28.4.2026
Kategorie: Společnost943 přečtení

Kanibalismus na frontě? Anebo když novinář přestane být novinářem

Sdílejte článek:

D. D. KRAJČA

Existují články, nad kterými člověk jen pokrčí rameny. A pak existují články, u kterých si člověk musí znovu přečíst titulek, protože nevěří, že to někdo opravdu pustil do světa. Zpráva o tom, že se ruští vojáci uchylují ke kanibalismu, patří přesně do té druhé kategorie. Ne proto, že by ve válce nebylo možné vůbec nic. Ve válce je možné všechno. Ale mezi tím, co je možné, a tím, co je doložené, existuje rozdíl. A právě tenhle rozdíl je to první, co by měl novinář znát.

Jenže tady ho zřejmě neznal. Nebo spíš znát nechtěl.

Celý článek totiž stojí na jediném zdroji, na tvrzení jedné válčící strany, bez jediného nezávislého potvrzení, bez konkrétního místa, bez času, bez jednotky, bez jména, bez důkazu, bez čehokoliv, co by připomínalo seriózní informaci. Přesto se z tvrzení stane titulek, který čtenářům sděluje hotovou realitu. Rozdíl mezi větou „ukrajinská rozvědka tvrdí“ a větou „Rusové se uchylují“ není stylistický detail, je to rozdíl mezi informací a manipulací. A právě tenhle rozdíl dnes někteří novináři přestali považovat za důležitý.

Obvinění z kanibalismu navíc není neutrální zpráva. To je jeden z nejstarších a nejúčinnějších propagandistických nástrojů vůbec. Používal se v první světové válce, ve druhé světové válce, ve Vietnamu, v Jugoslávii i v řadě konfliktů na Blízkém východě. Vždycky ve chvíli, kdy bylo potřeba protivníka přestat vnímat jako člověka a začít ho vnímat jako něco mimo civilizaci. A právě proto podobné příběhy vznikají tak ochotně a tak pravidelně. Fungují totiž dokonale.

Neinformují, ale formují.

Píšu to navíc z Ruska, nikoli z pohodlí redakční židle někde mezi titulkem a kávovarem. Vidím realitu, která je mnohem nudnější než dramatické titulky. Obchody jsou plné, zásobování funguje, potravin je nadbytek. To není politické hodnocení, to je prostý popis situace. Ruská armáda navíc historicky patří mezi instituce, které mají v systému zásobování absolutní prioritu. Ano, každá armáda může mít lokální logistické problémy, měla je americká armáda v Iráku, měla je britská armáda v Afghánistánu, měla je ukrajinská armáda během této války. Ale systémový hlad vedoucí ke kanibalismu není zpráva. To je literární žánr.

Nejzajímavější na tom všem je, co v článku úplně chybí. Chybí místo, kde se to mělo stát. Chybí čas. Chybí jednotka.

Chybí identifikace obětí. Chybí forenzní potvrzení. Chybí svědci. Chybí nezávislé ověření. Chybí úplně všechno, co by z tvrzení udělalo informaci. Zůstává jen atmosféra. A atmosféra je přesně to, co se dnes některá média snaží vyrábět místo reality.

Novinář má přitom velmi jednoduchou roli. Oddělovat tvrzení od faktů. Ne je zaměňovat. Ve chvíli, kdy se z novináře stane pouhý přenašeč válečných narativů jedné strany, přestává být novinářem a stává se zesilovačem propagandy. A zesilovač propagandy není hlídačem demokracie. Je jen užitečným nástrojem někoho jiného.

Ano, ve válce je možné všechno. Je možné, že někde existoval izolovaný incident. Je možné, že někdo něco tvrdí. Je možné, že někdo něco interpretoval špatně. Ale bez důkazů to není zpráva. Je to příběh. A pokud někdo začne příběhy vydávat za realitu, pak už nejde o novinařinu. Jde o výrobu emocí.

A výroba emocí není služba veřejnosti. Je to služba těm, kteří potřebují, aby veřejnost přestala přemýšlet.

 

Daniel Danndys Krajča, FB

Redakce

Sdílejte článek:
943 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
10 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)