Inkluze v praxi

Mám tři děti školou povinné a dvě další to ještě čeká. Všechny chodí no naší vidlákovské základky, která je spádovou školou pro všechny malé dědiny v okolí. On Vidlákov je vůbec spádovou obcí pro okolí a tak máme víc vymožeností (a víc problémů) než by se zdálo z prostého součtu obyvatel.

Samozřejmě i naší školy se dotýká inkluze se vším co k tomu patří. Pamatuji si jak se to za Valachové zavádělo, to bylo i po Vidlákově křiku od všech možných pokrokových matek, které hřímaly na třídních schůzkách, jak je důležité a nezbytné tuto inkluzi zavést, aby se i znevýhodněným dětem dostalo lepší šance. Argumenty takového Zemana, který tvrdil, jak se těm znevýhodněným dětem budou ty zdravé smát, to odbyvaly jako pokrytecké.

Vidlákovský ředitel se pokoušel k inkluzi přistoupit čtením mezi řádky zákona a vyhlášek. On vůbec měl takové ty české tendence zkoušet dělat věci tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Proto sice škola vždycky slušně šlapala, ale on nebyl nijak zvlášť oblíbený. Nakonec to dopadlo tak, že vznikla inkluzní třída. Neberte mě za slovo, určitě se to oficiálně jmenuje jinak, honosnějí, protože takhle to zní skoro rasisticky. Ale reálně to znamenalo, že původní speciální škola se přesunula do budovy běžné základky, máme tu i speciální pedagogy a změnila se vlastně jedna jediná věc – na chodbách se potkávají děti z běžných tříd s těmi ze speciálky.

Asi nemusím zdůrazňovat, že k žádnému většímu bratření mezi dětmi nedošlo. Ani přes snahu pedagogů, ani přes snahu zřizovatele. Nechci tím říci, že se nestalo vůbec nic, to ne, ale kontakty dětí mezi sebou dopadly přesně jak říkal Zeman. Ty zdravé děti se jim smějí, nebo zneužívají jejich důvěřivosti a hlouposti a ty ze speciálek to časem prokouknou a když neumějí argumentovat, umějí se alespoň bít.

Celá věc samozřejmě ani zdaleka není tak jednoduchá, jak ji líčím. V praxi mohouo do školství dneska rodiče mluvit takřka ve všem  a pokud se objeví dítě s nějakým tím dnes oblíbeným ADHD nebo nějakou jinou diagnózou a rodiče trvají na tom, že bude v běžné třídě s asistentem, tak to tak prostě je a i ten nejdrsnější ředitel kapituluje, protože se za něj nikdo nahoře nepostaví, ale každý ho rád pošle do háje.

Jeden můj kluk má jednoho takového ve třídě. Je úplně normální. Nevycválaný fracek. Nic jiného na něm není. Má asistenta. Ten asistent samozřejmě není speciální pedagog. Má jen krátký kurz na kterém ho nenaučili nic ohledně jeho práce, jen mu udělali takové školení z “bezpečnosti práce”. V podstatě mu jen řekli, jak to chodí ve škole, co tam smí a co tam nesmí. Navíc dělat asistenta je práce tak mizerně placená, že se asistenti střídají jak na běžícím pásu. U nás ve Vidlákově, kde je ještě jakás takás kultura práce a být na pracáku je trochu sprosté slovo, tak nejjednodušší řešení při ztrátě zaměstnání je dělat inkluzního asistenta a hledat si jinou práci.

Jistě už tušíte, jak to pak vypadá v praxi… Ano, učitel speciální pedagog se věnuje jednomu problémovému žákovi, protože to umí a ví jak na to a jeho asistent se zatím věnuje těm ostatním neinkluzním žákům. Problémový žák má samozřejmě příslušné posudky a diagnózy a tak je vše v pořádku i když v reálu není v pořádku vůbec nic.

De facto inkluze zařídila jedinou věc – všechny pedagogy a i speciální pedagogy zapojila do pomoci znevýhodněným dětem a zdravé děti jsou vyučovány neumětely se čtrnácti dny školení, kteří myslí na to, jak půjdou odpoledne na pohovor a od příštího měsíce budou dělat někde v automotive u vstřikolisu.

Tato neutěšená situace samozřejmě nezůstala utajena ani těm pokrokovým matkám, které se tak nesmlouvavě bily za inkluzi a její zavedení. Jejich internetové diskuse se proměnily v nářky nad tím, jak škola ztratila úroveň, objevila se tam šikana a odpovědná matka v ní nemůže svoje děti nechat. A tak je poslaly do Znojma na Gympl. Tam žádná inkluze není, to je vysloveně výběrová škola, která ale přijme kohokoliv a vyhodí ho až u maturity.

A takhle je to vždycky přátelé. Rozhodovali ti, kteří za to nenesli žádnou odpovědnost a když se stalo přesně to, co říkal ten starý zapšklý nepedagog Zeman, tak to mladí krásní a úspěšní vyřešili tak, že SVOJE VLASTNÍ děti vzdálili od inkluze co možná nejdál, ale inkluze je samozřejmě to správné a jedině dobré – tedy pro ostatní plebs. ve Vidlákově to platí takřka bez výjimky  všichni co toužili po inkluzi, tak po setkání s její praxí svoje děti okamžitě přemístili někam, kde žádná inkluze není.