18.12.2015
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Diskutérův průvodce po Galaxii aneb 10 pravidel internetové diskuse

Sdílejte článek:

ANDREJ FANDÁK 18|12|2015

Debatovat s přemýšlivými lidmi na celospolečenské téma je činnost, která jednoznačně patří do top ten mých oblíbených aktivit. Od rozšíření internetu již stejně postižení jedinci nejsou nuceni svůj koníček provozovat v restauračních zařízeních pochybné úrovně. Což je na jedné straně škoda, protože konzumace fermentovaných nápojů je také v mém hit listu výrazně vysoko. Na druhé straně se celý svět proměnil na jeden diskusní klub.

[ad#clanek-respo]

Jelikož jsem se už cosi na internetu nadebatoval, chtěl bych se s čtenáři podělit o pár poznatků, které jsem během této doby nasbíral. Neberte je jako nějaká pravidla – jsou to spíše postřehy, které je třeba mít na mysli, pokud se nechceme během diskutování na internetu zbláznit.

Můj přehled má deset bodů, pokud ale něco důležité chybí, budu rád, pokud mi to čtenář připomene. Jak jinak než v diskuzi pod článkem.

Tak pojďme na to.

1. Internetová diskuse nepohne s výchozí pozicí diskutéra ani o píď. To si třeba na úvod vždy uvědomit.Změna názoru je dlouhodobý proces, který nemá šanci proběhnout v rámci výměny pár odstavců textu.

Neurony v těle každého člověka tvoří propojenou síť. V těch neuronech, které se navzájem často aktivizují proběhne určitý růstový proces a metabolická změna. Takovým způsobem je naše reakce na vnější podněty zakódována a také stále předvídatelná. Stejné vnější stimuly zaktivizují stejné propojené neurony a vyústí v predikovatelné reakci (Donald Hebb). Na to, abychom změnili určité zažité schémata chování a myšlení, je nutná fyziologická změna naší neuronové sítě. To je dlouhodobý proces spojený až s fyzickou bolestí.

Dejme mu čas.

S posunem pozic hard-core socialistů směrem ke svobodě jsem se setkal už mnohokrát. Jen to není otázkou hodin, či dní. Ti méně inteligentní diskutéři s určitým časovým odstupem přestanou minimálně opakovat ty nejlehčí vyvratitelná tvrzení.

2. Pokud tedy oponenta nepřesvědčíme, na co se do internetové diskuse pouštět? Podle mě by měl mít každý racionální účastník alespoň mlhavou představu, proč diskutuje.

Já se hlavně snažím otestovat své názory. Myslím si, že je užitečné vědět, jaké argumenty mají lidé, kteří s vámi v konkrétní věci nesouhlasí. A ano, pokud jsou ty argumenty relevantní, tak se jim třeba věnovat. S odstupem času (viz. bod číslo jedna) sám změním názor, když ho nedokážu uspokojivě obhájit. Je docela možné, že nejsem nejmoudřejší člověk na webu (aaale, jasné, že jsem).

3. Nemůžeme očekávat, že internetová diskuze skončí jako finále mistrovství světa – na jedné straně vítěz s trofejí, na druhé straně poražený v slzách. Na webu jsou oba protivníci přesvědčeni jak jim jde karta a svého oponenta argumentačně převálcovali.

Proto je nutné si uvědomit, kdy je již čas disputaci ukončit. Kdy už netřeba reagovat, neboť nepadl argument, který by zato stál. Je to velmi subjektivní moment – někdy se dá identifikovat tím, že začínají padat invektivy.

Mnoho diskutérů má pocit, že musí reagovat na každý příspěvek, ale internetová diskuze není manželská hádka, ve které vyhrává ten, co má poslední slovo.

4. V návaznosti na předchozí bod, někdy nastane ten zázračný okamžik a oponent přizná, že se v něčem mýlil. Pro ostříleného internetového diskutéra je to příznak slabosti. Jako když žralok ucítí krev. Oběť je raněná a potřebuje už jen ránu z milosti.

Zkusme v tomto okamžiku potlačit instinkt predátora (animal spirit) a místo nadřazeného mentoringu ocenit podobné chování alespoň like-em.

5. Je třeba si dávat pozor, aby se nám témata příliš nerozutíkala. Jestliže na úvod padají argumenty proti zákazu kouření a po pár hodinách se přeme zda do boloňských špaget patří kečup, někde nám utekla pointa.

