12.3.2019
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Děsivý příběh jedné dnešní “moderní”, “inkluzivní” školy

Sdílejte článek:

SV

Dostali jsme zajímavý text. Je od ženy z praxe, která zareagovala na poznámku, že v Česku zjistili, jak je inkluze nebezpečná. A že se opět budou vracet k systému speciálních škol …

Na Slovensku sice inkluze není povinně zavedena zákonem, ale praktický výkon zařazování dětí do školských zařízení ji fakticky zavedl. Školství dnes produkuje doslova idioty na základě nařízení idioty s diplomy. Univerzity jsou plné nadějných progresivních reformátorů ve smyslu duhové multikulturní budoucnosti.

Přečtěte si děsivý příběh jedné dnešní “moderní”, “inkluzivní” školy …

Nedá mi nenapsat něco k začleňování. Nejen v Česku, i u nás tato inkluze je zaváděna legislativou, resp. pokyny MŠVV a Š SR. Od minulého školního roku školy musí přijímat mentálně retardované (MR) žáky do běžné základní školy (ZŠ).

Metodický postup je už léta takovýto: každé dítě by podle zákona mělo jít v dubnu na zápis do základní školy v místě bydliště, bez ohledu na to, zda je zdravé, hluché, těžce mentálně postižené apod.

Ředitel ho zapíše do 1. ročníku ZŠ a pak rodiče dodají výsledky psychologického, speciálně-pedagogického a případně dalšího vyšetření a na základě toho ředitel přijme nebo nepřijme žáka. Rozhodující je zde  postoj zákonného zástupce  – pokud si vezme do hlavy, že jeho dítě bude navštěvovat ZŠ, ředitel ho musí přijmout, pokud jej má v obvodu.

Někteří rodiče postižených dětí hledí na prospěch dítěte a umístí ho do příslušné speciální školy.

Někteří ale upřednostní své PR a dítě jde do (normální) ZŠ.

Navíc, pedagogicko-psychologické poradny jsou instruovány, aby  romským dětem dávali testy IQ, které nadhodnocují, resp. je přizpůsobovaly jejich potřebám, neboť podle školitelky z Katolické Univerzity Ružomberok ” mají Romové jiné schopnosti, než ne-Romové, a proto v běžných testech IQ nebudou nikdy tak úspěšní a proto jim třeba přizpůsobit testy ” – konec citátu.

A tak máme ve třídách s 25 žáky 2-3 dyslektiky, 2-3 mentálně retardované (nověji – rozumově postižené) žáky, 2-3 Romy, k tomu už pomalu na každé škole je alespoň jeden autista, my máme ve škole i jedno sluchově postižené a jedno těžce zrakově postižené dítě, atd. A to jsme malá škola s 230 žáky.

Podotýkám, že romské děti s různými postiženími jsou poradnami často klasifikovány jako žáci ze SZP (sociálně znevýhodněné prostředí). To znamená, že i když je žák mentálně retardovaný nebo je dyslektik, dysgrafik …, často se stane, že poradna, která jako jediná má na to kompetenci podle zákona, ho zařadí jako SZP. To znamená, že takový žák dostane obědy zdarma, družinu zdarma a další benefity, a – nemůže být integrovaný. Toto je podstata: tím, že je zařazen jako SZP, vypadává ze statistiky postižených žáků a tedy vypadává ze statistiky míry výskytu postižení v romské populaci. A tak, i když je MR, sedí v ZŠ.

Jsem školní speciální pedagog a potkávám sedmáky, kteří nejsou schopni sčítat do 20 s přechodem přes 10, ani na prstech. Učitel mi je pošle, abych je naučila operace se zlomky, procenta, přímou a nepřímou úměru apod.

Žák šestého ročníku nedokáže přepsat z tabule tři slova a někdy ani své jméno bez chyby, ale mám s ním přebírat angličtinu, protože rodiče si nepřejí osvobození od cizího jazyka, protože by mu to zúžilo výběr střední školy. V této chvíli přestanete argumentovat a vzdáte to.

Nemluvě o tom, že zakladatelé speciální pedagogiky se obracejí v hrobě, protože celý systém je zničen, stejně jako odborné studium na VŠ, přičemž kdysi to byla špičková škola. Logopedii lze například studovat pouze jako rozšiřující dvouleté studium (dříve 4 roky denního), bez jediné hodiny přímé praxe nebo naslouchat, jen čistá teorii. My jsme měli 4 roky logopedie, rok praxe ve škole pro řečově chybné děti, půl roku na afaziologii a půl roku na foniatrii. Dnes 2 roky teorie. K pláči.

V rámci politické korektnosti např. vypadl předmět patopsychologie postiženého dítěte, nebo se objeví jen jako krátká informace. Tento obor zkoumá patologické jevy v dětské psychice, které vznikají následkem nějakého postižení, tělesného, sluchového … a hledá způsoby výchovy těchto dětí, aby se následky postižení co nejvíce zmírnily nebo eliminovaly. Dnes se  tváříme, že něco takového neexistuje  a přesvědčujeme děti i rodiče, že všechno je OK. Ale ono to nezabírá. A tak nám rostou postižení s ranami na duši a narušenou psychikou.

Vím, že toto není hlavní politické téma, ale podle mě výrazně přispívá ke snižování pozitivních šancí země do budoucnosti.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (43 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky