10.9.2016
Redakce
0
Kategorie: Historie

Češi jsou nešťastný národ. Nevyznáme se sami v sobě …

Sdílejte článek:

VRBÍK

Podívejte se českou politickou scénu. Kde jsme mohli být, kdybychom byli napřed Češi a potom teprve pravičáci, levičáci, středoví, atd. Odskočme si do minulosti. Byli jsme nejsovětštějším státem ze všech jeho satelitů. Nikde neznárodnili holiče a jiné řemeslníky, nikde neudělali kolektivizaci zemědělství, tak, důsledně, jako my. V legislativě máme nepořádek, doslova všude máme nepořádek. Máme v ústavě, že politický systém republiky je tvořen volnou soutěží politických stran a podívejte, jak si to ty strany vykládají. Obstruují, žalují u Ústavního soudu a hlavně křičí, aby získali hlasy.

[ad#clanek-respo]

To Angličané koncem 30. let se báli voličů a uvolnit peníze na zbraně, báli se říci „Kanony místo másla“, když to prosadil Hitler, a jenom ponoukali, ať ČSR jenom zbrojí, že oni nám pomohou. A když viděli, že Hitler je mnohem silnější, než oni, dali mu naše pohraničí. A ještě Hitlerovi slíbili, že když ČSR nepřijme, půjdou na ni s Hitlerem. To jsou ty konce, když necháte politické strany, aby tvořily politický systém tak, že si rozparcelují parlament. To je pro ně aréna, kde „volnou soutěží“ tvoří politický systém státu.

Máme tedy parlament, a aby to bylo ještě komplikovanější, i senát. Zvláště parlament je kolbiště, kde se strany předvádějí a snaží se zapůsobit na občana, jenž v průměru ani řádným občanem není. A tak si vymýšlejí vyšší mzdy, vyšší minimální mzdu, 3 dny nemocenské proplácet či neproplácet, byly Lety koncentrák, či pracovní tábor, stále se tvoří speciální skupiny, placené samozřejmě, na sledování čehosi, poslanci si sami sobě zvyšují už tak sprostě vysoké platy a to je to jediné, na čem se všichni shodnou.

Natolik se neshodnou na ničem, až stavebnictví propouští lidi, protože „se nedaří“ změnit překonané předpisy a blbé stavební povolení se nedá vyřídit dřív, než za 4 roky až za 8 let. Bylo by jednoduché dát do Stavebního úřadu zástupce všech odborností, jež se k povolení stavby vyjadřují, aby všichni současně začali pracovat. A práci zvládli třeba do půl roku. Ono je těch úřadů deset, jde to od jednoho k druhému, každý má x měsíců na prostudování, ypsilon měsíců na zpracování, na stanoviska, další měsíce na to a ono, a než se povolení vydá, stavební firmy čekají, propouštějí lidi, stroje jim rezaví, a než dostanou povolení, mohou postavit nějakou budovu, která už je stará, naprosto mimo trend.

Podívejme se na naše dějiny. Už jsem vzpomněl, že jsme byli papežštější, než papež. Tak se podívejme třeba na dobu Protektorátu. Pan profesor Hácha vzal funkci prezidenta, protože byl starý, a někdo to dělat musel. Spojenci řekli Benešovi (vzhledem k tomu, že 1938 abdikoval na prezidentství), a to Angličané i Americký prezident, že první jeho kroky povedou k Háchovi a požádá jej, aby mu funkci prezidenta předal. Beneš (zákon říká, že se zasloužil ostát!), místo toho jel napřed do Moskvy, tam posbíral komunisty, kteří si už rozdělili všechna „silová“ ministerstva, přijel do Košic, (ne do Užhorodu), tam přečetl Stalinem nadiktovaný „Košický program“ (kde byl například zákaz nejinteligentnější české politické strany – Agrární). V Praze zatím české „úřady“ pozatýkaly Háchu i jeho ministry, jako kolaboranty! (Prezident Hácha nepřežil zacházení dozorců ve vězení.) Ve skutečnosti tam byl jediný kolaborant ministr školství Moravec, a to ještě kdoví, jestli.

Byli to hrdinové, kteří dělali všechno možné – m o ž n é !, aby Německé požadavky plnili jen v nejnutnější míře. Myslíte si snad, že dělali, co chtěli dělat?

K. H. Frank byl oběšen a já si nejsem jistý, že úplně právem. Byl to sudetský Němec a ví se o něm, že Hitlerovi vymluvil postřílení 10.000 Čechů za atentát na Heydricha. To si pište, že by to byla všechna česká inteligence a na komunistické vrahy by pak už nic nezbylo.

Máme obrovský dluh i k odbojářům, co bojovali proti komunistům. Podívejme se na atentát na Heydricha. Nikde se nedočtete, že Jozef Gabčík byl Slovák. Mělo by se to zdůrazňovat. Byl to jeden z mála Slováků, který odešel za hranice a ne na Ruskou frontu s Němci. Zajímavé je, že jeho rodina měla od Němců pokoj. Nikdo nebyl ani zatčený.

I tady je sporné, že Čurda jako zrádce si zasloužil po válce oprátku. Je pravda, že je zradil. Ale říká se, že ho o to požádal český odboj, aby už přestalo to německé běsnění. Tak jak tak to muselo skončit dopadením atentátníků a dalších parašutistů. Tak proč nechat dál zatýkat a vraždit. Bylo to otřesné, ale snad i rozumné, a asi to muselo být. (Některé složky českého odboje nesouhlasily s atentátem už před jeho provedením, právě s ohledem na to běsnění, které nastane.) Ukázalo se, že to bylo nutné z hlediska politického. Jinak bychom asi nedostali po válce zpět pohraničí.

Jenomže my Češi, jako bychom měli – podle I. P. Pavlova jen první signální soustavu. Nedokážeme domyslet, co bylo za tím, a jestli tak, jak se věci udály, to bylo dobře, nebo špatně. Národ kolaboroval, ale krutě se pomstil těm, kteří „kolaborovali“.

…a na bratry Mašínovy. Proč stále snad většina Čechů je považuje za vrahy? Protože jinak celý národ moudře kolaboroval s brutální komunistickou mocí?

Samozřejmě nebyl jiný, než komunistický tisk. Ale přesto bylo dost faktů a byla taková situace, že bylo možno skupině Mašínových držet palce a obdivovat je. Oni byli v odboji už asi dva roky, než slavně odešli. A odcházeli zklamaní, že se jim nepodařilo vyvolat povstání. Co dělali – mohli dělat jinak? Asi ne.

Jejich práce byla shromažďování peněz, zbraní a trhavin. Oni bláhově věřili, že se jim podaří vyvolat to povstání proti vládě komunistů. Měli v plánu vyhazovat do povětří ruské vlaky s uranem. Měli v plánu zničit autobus plný esenbáků. Nakonec od toho ustoupili, ale při strádání v Německu toho litovali.

Naši lidé dávali a dosud dávají zapravdu Rudému právu, ale východní Němci ne. Mašínovci by bez pomoci občanů NDR do Západního Berlína nedošli. Třikrát byli nuceni je požádat o jídlo a odpočinek a třikrát uspěli. Jeden mladý muž riskuje a vyprovodí je, aby našli správnou cestu. Po městech a dědinách jezdila auta s policií a hledali, vyhrožovali, vyzývali k udání. Neuspěli.

Jejich noviny psaly tak, jak Rudé právo. A oni podporovali „otrlé vrahy“. My jsme je zatracovali.

Zase ta první signální soustava I. P. Pavlova. Zastřelili otce dětí! Jaká hrůza. Ale oni byli ve válce s mocí, které my jsme se kořili! Máme my, ustrašení, právo odsuzovat statečné hochy, kteří se řídili dopisem svého otce, nalezeným po válce za ostěním dveří, kterými ho na Pankráci odvedli na popraviště?

Tři z pěti těch hochů se dostali do Západního Berlína, ačkoli je honilo 25 tisíc policistů a sovětských vojáků s těžkou bojovou technikou. Západní noviny spekulovaly, že to československý pluk se probíjí na Západ!

A my, jako řečníci na odhalení pamětní desky na domě generála Josefa Mašína, ještě v roce 2016, mluvíme o něm, čteme dopis, který synům a dceři otec zanechal, oslavujeme ho. I dcera Josefa Mašína, přijedší z USA mluví, ale o jeho synech se nezmíní nikdo. Česká televize odejde před začátkem slavnosti a ve zprávách nic.

Takoví jsme, my Češi.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Vrbík, Zlín

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (19 votes, average: 4,05 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky