9.8.2016
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Evropa by se měla zbavit posedlosti regulovat každý aspekt podnikání

Sdílejte článek:

MARTIN BARTO 09|08|2016

Největším problémem pro současnou evropskou ekonomiku jsou podle ECB stabilní, respektive klesající ceny. Je to však skutečné jádro potíží evropské ekonomiky?

[ad#clanek-respo]

ECB již delší dobu bojuje s klesajícími cenami v eurozóně, které měří pomocí tzv.harmonizovaného indexu spotřebitelských cen. Ten obsahuje ceny běžného zboží a služeb, které občané využívají včetně potravin a energie. Podle názoru ECB by tento index měl ročně růst o něco méně než 2%, což by znamenalo plynulý růst všech cen. Doposud však nikdo nedal jasný důkaz, proč je růst cen vůbec potřebný a užitečný. ECB vidí souvislost mezi mírným růstem cen a optimální mírou nezaměstnanosti (Phillipsova křivka), což je však v dnešním světě zastaralé a iluzorní. Jiný argument, který hovoří o riziku záporných úrokových sazeb při případné recesi, je čistě teoretický a spekulativní. Podle mého názoru na konkurenčním trhu by mělo obecně docházet k trvalému poklesu cen jako výsledku růstu efektivnosti a inovaci.

Proč však ceny v eurozóně nerostou přesto, že ECB vrhla do oběhu stovky miliard eur? Za prvé, některé ceny rostou a některé klesají. Je to dáno poptávkou a nabídkou. Například ceny energií klesají, což je dáno nižší poptávkou například kvůli vyšší účinnosti spotřebičů. Vzpomeňme si na energetické štítky spotřebičů, pasivní domy a auta s velmi nízkou spotřebou paliva. Ceny potravin stagnují, či klesají díky celosvětovým dobrým úrodám a rostoucím zásobám potravin. Podobně je to s cenami telekomunikačních služeb. Navíc nikdo si dnes nekupuje ani energii, ani potraviny, nebo přenesená data do zásoby, takže nízké ceny vyvolávají vyšší poptávku jen v omezené míře (nízké ceny letenek). Mimochodem, bez cenových zásahů a regulací by zřejmě pokles cen v těchto segmentech byl ještě výraznější.

Na druhou stranu, velký objem volných prostředků způsobil, že běžné úspory přestávají přinášet jakýkoliv výnos a lidé se poohlížejí po lepším zhodnocení svých úspor. Jednou z nejčastěji využívanou alternativou je investování do nemovitostí. Jejich pořizovací cena proto ve více státech, včetně Česka roste. Mimochodem, tento jev se ve zmiňovaném indexu neodráží, protože ten neobsahuje nabývací ceny nemovitostí, ale pouze nájemné. Nájemné nemusí odrážet růst cen nemovitostí, protože nabídka na trhu nájemních nemovitostí a nemovitostí k prodeji navzájem nemusí vůbec souviset. Taková situace je například dnes i u nás.

Čili druhý důvod zdánlivě nerostoucích cen je nedostatečná schopnost indexů pokrýt celé spektrum spotřeby a současně jejich nepružnosti při zachycení nových trendů. To se týká nejen zhodnocení účinků technologické revoluce na ceny produktů a služeb, ale i na rychlé změny struktury celkové spotřeby.

Statistiky přitom nesignalizují žádný významný pokles spotřeby v eurozóně, naopak maloobchodní obrat je stabilní, resp. loni vzrostl oproti roku 2014. Katastrofa z 30. let minulého století není na pořadu dne. Neustále pumpování peněz do bank zatím vedlo jen k mírnému růstu úvěrů soukromému sektoru (domácnosti a podniky).Banky totiž byly při úvěrování soukromého sektoru dosud velmi opatrné, a tak zatím nenastal spotřebitelský šílenství financován měnovým křídlem ECB. Výrazně však roste úvěrování veřejného sektoru.

Tím se vlastně dostáváme k tomu, že ECB sice nepřímo, ale výrazně financuje veřejný sektor, čili dělá v podstatě to, co na začátku své existence považovala za smrtelný hřích. A on to smrtelný hřích je. Celá argumentace o nerostoucích cenách je, jak se ukazuje, falešná a zavádějící. Evropské ekonomice výrazný pokles poptávky nehrozí.

Problémem je, že v přísně regulované ekonomice, kde do každého aspektu podnikání zasahuje síť všech možných i nemožných úřadů a kde banky namísto nových obchodních příležitostí hledají jen cesty jak snižovat rizika, je i při skvělém nápadu téměř nemožné ho uskutečnit. Pokud se Evropa nezbaví své posedlosti regulací každého aspektu podnikání, pseudoochranou všeho možného, ​​kvótami každého druhu a rádobyetikou, tak žádná měnová politika ji nezachrání. Podle mého mínění možnosti měnové politiky na povzbuzení ekonomiky jsou už dávno vyčerpány a snaha ECB o vyvolání růstu cen tedy spíše znamená jen účelové zvýhodňování dlužníků (například států) oproti občanům střadatelům. Přitom spoření na post-produktivní období je klíčové pro zachování jaké-takové stability a soudržnosti společnosti v dlouhodobém horizontu.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Martin Barto

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 4,14 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky