatce pana Václava Rokose láhev vodky. Objal ji kolem dokola a vyžahnul až do dna. Poté spokojeně usnul a my jsme jej mohli odchytit,“ uvedl vyšetřovatel Jan Pluhař.

Přímo na místo se vypravil Jakub Unda. „Je úžasné, že jsme dokázali odhalit hnízdo ruských agentů na našem území. Ten had mohl natropit velké škody. Celý případ jen ukazuje, že Putin se nezastaví před ničím. Nejprve poslal hada a příště pošle ruské tanky, jako to udělal v roce 1968. Chtěl bych poděkovat naším bdělým vyšetřovatelům. Jenom díky nimi teď nejsme ruskou kolonií. Pro onoho chyceného hada požaduji přísné potrestání. Když se ale sám omluví a bude se kát, nechám ho zahrát v některém ze svých artových filmů. Hady já jinak tuze rád,“ přiznal Unda s lehkým uzarděním.

43519239_935794809964331_5279140626468700160_o

43447172_183212252576949_2040770774599467008_n

43422651_10205065253428861_1278887097192677376_n

43354637_10212555880518678_3054316312663687168_n

43350229_2010035242367823_5865755445964046336_n

43342694_2253288551367204_2656969539283058688_n

A pár tweetů od Dojnice:

  • Vyrůstat za komunistů mělo jednu výhodu – poznám dneska propagandu a vymývání mozků na sto honů.
  • Česká ženská lobby podala trestní oznámení na profesora Piťhu za jeho kázání, čímž byl proveden důkaz, že profesor Piťha měl pravdu.
  • Modul s posádkou lodě Sojuz MS-10 musel nouzově přistát. Zřejmě si zase někdo hrál s vrtačkou.
  • Trojpapežství už tady bylo, tak proč bychom nemohli mít v Praze tři vzdorprimátory, kteří se budou navzájem proklínat a exkomunikovat?
  • “Fiala fandí kmotrům,” řekl obchodní partner Mrázka a Krejčíře.
  • 38 volných míst na ministerstvu financí… tak to budou asi pozice jako udavač, senior udavač, losovač účtenek, vyšetřovatel novomanželů…
  • Kdyby finanční správa začala obesílat i pohřební hostiny, mělo by to blahodárný účinek. Pozůstalí by dokladovali finančáku, co kde zaplatili a kde na to vzali a neměli by čas truchlit.
  • Pozoruju nějakou rodinku při nákupu v Kauflandu. Musí mít nepochybně dobrý zdroj informací o nadcházející světové válce.
  • Michal David si vyznamenání zaslouží, řekla Helena Vondráčková, která sama od prezidenta obdržela ocenění ke 100 rokům své tvorby.
  • Povedzte, Hamáček, čo vy si predstavujete pod takým slovom katastrofa?
  • Slováci se podle průzkumu stěhují do Česka za lepšími podmínkami. Tak jeden si tady skutečně pořádně vylepšil životní standard.
Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (7 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky