
Šaškování s odpůrci federalizace
ŠTĚPÁN CHÁB
Za to, že Evropská unie a její členské státy prohrávají globální technologický sprint, prý mohou kritici hlubší integrace, potažmo obrana proti federalizačním snahám.
Tvrdí to europoslanec Jan Farský. To je ten, který se nechal v roce 2021 zvolit do Poslanecké sněmovny a hned po volbách oznámil, že pojede na půl roku do USA a práce ve sněmovně se tedy nebude účastnit. Tedy nebude, prý chtěl s ohromnou emisní stopou pendlovat mezi USA a Malou Stranou na důležitá hlasování. Po tlaku veřejnosti radši složil mandát. V USA pak půl roku studoval jak zfederalizovat Evropu.
Takže pan Farský na svém facebookovém profilu všechnu bídu a zmar Evropské unie hodil na kritiky a odpůrce hlubší integrace. „Ti, kteří kritizují Evropskou unii za její neakceschopnost a zároveň odmítají prohloubení integrace, dělají z Evropy skanzen. Dělají z Evropy pouhé hřiště, na kterém si budou hrát USA s Čínou,“ napsal Farský.
A tak jsem se obrátil na jedinou umělou inteligenci, která má sídlo v členské zemi Evropské unie. Mistral. Francouzská chlouba. Zeptal jsem se jí napřímo. „Pověz mi o sobě. Čím jsi lepší než konkurence z USA?“ Chtěl jsem, aby se mi nabídla. Místo toho mi ukázala to, co Jan Farský nevidí. Nebo záměrně přehlíží. „Mistral AI má silné kořeny v Evropě, což znamená lepší porozumění místním jazykům, kulturám a regulačním požadavkům,“ pověděla mi mimo dalšího.
Mistral AI se mi nabídla jako dostatečně zběhlá v regulačních požadavcích Evropské unie. To je ta pravá evropská výhoda a technologický skok kupředu. Člověk na tu přeregulovanou chcípající herku potřebuje v regulacích zběhlou umělou inteligenci.
A jen malá zajímavost k Mistralu. Tento evropský šampion, Šemík našeho unijního vývoje, musel nakonec uzavřít strategické partnerství s americkým Microsoftem, aby vůbec přežil a měl přístup k výpočetnímu výkonu. V unii je výpočetní výkon spojen s emisními dopady. S velkými emisními dopady.
Ale podívejme se na unijní regulaci Akt o umělé inteligenci. Regulaci, která sluje do světa jako nejkomplexnější brzda vývoje a jeho přenechání USA a Číně.
Nejdřív to dobré, rozhodně dobré. Unie v aktu zakazuje použití umělé inteligence u kamer s rozpoznáváním obličeje nebo jen náznak budování systému sociálního skórování. Uplatňuje silnou ochranu soukromí. Asi nikdo z nás nechce zažít nějaký sprostý deepfake s lidmi z vlastního okolí. To je rozhodně výborné. Protože to dává smysl.
Jenže pak je tu ta komplexnost, která brzdí samotný vývoj. Ta bruselská pečlivost, kde je třeba stanovit i tvar banánu, aby vše hrálo podle notiček Ódy na radost.
Vývojáři v unijních zemích musí plnit přísné povinnosti v oblasti transparentnosti, testování, kybernetické bezpečnosti a lidského dohledu. Pro startupy a menší firmy to znamená obrovskou administrativní a finanční zátěž spojenou s audity a certifikacemi ještě předtím, než mohou produkt vůbec uvést na trh. Zatímco americký OpenAI nebo Anthropic sázejí jeden model za druhým, evropské technologické firmy tráví měsíce vyplňováním dotačních auditů a prokazováním, že jejich neuronová síť nemá předsudky.
V USA i v Číně na to jdou jinak. Dávají vývojářům volné pole působnosti a případné negativní důsledky řeší v běhu. USA pak zavalily vývoj umělé inteligence doporučeními a standardy, které vývojáře nabádají a jemně vedou, ale nebrzdí jejich vývoj. USA chtějí dominovat a o dominanci se perou s Čínou. My jsme i díky EU mimo jejich rozlišovací schopnosti. Mistral je oproti americkým a čínským modelům jen nedovyvinutá hračka. V Číně se pak vše samozřejmě děje pro krásné oči strany a vlády, takže s notnou dávkou zcenzurované umělé inteligence.
Přičemž američtí i čínští vývojáři jdou se svými projekty okamžitě na trh, evropští vývojáři, než se na trh vůbec podívají, musí absolvovat velmi dlouhé a důkladné zkoumání u… jakési přehrávkové komise. Na jednu stranu je to dobře. Takový vývojář může vyplivnout na trh hotový projekt dle unijních směrnic, který nebude mít mouchy, jeho banány budou vytvarované do dokonalosti. Jenže, a tady je ten problém, který Jan Farský velkopansky přehlíží, hrozí, že svůj projekt uvede na trh v okamžiku, kdy jej konkurence z USA nebo Číny už dávno předežene. A to i díky tomu, že své „nedokonalé“ projekty mohli američtí či čínští vývojáři pustit na trh hned a ladit ho při přísunu příjmů od zákazníků. A ladit ho i za přispění regulací, které reagují na současný vývoj. Nikoliv na ten budoucí.
Důkaz o tom podala sama Evropská unie, která stanovila pětiletku na technologický vývoj, vývoj čipů i umělé inteligence. Při pohledu na realitu unii došlo, že musí začít bojovat proti vlastním regulacím. Ovšem nikoliv tím, že je zmírní, ale že bude deklarovat úmysl být nejlepší a porazit dávno rozjetou konkurenci z ostatních kontinentů. To určitě bude fungovat. Určitě.
A připomeňme si na závěr i myšlenky bývalého šéfa ECB Maria Draghiho. Ten ve své zásadní zprávě o konkurenceschopnosti zpohlavkoval EU, že Evropa prohrává technologický sprint právě kvůli přeregulovanosti a fragmentaci kapitálu, nikoliv kvůli nedostatku federalizace.
Můžou za to skutečně odpůrci federalizace Evropské unie?
- Vliv politiky na porodnost - 6.6.2026
- Úřad vlády ve stávce - 6.6.2026
- Šaškování s odpůrci federalizace - 6.6.2026