Já když vidím, že oponent začal brát téma příliš zeširoka, tak zkopíruji myšlenku na kterou chci reagovat a pod ní napíšu svůj komentář. Tímto způsobem zajistíte i to, že nebudete v každém příspěvku jinými slovy tvrdit totéž.

6. Používání invektiv je vlastní prohra. Pokud někdo nemá argument, tak začne urážet.

Někdy se expresivita hodí. Tehdy se snažím použít nějaký dětský výraz, který neurazí (mým favoritem je trdlo).Tradiční hospodské tituly jsou nepřijatelné. Pokud je použije protivník, tak je to přesně podle bodu 3 signál, že diskuse již dosáhla svůj kulminační bod a je čas ji ukončit.

Stejně jako nadávky považuji za prohru argument Hitlerem (ty chceš regulovat víčka na zavařenin? Tak to by si určitě souhlasil se zplynováním Židů). Považuji to za zkratku, která spíše svědčí o logických dírách ve vlastních teoriích jako o brilantnosti argumentace. Pokusme se obhájit volný trh bez nacistické pomoci.

Podobnou úlohu jako Hitler má pro anarchisty slovo etatista. Nechápeš hent, tamto, protože jsi etatista. Punkt. Je třeba si uvědomit, že běžný člověk ani nechápe, co to znamená (textový editor mi etatistu zdůraznil jako chybné slovo) a proč by se za to měl stydět. Velmi mi toto zaklínadlo připomíná 50-té roky, kdy stačilo někoho označit za buržoazního nacionalistu a dotyčný mohl skončit na šibenici. A ani se nedozvěděl, čím se vlastně provinil.

7. Snažte se nebýt osobní, ale věcný. Existují berličky, které sice nepřinášejí žádnou argumentační hodnotu, ale diskutéři si jimi zvyšují sebevědomí. Například – Sice diskusi s tebou považuji za ztrátu času …, … a pokud si dostudoval věci, tak se vrať, … doufám, že si to teď už konečně pochopil.

A smajlíky. Nic nenavrací otřesené diskutérovo sebevědomí víc než smajlíky. Čí více smajlíků, tím více adidas (a méně jistoty).

8. Pokuste se být tak stručný, jak se jen dá. Nic nezabíjí diskusi více než grafomanského sklony některých přispěvatelů. Internetová diskuse je formát, ve které je třeba vysvětlit své stanovisko v několika větách. Pokud se to nedá, tak je prostě dána téma na podobnou argumentaci nevhodná a vyměňte si s oponentem raději pár mailů.

Stejně si musí každý diskutér uvědomit, že nikdo nebude číst sáhodlouhé texty, které mu linkuje oponent, když se neshodnou v problematice chování koal v zajetí. To je další obsese, když nedokážeme vyargumentovat například škodlivost minimální mzdy, aniž jsme oponenta neseznámili s celou problematikou anarchokapitalistické teorie.

9. Internetová debata není souboj dvou pistolníků na divokém západě, kde vyhrává ten, který má rychlejší reakce. Webová debata nám dává komfort promyslet si svou reakci – využijme jej.

Někdy mám pocit, že mám argument, který oponenta odpálkuje jako homerun přes tribunu. Právě tehdy není od věci dát si pár minut na vydýchání. Neboť to je ten moment, kdy mám velkou tendenci plácnout kolosální hloupost.

Hodně věcí vyzní s odstupem času úplně jinak, jak jsme je původně pochopili.

[ad#clanek-respo]

10. Do not feed the troll. Jak říkají Anglosasové. V mém seznamu je sice to pravidlo poslední, ale pokud si chceme zachovat během diskutování na internetu duševní zdraví, tak je to pravidlo výsostně důležité.

Asi máte docela dobrou představu jak funguje internetový troll. Tato bytost se živí negativními emocemi ostatních diskutérů a vyvolává je tak, že bouchne tu nejkontroverznější věc na světě, bez náznaku argumentu. A pak už jen přikládá polínka pod vatru, která pod jeho příspěvkem vzplane.

V podstatě každý portál má své trolly. Chcete-li trolla potrápit, tak na jeho pokusy neodpovídejte. Riskujete ale, že se urazí a vy jej načisto ztratíte (nic nezraňuje trolla víc než nezájem). V žádném případě se s ním ale nesmí argumentovat. Je to jako spolknout mouchu – prožijete to, ale ta pachuť zůstane ještě dlouho.

PS: Existuje určitá defenzivní diskusní strategie. Vždy, když někdo cítí, že ztrácí půdu pod nohama, označí oponenta za trolla a vycouvá z debaty.

ZDROJ: Andrej Fandák

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky