Pře
17.6.2014
Kategorie: Politika8 přečtení

Jak pantáta Eman chtěl děravou truhlu naplnit

Sdílejte článek:

KAREL KŘÍŽ 18|06|2014

Bylo, nebylo, milé děti. Žil v jedné pohádkové zemi převelice vykutálený pantáta. Dlouho objímal kmeny stromů v dalekém lese, ze kterých čerpal životní sílu, koupal se v křišťálově čisté tůňce, kde získal vzácný charakter a ve své chaloupce vařil ovocné léčivé lektvary, které mu daly dar nadpozemské moudrosti.

 

[ad#hornisiroka]

 

I vydal se jednoho dne pantáta do velikého města, kde právě rozvěšovali černá sukna, neboť smutek zde vládl převeliký. Závoje chudoby a nuzoty vlály nad hlavami nešťastných obyvatel, děti žebraly o jídlo a starci umírali kolem cest. Nikdo nepracoval, dav všeho lidu stál na náměstí před královským palácem a čekal na rozdávání zbytků od panské večeře.

 

Tu najednou předstoupil před shromáždění pantáta Eman: „Ptám se vás, lidé, proč toliko chmur hyzdí vaše tváře? Proč pláč a křik plaší vaši blahobytnou budoucnost?  Proč se vaše ruce zatínají v pěst, místo aby svíraly pluhy, kosy nebo kladiva při činorodé práci?“

 

„Inu tak,“ vystoupil z davu nejodvážnější mladík, „máme zde prapodivného krále, který nám sliboval, ano, že bude líp. Stačí prý jen když budeme více pracovat a více zlaťáků nosit do společné truhlice fungujícího království, jistot a šťastných zítřků. Moudrý král se svými rádci pak prý spravedlivě rozdělí každému podle jeho potřeb, každému podle jeho zásluh. Ale truhlice byla děravá a zlaťáky se ztratily … nikdo neví kam. My už nosili veškerý svůj výdělek do truhlice a tak nemáme ani sami co jíst, ani za co alespoň děti nakrmit či starcům ulevit!“

 

Tak hněvem spravedlivým zaplál náš pantáta hrdina a vydal se v čele průvodu na královský palác děravou truhlu hledat. Slovem ostrým jako břitva nechal stráže zcepenět, čarodějnou hůlkou ze svých milovaných stromů položil každého, kdo se mu na odpor postavil – až sám došel do sklepní pokladnice, kde na staré bedně seděl udivený král.

 

 

„Kde je zlato, těžce vydřené krví a potem hladových nuzáků z podzámčí? Kde je jejich radostná budoucnost a spokojené životy?!“ obořil se pantáta hrubým hlasem na sedícího mocipána.

 

„V prdeli,“ odvětil klidně vládce a ukázal pantátovi bezednou truhlici, pod kterou bylo několikero pytlů se jmény rádců a dvorní vrchnosti. „Tak to v našem království máme podle zákona a ten se musí dodržovat! Jen ti hlupáci na náměstí neví, že truhlice prostě nemá dno. A ty, Emane, to taky vědět nebudeš, nebo pojedeš zpátky do Vidlákova na hnůj!“

 

A tak druhého dne vystoupil dvorní pán Eman před shromážděné davy a pravil: „Přátelé drazí, viděl jsem naši společnou truhlici. Dno má sice malinko vetché, ale díra vidět není. Dokonce jsem zahlédl i zlatavý záblesk. Já nyní osobně budu na truhlici dohlížet, obětuji svůj nuzný život dvorní službě a zlaťáky ze svého výdělku do ní rád každého měsíce v úplňku odsypu až ji společně konečně naplníme!“

 

Potom  se pantáta se svou panímámou přestěhovali z chaloupky do královského paláce a pokud neumřeli, žijí si tam spokojeně dodnes. A že žádnou truhlici beze dna nikdy nemohou naplnit? I vy malí šťouralové! … Dobrou noc!

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
8 přečtení
(21 votes, average: 4,95 out of 5)

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.