18.3.2017
Kategorie: Společnost

2084 – Euroafrická unie: Dohližitel

Sdílejte článek:

JAN SOVA

(Z připravované knihy s pracovním názvem 2084: Euroafrická unie)

Jednotliví občané Euroafrické unie byli podrobně sledováni. Ale ne tak, jak si to někteří představovali, tj. že by o všech byly pořizovány obsáhle kontinuální záznamy. Záznamy o jejich poloze, o tom co říkají, co píší na sociálních sítích, co píší v e-mailech, co vyhledávají ve vyhledávači, co mají na svých discích apod. To by nebylo technicky možné. Dostupná paměťová i přenosová kapacita datových úložišť zdaleka nedostačovala k tomu, aby byly od každého euroafričana sbírány a archivovány (říkalo se tomu zrcadlení) všechny osobní aktivity. To prostě nebylo možné. Jen energetická spotřeba takového úložiště by byla nepředstavitelná!

[ad#clanek-respo]
 .
Komise nepotřebovala oči a uši udavačů, straníků a domovnic. Měla systém pro nějž se vžil název DOHLIŽITEL. Jeho mozkem byly algoritmy, které dnem i nocí vyhodnocovaly osobní aktivity jednotlivých občanů Euroafrické unie: co kdo kupoval, co kdo říkal, co psal, co vyhledával na internetu. Tyto algoritmy – skuteční agenti DOHLIŽITELE – hledaly neobvyklé vzorce chování, podezřelé názory, směnné obchody, ilegální spolky….
 .
Zrakem a sluchem systému DOHLIŽITEL pak byly všudy přítomné bezpečností kamery odezírající ze rtů, osobní čipy evidující pohyb i vzájemné styky mezi osobami, elektronická evidence tržeb (EET), poskytující úplný přehled o tom, kdo si co kde kupoval, e-mailové schránky a osobní i korporátní korespondence, profily na sociálních sítích, pohyby na kreditových účtech, osobní disky, vyhledávací dotazy na internetu…
 .
Osoba pak pro bezpečnostní složky získala status “PODEZŘELÝ”, v žargonu pak byla osoba prostě “v hledáčku” . Podezřelý ale sám nic nepozoroval a také se obvykle nikdy nic nedozvěděl, ale náhle byly všechny jeho osobní data ukládány, podrobně analyzovány.
 .
Úplně sledovány byly také samozřejmě všechny osoby s kterými probíhal soud, všechny osoby vystavené exekuci, vysoce postavení úředníci a manažeři, obchodníci s citlivým materiálem a další.
 .
Sledování pokračovalo i když se podezření nepotvrdilo a to mnohdy celé roky. Data se pak archivovala i desítky let po smrti sledovaných osob., Aby v nich mohly být hledány souvislosti a důkazní materiál.
 .
Jaké vzorce chování či názory byly vyhodnoceny jako závadné? To nikdo kromě Komise nevěděl a vědět nemohl. A navíc se to poměrně často měnilo, spolu s tím, co Komise považovala za závadné, nebezpečné nebo prostě jen zločinecké.
 .
Když se například na internetu objevil návod na výrobu poměrně nebezpečné drogy z volně dostupných léků (které se v podsvětí říkalo – bůh ví proč, snad podle přezdívky objevitele – delfín), byly DOHLIŽITELEM bezpečně identifikovány osoby, které si ve větší míře tyto léky obstaraly. A podařilo se dokonce vypátrat i skupiny lidí, kteří si, vědomi DOHLIŽITELE, obstarali léčiva společně tak, že si rozdělili nákup na jednotlivé složky, aby se nezdálo, že si někdo obstarává léčiva podle seznamu z receptu na výrobu dané drogy. Ovšem jejich plán měl dvě zásadní mezery: 1) nakupovali výrazně větší množství léků, než je obvyklé (což samo o sobě stačilo na status podezřelých) a 2) postupně se společně setkali, aby jednotlivé složky receptu dali dohromady. DOHLIŽITEL pak induktivně tyto osoby označil za podezřelé z výroby a distribuce drog a začalo rozsáhlé sledování těchto osob, pak osob, se kterými se setkali a pak osob se kterými se setkaly tyto osoby… Nakonec se polici podařilo odhalit nejenom menší varnu drog, ale také skupinu několika stovek lidí, kteří spolu směňovali zboží na černém trhu, tedy mimo EET, a dokonce drželi nezanedbatelnou hotovost ve starých stříbrných mincích.
 .
Odborně se schopnost DOHLIŽITELE vyčmuchat potenciální zločince na základě vlastního vzorce chování i s přihlédnutím k vzorci chování nejbližšího okolí se říkalo “vytěžování dat”.
 .
Styk, fyzický či virtuální prostřednictvím sociálních sítí, s určitými osobami se prostě nevyplácel a to nejen z hlediska podezření DOHLIŽITELE, ale také při ucházení o zaměstnání, bankovní půjčku či o hypotéku na stále dražší nemovitosti.
 .
Jistá část systému DOHLIŽITEL byla totiž dostupná komerčním i státním firmám a úřadům Komise. Samozřejmě že pro komerční subjekty byl obsah nabízen za tučné poplatky. Této části DOHLIŽITELE se říkalo “vrcholek ledovce”, to protože byla, za určitých okolností, dostupná pro veřejnost a protože tato veřejnost tušila, že ta mnohem větší část musí být pro ně, někde pod hladinou, nedohledná.
 .
[ad#pp-clanek-ctverec]
Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 4,67 out of 5)
Loading...