9.7.2013
Kategorie: Ekonomika

Alexander Tomský: Stát je parazit

Sdílejte článek:

REDAKCE PP 09/07/2013

Pokusy stimulovat poptávku nějakým vládním programem čili dalším zvýšením státního deficitu je jen pokračování krize dalším úvěrem. Investice vyspělých států (s výjimkou do vědy a kultury) jsou ztrátové, a to i do tzv. infrastruktury (většinou jsou totiž nadbytečné, korupční nebo luxus). Odkládají recesi jen na čas. Stát živí daně a pracovní místa je schopen vytvářet jenom uměle a na úkor trhu. Stát jako investor je neefektivní z principu.

 

[ad#hornisiroka]

 

Recese a rozpočtové úspory mají vyčistit hospodářství od deformací, které způsobila konjunktura, a vláda nemá vytvářet nové. Návrat k rovnováze samozřejmě nějakou dobu trvá a vyšší nezaměstnanosti i nevyužité výrobní kapacitě se nelze zcela vyhnout. Nafouklý a nákladný stát se musí v recesi stáhnout, protože hospodářství dusí, a má uvolnit prostor, aby se pokřivený trh narovnal.

 

Současná diskuse se bohužel týká především rozpočtové discipliny (maastrichtských pravidel), čili výše státního deficitu a jeho obsluhy, vyjádřeného jako poměr k HDP. Ten sice klesl v unii ze 6,9 % (2009) na 4 % (2012), ale daleko zásadnější pro výkonnost ekonomiky je druhý ukazatel, a to celkové výdaje státu. Ty v relaci k HDP klesly za stejné období jen kosmeticky o 1,7 % a jsou stále ještě o 4 % vyšší než před krizí (2007). V absolutních číslech se ale utrácení státu (s výjimkou Řecka a Portugalska) nezastavilo vůbec, naopak průměr vzrostl na 6,3 %.

 

Stalo se to nejhorší, co se mohlo stát. Vlády nezačaly snižovat deficit (s výjimkou Polska) úspornými škrty, ale zvýšením daní (to se podílí na deflaci) a politici matou veřejnost, když mluví o deficitu a nikoli o státních výdajích. Současná politika krizi prohlubuje, protože je v zajetí představy, že krizi drtí nepromyšlené a drastické škrty (méně peněz v oběhu) a nikoli zvyšování daní (méně investic v oběhu). Státy vyrovnávají rozpočet na úkor hospodářského výkonu. Vyrovnaný vysoký rozpočet a vysoké daně neznamenají zdravé hospodářství. Břímě snižování státního dluhu padlo na občany a prohloubilo hospodářský úpadek (pokles poptávky).

 

Definujeme-li krizi nejen jako bankovní dluhy převedené na stát, ale také jako problém přebujelých státních výdajů, a nikoli jen jako problém vyrovnaného rozpočtu, tak pochopíme, proč recese a deflace pokračují.

 

 

Nepochopitelné je doporučení Mezinárodního měnového fondu, aby vlády zpomalily politiku úspor – úspor, ke kterým de facto vůbec nedochází. Ve skutečnosti by mělo doporučení znít: škrtat a (alikvotně) snižovat daně. Proč politici a dokonce i někteří ekonomové tu jednoduchou rovnici nechápou, je snad největší záhada naší donedávna ještě podnikatelské civilizace. Věří buď na zázraky, nebo na magii. I prostí lidé vědí, že výdaje státu jsou peníze, které někdo vydělal a které chybí. Stát je rozmnožit nedokáže. Odkud pochází víra, že vyšší státní výdaje stimulují ekonomický růst? Není to tím, že to platí na chvíli a život politika je příliš krátký? Nebo že se nesplnitelnými sliby dají vyhrát volby? Platí jen jedna rovnice: čím skromnější stát, tím bohatší společnost.

 

Evropa potřebuje malý, efektivní, nebyrokratický, právní, přísný stát a samozřejmě mnoho dalších věcí, jako je zjednodušení byrokracie, deregulace pracovního trhu v jižních zemích, podpora začínajícím podnikatelům a podobně. Současná krize je příležitost, že se toho snad přece jen jednou dočkáme. Zatím bohužel jen slyšíme: “Státe, investuj.”

 

[ad#velkadolni]

 

ZDROJ A CELÝ ČLÁNEK: Alexander Tomský

 

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (4 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...