Začalo to tym, že prosazovala přidělovani děcek buzerantum, pak zakazala vyjadřovat vlastni nazory svojemu zastupcovi, bo se lišily od jejich nazoru, pokračovalo to přikazovanim teho, co maju naše statni školy povolovat za hadry robam okolo hlavy a fčil pokračuje prosazovanim teho, že každy z nas bude muset dokazovat, že nedyskriminoval. Tady už všecko začina byt postavene na hlavu a Anička to dobře vi. Možna pravě to je totiž zaměrem tych, keři zrobili taky zmatek v justycy, že už člověk ani nevi, jestli je pachtyř, pachtovatel nebo pachatel.

 

V prosazovane změně by Anička chtěla toto: “… novelizovat §133a občanského soudního řádu a přesunout důkazní břemeno na žalovanou stranu, pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že žalovaná strana se dopustila diskriminace na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, národnosti, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace…”

 

 

Takže to v praxi znamena, že ja, jako stary Žyd, budu muset obsluhovat v moji knajpě partyju nacystu, keři přidu s hakenkrojcama a budu zpivat ty jejich německe odrhovačky. A když jim nenaleju a oni mě zažaluju, ja budu muset před sudem dokazovat, že sem je nedyskriminoval.

 

Podle takeho zakona když v mojem knihkupectvi odmitnu prodavat Muj boj, tak su dyskryminator největši.

 

Svaty Mordechaji, to už je aji pro nas Žydy trochu moc. Počkej, Anička, až za take navrhy pudeš do pekla.

 

Izaak Wetvichaj, majitel hospody U stareho Žyda

 

[ad#velkadolni]