29.3.2016
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Zrušil Komisi pro cenné papíry Sobotka kvůli kauze OKD?

Sdílejte článek:

ADAM FILKUS 29|03|2016

Komise pro cenné papíry byl speciální státní úřad, který v letech 1998 až 2006 dohlížel na oblast kapitálového trhu, obchodníky s cennými papíry, vydávání cenných papírů a byznys investičních fondů. Právě před deseti lety, 1.4.2006, Komise pro cenné papíry skončila a sloučila se s Českou národní bankou. Celý proces této „integrace dohledu” nad finančním trhem byl nestandardní a právem vyvolával určitý údiv.

[ad#clanek-respo]

Původně totiž Ministerstvo financí vedené tehdejším ministrem a dnešním premiérem Sobotkou plánovalo úplně jiný scénář. Dohledové úřady měly vzniknout dva: Komise pro finanční trh vytvořená na bázi Komise pro cenné papíry měla převzít kromě dohledu nad kapitálovým trhem, též dohled nad pojišťovnictvím, a Česká národní banka měla ke své agendě přibrat dohled nad družstevními záložnami. Až v průběhu projednávání zákona v Poslanecké sněmovně přišel „komplexní pozměňovací návrh”, který celou koncepci změnil na „jednotný dohled” vykonávaný ČNB.

Jednotný dohled nad finančním trhem není ve světě zdaleka obvyklý. I v České republice vyvolal řadu otazníků, jednak praktických, jednak právních. Dohled nad finančním trhem převzala ČNB, tedy instituce s vysoce vyvinutou kulturou tajnůstkářství a alibismu. To u dohledu nad řádově tisíci velmi různými subjekty není šťastné a v dalších deseti letech to vedlo k mnoha nedorozuměním, zmařeným podnikatelským projektům a lidským tragédiím. Nikdy rovněž nebyla řádně diskutována a vyřešena otázka, zda takový rozsah pravomocí ČNB je v souladu s ústavou. Podle některých právníků se jedná o oblast výkonné moci, kterou má podle ústavy vykonávat vláda a jí podřízené státní složky, což ČNB není.

Po deseti letech vychází najevo, co mohlo být skutečným hybatelem „integrace dohledu”. Pravděpodobně se jednalo o pomstu za to, že Komise pro cenné papíry zkomplikovala svým zásahem na ochranu malých akcionářů převzetí OKD. Dále mohlo jít o snahu eliminovat příliš agilního regulátora a vytvořit tak vhodné podmínky pro další velký „byznys” – emisi akcií NWR v roce 2008.

Na úvod si připomeňme několik obecně známých faktů:

V září 2004 schválila Grossova vláda privatizaci podílu státu, konkrétně 45,88% akcií OKD za 4,1 mld. Kč společnosti KARBON INVEST, a.s., která tím získala podíl na OKD ve výši 95,89% akcií, spolu s akciemi, které již vlastnila. Krátce na to se vlastníkem Karbon Investu, a nepřímo OKD, stala společnost Charles Capital, patřící společnosti RPG Industries, za kterou stál Zdeněk Bakala.

V důsledku koupě akcií OKD vznikla Karbon Investu povinnost vykoupit akcie od menšinových akcionářů, kteří vlastnili zbývajících 4,11% akcií. Řečeno terminologií zákona, vznikla Karbon Investu “povinnost učinit nabídku převzetí” drobným akcionářům OKD.

Byla to právě Komise pro cenné papíry, která měla za úkol hlídat při nabídkách převzetí, jestli je menšinovým akcionářům nabídnuta spravedlivá cena za jejich akcie. Podmínkou uveřejnění nabídky převzetí proto bylo její schválení ze strany Komise pro cenné papíry a nový majitel musel pro tyto účely nechat vypracovat ocenění cílové společnosti, tedy v tomto případě OKD. První verze znaleckého posudku předloženého Komisi pro cenné papíry odhadovala hodnotu prodaného státního podílu v OKD na 4,37 mld. Kč, hodnota celého OKD tedy vycházela na cca 9,52 mld. Kč.

A zde právě přichází na řadu zásah Komise pro cenné papíry na ochranu menšinových akcionářů. Komise pro cenné papíry považovala ocenění OKD a tím i částku nabízenou menšinovým akcionářům za příliš nízkou a donutila Karbon Invest zvýšit ocenění celého OKD na zhruba 22,5 mld. Kč. Tím se zároveň zvýšila částka, kterou musel Karbon Invest nabídnout menšinovým akcionářům za jejich akcie.

Důsledkem zásahu Komise pro cenné papíry bylo, že menšinoví akcionáři dostali o zhruba půl miliardy víc a o tuto částku se také prodražilo převzetí OKD pro Bakalu a spol. Navíc musela být tato věc pro nového majitele OKD extrémně nepříjemná z širšího politického a reputačního pohledu: již v té době se ukázalo, navíc úředním postupem a v podobě znaleckého posudku, že hodnota OKD byla mnohem vyšší než kolik bylo v privatizaci zaplaceno za státní podíl.

A nyní se podívejme jak na zásah Komise pro cenné papíry reagovala “postižená” zájmová skupina:

Krátce po privatizaci OKD, na jaře 2005, bylo na Ministerstvu financí vedeném Sobotkou rozhodnuto o tom, ze Komise pro cenné papíry má být zrušena a převzata Českou národní bankou. Mezi zásahem Komise pro cenné papíry ve prospěch menšinových akcionářů OKD a zrušením Komise pro cenné papíry existuje těsná časová souvislost. Dá se dokonce říci, ze rozhodnutí o zrušení Komise pro cenné papíry bylo přijato BEZPROSTŘEDNĚ po zásahu Komise pro cenné papíry ve prospěch menšinových akcionářů OKD.

Konkretní data: Povinnost učinit nabídku převzetí vznikla Karbon Investu 2.11.2004. Nabídku převzetí za původní nízkou cenu zamítla Komise pro cenné papíry 3.1.2005, Karbon Invest se odvolal, avšak 23.3.2005 odvolání stáhl a navrhl novou nabídku za více než dvojnásobnou cenu.

Jinak řečeno, celá věc se řešila do konce března 2005, kdy Karbon Invest kapituloval a souhlasil s tím, že menšinovým akcionářům zaplatí víc než původně plánoval. Záměr „integrovat dohled” a sloučit Komisi pro cenné papíry do ČNB byl oficiálně oznámen v červnu 2005, a k neformálnímu rozhodnutí tedy muselo dojit během dubna nebo května 2005.

Na privatizaci OKD i zrušení Komise pro cenné papíry se podíleli stejní lidé. Pro majitele OKD, Karbon Invest, pracoval advokát Pokorný, který měl zároveň (jak se obecně tvrdí) zásadní vliv na tehdejšího ministra financí Sobotku. Je pravděpodobné, že se Pokorný pokoušel ovlivnit Komisi pro cenné papíry při schvalování nabídky převzetí Karbon Investu, ale neuspěl. O „integraci dohledu” přitom fakticky rozhodlo právě Ministerstvo financí vedené Sobotkou. Osobně měl tuto akci na starost Sobotkův náměstek Tomáš Prouza, který je i dnes blízkým spolupracovníkem Sobotky. „Integraci dohledu” podporoval i předseda samotné Komise pro cenné papíry Hollmann, který byl do funkce jmenován nedlouho předtím a který měl za sebou mnohaletou kariéru v orgánech Burzy cenných papírů, kde se silně angažoval také Bakala. Hollmann poté dostal pohodlné vedoucí místo v ČNB, které zastává dodnes.

Vzhledem k jejímu personálnímu obsazení se ČNB mohla zdát, z pohledu osob angažovaných v privatizaci OKD, jako “spolehlivější” a ovlivnitelnější, než relativně nezávislá a příliš agilní Komise pro cenné papíry. Guvernérem ČNB byl Tůma, který byl předtím v Bakalově Patrii hlavním ekonomem. Likvidaci Komise pro cenné papíry měla v ČNB osobně na starosti členka bankovní rady Erbenová. V souvislosti s jejím nástupem do funkce se mluvilo o možném střetu zájmů, protože její manžel Ondřej Schneider byl v té době hlavním ekonomem Patria Finance. Vazeb na Bakalu by se v horních patrech ČNB patrně našlo více.

Rovněž další vývoj na ČNB spíše potvrzuje podezření, že „integrace dohledu” byla cílenou akcí ve prospěch určitých zájmových skupin. Ačkoliv to ČNB vehementně popírá, došlo po „integraci dohledu” k útlumu aktivity finančního dohledu na období zhruba 2 až 3 let. Toto „liberální” období mohlo přispět např. k pozdějším problémům kampeliček. Co je však klíčové: na jaře 2008 se uskutečnilo IPO (primární emise) akcií společnosti NWR, které je nyní široce považováno za podvodné. Pochybnosti o regulérnosti tohoto IPO se objevovaly již v r. 2008, přesto není známo nic o tom, ze by ČNB tato podezření jakkoliv stíhala nebo se jimi vůbec zabývala.

Vzhledem k tomu, že projekty IPO se běžně připravují i několik let, je docela pravděpodobné, že již v roce 2005 uvažovala zájmová skupina kolem Bakaly o tom, jak pro tuto masivní akci zajistit přátelské prostředí. A do takového prostředí by se Komise pro cenné papíry nehodila. Výsledkem byla její eliminace a předání tzv. “liberální” ČNB.

[ad#clanek-respo]

Co říci na závěr? Zřejmě jen tolik, že „integrace dohledu” nad finančním trhem v ČR je vhodným příkladem do učebnic ekonomie a politologie. Vhodným příkladem toho, že regulátor nemá v reálném politickém a společenském prostředí mnoho šancí proti skutečně silným zájmovým skupinám. Regulátor reprezentuje rozptýlený zájem veřejnosti, spotřebitelů, akcionářů, zájem, který je významný agregovaně, ve svém součtu, ale zpravidla není úplně klíčový pro žádný konkrétní subjekt. Proti tomuto rozptýlenému, veřejnému zájmu stojí zájem konkrétní skupiny, která má enormní motivaci a rovněž prostředky tento zájem prosazovat. Jaká je šance, že v tomto střetu uspěje veřejný zájem, ať si odpoví čtenář sám.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky