3.10.2017
Kategorie: Společnost

Demokracie jako relikt časů minulých

Sdílejte článek:

WOLF

Nedělní den ve Španělsku byl ve znamení referenda o katalánské nezávislosti. Katalánci, státní příslušníci Španělského království, kdysi předtím příslušníci Francie, se rozhodli, že se zeptají sami sebe, svého národa, zda by náhodou nechtěli žít ve vlastním národním státě. Oni se vlastně nikdy necítili být tak docela Španěly a tím pádem také necítí nezbytnou potřebu vydržovat si za své nemalé peníze náročnou a rozmařilou španělskou milenku. Katalánští představitelé nerozhodují o tak vážné věci sami, proto použili ten nejdemokratičtější mechanismus, jaký lidstvo zná: všelidové hlasování.

[ad#clanek-respo]

Už sám striktní zákaz referenda španělským Nejvyšším soudem představoval direktivní zásah do jedné z nejzákladnějších lidských svobod. Na evropský stát, který deklaruje demokracii a svobodu občanů jako svoji nejvyšší prioritu, bylo takové rozhodnutí přinejmenším odvážné. Justice, jež má sloužit zájmu společnosti, se prohlásila jejím poručníkem. Jakousi samozvanou vládou, jež nebyla nominována lidem ani panovníkem. Španělsko je jednou ze zemí, které nejvíce prosazovaly přijetí velmi kontroverzní Lisabonské smlouvy. Té smlouvy, která ovšem také ustavuje princip subsidiarity jako základ vládnutí. Subsidiární tvorba státní moci znamená, že jejím základem jsou vzestupně správní lokality, obce, regiony, spolkové země až po moc centrální a následně celoevropskou. Rozhodování tak začíná vždy na stupni nejnižším. Je to pravý opak centralizace a tedy ten nejdemokratičtější dosud známý systém řízení společnosti.

To, co se v neděli odehrálo v Katalánsku, bylo popřením snad všech principů demokratické společnosti, popřením samotného Španělskem vehementně prosazovaného principu subsidiarity, popřením úcty a respektu k občanům své země. Ozbrojené výkonné orgány státní moci zasáhly s nebývalou brutalitou proti vlastním lidem. Téměř tisícovka zraněných pokojných občanů, kteří se nedopustili ničeho kromě toho, že hodlali vyjádřit svůj názor, znamená návrat do dob Franca, Salazara, Husáka či Jaruzelského. Vláda, která nečinně přihlíží nezákonnému vpádu podivných vyžírků, dobrodruhů a teroristů z různých ještě podivnějších končin světa do vlastní země a navíc je podporuje a financuje, se naopak postavila se zbraní v ruce proti těm, kteří jí dali svoji důvěru. Po včerejšku tak každému, kdo dění sledoval, zůstává v duši podivná směsice odporu a znechucení. Hanba, která ulpěla na španělské vládě, zůstane nadlouho atributem slov Španělsko a Evropa. Okamžitá demise vlády Španělského království tak může být jediným způsobem, jak spáchané bezpráví alespoň zčásti odčinit.

Vyčkejme ještě, jak se k celé věci postaví orgány Evropské unie. Ty se až dosud vyznamenaly především urputným popíráním svobodného mínění občanů Visegrádského uskupení.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (22 votes, average: 4,55 out of 5)
Loading...