Pře
30.11.2017
Kategorie: Ekonomika19 přečtení

Železnou oponu nahrazuje „papírová“

Sdílejte článek:

VÁCLAV HUSÁK

Spadla a ani to nebylo moc slyšet. Nedivme se, vždyť pád hromady papírů příliš nerachotí.

Lze konstatovat, že „papírová opona“ mezi takzvaně starými a mladými členy Evropské unie se pomalu spouští již od našeho vstupu do tohoto spolku. Co jiného představovala ome­zení přístupu na trh práce, která vůči nám vyhlásily některé „staroeurounijní“ země?

[ad#textova1]

S odstupem času lze prohlásit, že přijetí Česka a dalších původně východoevropských zemí do Unie, bylo více ekonomickým, než politickým aktem. Díky kapitálu naakumulovaném v západoevropských zemích v období jejich rozkvětu mohly tyto státy u nás nakoupit, a také to udělaly, kde co. Z takzvaného rodinného stříbra nám nezbylo téměř nic. A i to málo, co nám ještě zůstalo, EU zregulovala.

V poslední době zejména Německo, Francie a Rakousko na nám nepřátelskou pilu ještě více přitlačily. Pod obrovskými, v řadě případů až likvidačními pokutami vyžadují, aby takzvaní i krátkodobě do jejich zemí „vyslaní pracovníci“ v průběhu pracovního pobytu pobírali plat minimálně na úrovni v dané zemi obvyklé minimální mzdy. V každé zemi se tato zákonná pravidla liší a zejména malé české firmy poskytující své služby v zahraničí jen výjimečně, v podstatě nejsou schopny je dokonale nastudovat a dle nich se pak zachovat.

Nedávno dostala česká firma pokutu ve výši přes 300.000 korun za formální nedostatky v dokumentaci. V podobném ohrožení jsou například i učitelky doprovázející děti na výletě, vědci jedoucí na přednášky, hudebníci na koncertech a mnoho dalších profesí.

Zajímavé je, že například Němci „krutě“ postihující i drobné nedostatky našich občanů pracujících krátkodobě na jejich území, jsou kupodivu velmi tolerantní při evidenci a vyplácení sociálních dávek nikde nepracujícím nelegálním přistěhovalcům. Je mnoho případů, kdy jsou tito lidé evidováni pod různými jmény na více místech a žijí si bez práce a námahy tak, jak se většině našich lidí pracujících v manuálních profesích a zejména důchodcům ani nesní.

Sedmačtyřicetiletý Syřan žijící již dva roky se svou ženou a osmi dětmi v Dánsku na sociální podpoře si chce v rámci slučování rodin „dovézt“ další dvě ženy a dvanáct dětí. Tím by jeho roční „dávkové příjmy“ překročily v přepočtu tři čtvrtě miliónu korun. No kdo z nás to má?

Podivné je, že západoevropské firmy s radostí a k vlastnímu výraznému ekonomickému prospěchu využívají naši relativně levnou a kvalifikovanou pracovní sílu. Za ty peníze by žádný Němec nedělal, ale tak je to zřejmě v pořádku a tak to má být!

Bývalá východní Evropa se stala skvělým odbytištěm pro často jinam již neprodejné západoevropské zboží a zdrojem mzdového a nyní i administrativního vykořisťování a buzerace. V této souvislosti jsem si vzpomněl na „památná“ slova bývalého francouzského prezidenta Jacquese Chiraca pronesená na adresu tehdy ještě kandidátských zemí: „Myslím, že propásly dobrou příležitost mlčet!“

Tento postoj západoevropských zemí k nám se nezměnil, jen se o něm veřejně nemluví.

[ad#pp-clanek-ctverec]

vaclav-husak53659552_0

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
19 přečtení
(20 votes, average: 4,80 out of 5)

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.