23.10.2014
Redakce
0
Kategorie: Politika

Čekání na Reagana

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL 23|10|2014

Před mnoha lety, v šedivé bezútěšnosti „reálného socialismu“ sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, jsem jako většina mých vrstevníků vzhlížel k „Americe“. Spojené státy byly pro nás jakýmsi majákem svobody. Vzdáleným, nedosažitelným ale přece reálně existujícím světlem, oznamujícím i do té naší mizérie dobrou zprávu: že demokracie a „normální“ fungující, prosperující společnost může ještě někde existovat. Byla to doba Ronalda Reagana.

 

[ad#hornisiroka]

.
Je zajímavé, že doba, v níž se tento charismatický konzervativec dostal k moci, aby změnil Spojené státy i svět, se v lecčem podobá dnešku. Na mezinárodní scéně tehdy vedli demokratičtí presidenti USA od nevýhry k nevýhře. Doma pak levicový establishment Demokratické strany ordinoval národu další a další regulace, zákazy a příkazy, pochopitelně ve jménu dobra, spravedlnosti, podpory a tak. Vládla desiluze, pocit stagnace a neprosperity.

.

Jen Ronald Reagan tehdy pochopil, jak obrovský voličský potenciál tu leží zbůhdarma na chodníku a nabízí se tomu, kdo jej zvedne. Šlo o zklamané voliče, a paradoxně zejména o voliče Demokratické strany. Tu on poznal důkladně a zevnitř. Nežli se stal republikánem, působil nějaký čas u Demokratů a pozoroval jejich pozvolnou proměnu v něco, s čím nesouhlasil. Svůj přechod ke konkurenci komentoval slovy: “Neopustil jsem Demokratickou stranu, strana opustila mě.”

.

Uvědomil si, že tu vzniká obrovský segment voličů, které nikdo nezastupuje. Dělníků v továrnách a docích, taxikářů, drobných prodejců, řemeslníků, automechaniků a obchodníků, zkrátka lidí práce, dříve kmenových voličů Demokratické strany. Ale teď? Demokrati se stále více profilovali na menšinách, kvótách, ženských právech a stávali se stranou městských intelektuálů a salónních marxistů.

.

Reaganův úspěch spočíval v tom, že dokázal tyto zklamané voliče oslovit. Uměl k nim promluvit jejich jazykem o věcech, které je zajímají. Věděl, že mají u zadele zlepšení péče o afroamerickou lesbickou matku samoživitelku, stejně jako nové, spravedlivější rozdělení afirmativních kvót mezi hispánce a afroameričany, podporu alternativního umění, anebo nový resocializační program pro vrahy a feťáky.

 

blog_reagan_thatcher

.

Ale že se prostě chtějí mít lépe a žít svobodněji. Že místo na práva utlačovaných menšin myslí na vlastní domek a slušné auto. A kdyby tak i na bazének vyšlo… A že jsou ochotni pro to vše i tvrdě pracovat, jen když jim stát ponechá jejich vlastní peníze a trochu svobody, rozhodnout si sami, co je pro ně dobré. Že chtějí jen naději a spravedlnost. Naději, že se budou smět a moci přičinit, aby se měli lépe; naději, že se to zase bude vyplácet. A spravedlnost v tom, že ten kdo se přičiní, na tom musí být už jednou konečně lépe než líný, hlučný povaleč.

.

Takový program by zřejmě oslovil mnohé i dnes. Je úsměvné pozorovat, jak se slavní politologové předhánějí v bizarních vysvětleních, proč volební účast neustále klesá, a přitom chodí jako slepí kolem očividného vysvětlení: chybí naděje a spravedlnost.

.

A tak, stejně jako před třiceti lety, i dnes leží doslova na chodníku miliony hlasů zklamaných voličů, kteří mají pocit, že je nikdo nezastupuje. Voličů pravice, která nepochopila, že podporou zahraničních megafirem a nadnárodního velkokapitálu si postupně ožebračila a odcizila své kmenové příznivce. Voličů levice, které nedošlo, kde mají jejich příznivci práva homosexuálů a generovou agendu, ani jak moc je hněte, že rodina povaleče pobírá peníze za povalování.

 

[ad#hornisiroka]

.

Ano, doba je těhotná čekáním na Reagana. Na charismatického člověka, který slovy prostými, nehledanými a srozumitelnými řekne konečně nahlas, že „král je nahý“. Že občan je majitel, nikoli majetek státu. Že národní stát je tou nejvyšší jednotkou, kterou její vlastník a zřizovatel, občan, může smysluplně spravovat a kontrolovat.

.

Na leadera, který vrátí občanovi svrchovanost v rozhodování o svých vlastních statcích i o způsobu svého života.. Na politika, který konečně podpoří vlastní proti cizímu, domácí proti zahraničnímu, malé proti velkému a normální, tradiční proti úchylnému. Který řekne nahlas, že host se musí přizpůsobit hostiteli, nebo odejít a že hostitel má právo si vybrat, koho si do baráku vpustí. Že islám je ze své podstaty nebezpečím a musíme se proti němu aktivně bránit… a mnoho dalšího.

.

Myslím, že lidé schopní formulovat a prosazovat takovýto program již u nás existují. Ale oproti době Ronalda Reagana mají jeden zásadní, ale naprosto zásadní handicap. Musí vynalézt způsob, jak komunikovat se svými potenciálními voliči mimo hlavní media.

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (28 votes, average: 4,96 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky