6.5.2019
Redakce
0
Kategorie: Politika

EU a náš stát

Sdílejte článek:

TOMÁŠ HOUŠKA

V lednu 1990 jsem měl obrovskou radost, že naše země udělala naprosto zásadní krok – zbavila se totality a já si představoval krásnou budoucnost, kterou si tu můžeme vytvořit. Zahodil jsem plány na možnou emigraci a šel si vyřídit živnostenský list. Snažím se být soběstačný, stát si za tím, co dělám a dlouhou dobu jsem si myslel, že moje pocity sdílí i většina ostatních lidí. Ale vývoj EU mě rychle přesvědčil, že to tak není.

Můj ideál je malý štíhlý efektivní stát, který má ústavou přesně vymezený prostor, co má dělat a co nemá dělat a jak velká část HDP má protékat přes státní rozpočet. Proti současným cca 35 % vidím smysluplných cca 15 % (což je možné vysvětlit v samostatném článku). Nepotřebuju stát, natož EU jako někoho, kdo o mě bude pečovat, ale jako někoho, kdo mi dá prostor a nebude mi v něm překážet.

Mám taky 3 děti a chci jim jednou tuhle zemi předat jako místo, kde se jim bude dobře a svobodně žít. Takže kromě svobod ekonomických mi záleží na zachování sekulární společnosti, pluralitní demokracii, kde platí respekt ke svobodě projevu, i když se to někomu nelíbí nebo ho to uráží. Protože pojmy jako „dobro“ jsou subjektivní, a tedy relativní. Zatímco svoboda je objektivní. Zdravá společnost tedy nikdy nemůže a nebude omezovat svobody ve jménu (subjektivního a relativního) „dobra“. A pokud to společnost dělá a chce cenzurovat, zabavovat zbraně a dělat jakékoli další zásahy do svobody lidí s odůvodněním pofiderního „dobra“ lidí, není ani svobodná, ani zdravá.

Hezkou myšlenku sdíleného svobodného bezbariérového prostoru pro pohyb lidí, zboží a služeb, se kterou vznikala EU, uchopili socialisté bez obalu se hlásící k marxismu, kteří původní myšlenku doslova zprznili. Korunou byla Lisabonská smlouva, která z unie udělala úplně jiný politický útvar, než do kterého jsme vstupovali. Krom zásahů do ekonomických svobod se valí čím dál větší vlna ideologického cvokaření – multikulturalismus, zneužívání ekologického cítění, zneužívání lidskosti, sociální inženýrství atd. – které je člověku, jež se radoval ze získání svobody, odporné. Stále víc mám pocit, že nekřísíme RVHP, ale spíš reinkarnujeme SSSR. Jen se hlavní město komunistické internacionály z Moskvy přestěhovalo do Bruselu.

Když budu důsledný, nevidím kolem nic, co bychom neměli bez EU. Samozřejmě pro ekonomiku je velmi výhodné být součástí sdíleného ekonomického prostoru, ale na ten nepotřebujeme EK, EP, ani desítky tisíc jejich dobře placených úředníků. Naopak má-li Schengenský prostor přežít, musí země, které hájí jeho vnější hranici, přejít k odpovědné obranné politice, jakou nastoupilo Maďarsko nebo Salviniho Itálie.

EU se dostala do stavu, kdy neřeší žádná smysluplná témata (nahrazuje je zákazy plastových brček a proklamacemi o zvláštních právech Afričanů v Evropě), ale třese se v základech. A buď to přinese změnu, která bude znamenat návrat k původním idejím, které pohřbila Lisabonská smlouva, nebo se ukáže, že je postavená špatně už od základu a musí spadnout a evropské státy budou hledat funkční alternativu. Třeba EFTA nebo něco úplně nového. A to je cíl: Zkusit EU radikálně změnit, nebo ji rozpustit. Je-li možné to první, to se koneckonců ukáže velmi záhy po volbách podle rozložení sil.

Jako všichni trvale potkávám výsledky eurounijní propagandy. (Unijní úředníci si na ni schválili neuvěřitelných 50 miliard EUR!) Co nejčastěji?

EU nám prý dává peníze formou grantů. Nedává. Jsou to peníze daňových poplatníků a EU nás nutí utrácet je tak, jak chtějí úředníci v Bruselu, a ne tak, jak bychom potřebovali my sami. Samotné granty a dotace jsou navíc zlo ve své podstatě. Ne jenom kvůli korupci, která je zákonitě a nutně provází, jako provází každé rozdělování cizích peněz. A nejen tím, že je zoufale neefektivní – na potřebný účel podle různých zkušeností přichází jen asi 40 % celkové částky, zbytek se spotřebuje při administraci a při zajišťování věcí, které kvůli grantu udělat musíme, ale nestojíme o ně, a kdybychom mohli hospodařit opravdu podle svého, nepořizovali bychom je. A nejen pro tu lež – nikdo nám nic nedává. Jde o čisté přerozdělení našich peněz, které kvůli přerozdělení nemůžeme utrácet jak potřebujeme, ale jak chce „poskytovatel“ dotace. Dotace jsou zlo především pokřivením a zabíjením zdravých ekonomických vztahů. V dotačním prostředí neprosperuje ten, kdo něco dobře umí, ale ten, kdo umí čerpat granty Jsou to dvě pravidelně úplně odlišné skupiny lidí a firem. Samozřejmě můžeme udělat seznam toho, co se udělalo „za peníze EU“. Je to na každé takové volovině povinně napsáno. Ale věřme, že kdybychom dělali seznam toho, co se by se pořídilo, kdyby žádná EU a žádné dotace nebyly, by byl mnohem veselejší a delší.

EU nám prý také dala mír. Je to další lež. Mír ve většině Evropy byl důsledkem bipolárního poválečného uspořádání a vznik EU není jeho příčinou, ale důsledkem. EU nemá žádnou zásluhu na tom, že je v Evropě mír. Naopak intenzívně pracuje na tom, aby Evropa byla brzy uvržena do rozsáhlé „hybridní“ občanské války, kdy se už současný rozpad společnosti na základě náboženském, etnickém a sociálním prohloubí a situace, která nyní stále řešitelná je, se stane neřešitelnou.

EU nás prý zbavila komunismu. I to je lež. Za pád komunismu vděčíme Ronaldu Reaganovi, který uzbrojil Sověty. Do EU jsme vstupovali až 15 let po pádu socialistického bloku. A EU není totéž, co Evropa. Evropu a její unikátní civilizaci jsme začali spoluvytvářet od úsvitu naší historie, nejpozději od devátého století (Velká Morava). O tisíc sto let dříve, než vznikla EU. Evropa je civilizační okruh. EU je dočasný politický konstrukt. V Evropě budeme i poté, co nebude žádná EU.

Kritici EU jsou často nálepkováni jako „agenti Kremlu“. Je to docela sprosté a opět lživé obviňování. Většina kritiků EU si uvědomuje, že Rusko není žádná spása a Putinův režim není nic, v čem bychom chtěli žít. Snažit se vytvořit dojem, že jsou právě dvě možnosti – poslušně skákat podle opilce šéfujícího Evropské komisi nebo se stát „Putinovou děvkou“, je další sprostá propagandistická lež. Kritici EU chtějí svobodnou Evropu. A tu můžeme mít jedině bez úřad současné EU i bez vlivu Ruska. Evropa je dost silná na to, aby odmítla jak bruselské komunisty, tak moskevské fašisty.

Jako realista vím, že členy EU (zatím) jsme, a v letošních eurovolbách je po mnoha letech první (a možná, že navždy poslední) možnost narušit hvězdnaté kruhy kreslené evropskými marxisty a komunisty, které své hlavní sídlo přenesli z Moskvy do Bruselu. Slibovat Czexit v eurovolbách považuju za nefér, protože ať bude výsledek eurovoleb jakýkoli, na Czexit nebude mít vliv. V současné době může ČR opustit EU jediným způsobem – přijetím ústavního zákona. Kdo slibuje něco jiného, slibuje nesplnitelné.

Zato se ukazuje, že je letos první (a možná i poslední) šance zabrzdit ten vlak jedoucí do propasti přímo v Bruselu. Dění v Itálii, Francii, Španělsku… ukazuje, že nebudeme sami a šance tu je. Když budeme důslední. Vnímám, že potřebujeme, aby nás v EP zastupoval bojovník, který nebude mlčet a ty rudé chiliastické bábovičky komunistickým fantastům zkusí – za pomoci podobně laděných pravicových sil – rozkopat. Takového bojovníka, resp. bojovnici vnímám v Kláře Samkové. Ať jsou tam za ČR samí takoví bojovníci a ne šediví podržtaškové a poskoci.

PaedDr. Tomáš Houška (kandidát za Alternativu pro Českou republiku 2017 ve volbách do Evropského parlamentu 2019, jeden ze zakládajících členů Ligy svobody)

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (20 votes, average: 4,70 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky