Vliv politiky na porodnost
DANIELA KOVÁŘOVÁ
Vymíráme. A přeme se, kdo za to může. Nepomůže bytová výstavba za peníze poplatníků, ani finanční dotace z peněz poplatníků rodičům na další děti, daňové úlevy kompenzované vyššími daněmi pro ostatní, ani zkrácené úvazky kompenzované vyššími nároky na ostatní. Pozitivní efekt, který kdekdo slibuje, ten nepřijde. Náklady na ostatní obyvatele, o kterých se nahlas nemluví, by ale přišel v každém případě. Pokles porodnosti totiž není způsoben jedním vlivem, ale je to výsledek společenského vývoje a celé řady společenských změn. Jižní Korea nebo Japonsko ukazují, jak to brzy bude vypadat i u nás. Svět plný nároků a kočárků se psy, leč bez dětí.
Nutno předeslat, že mnohé okolnosti, mající dopad na porodnost, jsou vlastně objektivní, obecné, související s civilizačním vývojem a změnami životního stylu a společenských vztahů. Tyto věci jsou umělými sociálně-inženýrskými zásahy nezměnitelné nebo změnitelné jen nepatrně a za cenu velkých původně nezamýšlených negativních efektů. Jenže negativní dopad na porodnost mají i zásahy státu, který tím obecné trendy ještě dosti nenutně zhoršuje.
Politici vymírajících států se bijí v prsa a slibují, že vymírání zastaví a porodnost znovu nastartují. A přitom to byli a jsou právě politici, veřejní činitelé, zákonodárci, kteří zhoršili situaci rodin, přispěli k poklesu porodnosti a způsobili, že mladé ženy dnes odkládají mateřství tak dlouho, až už děti mít ani biologicky nemohou. Návrhy zákonů totiž vymýšlejí, píšou a prosazují sociální inženýři. Naivně soudí, že těmi novotami vylepší lidem život. Ale nedokáží odhadnout dopad zákonných změn, nevidí nezamýšlené efekty, ignorují vedlejší příznaky.
Tak třeba manželství. Tato instituce kdysi existovala proto, aby spojovala rody, sloužila k upevnění míru, podpořila dědické vztahy a přechody vlastnictví, pomohla při výchově dětí, ale také motivovala muže, aby investoval do svých dětí. Manželství jakožto základní stavební kámen rodiny taky vždycky chránilo slabší články – matky s malými dětmi či jedince nemocné a staré. Manželství mělo ve společnosti i ve vztahu k institucím záměrné privilegované postavení. Postupně jsme ale výše uvedené funkce jako nepodstatné zatratili. A rozvod jsme zjednodušili tak, že manželé ani nemusejí přijít k soudu a soud je rozvede bez jednání. Postačí, když soudu pošlou dohodu.
Jenomže dohody nebývají rovné, čestné a spravedlivé, protože v žádném vztahu nepanuje rovnost. Vztahy jsou ze své podstaty nerovné, protože lidé si nejsou rovni. Mají odlišné dispozice, možnosti, preference, obavy, traumata. A odlišné zájmy a úmysly. Pokud namísto soudního rozhodování o dětech a o rozvodu připustíme, aby o podmínkách rozchodu vyjednávali dva nerovní lidé, výsledkem je vždy nerovná dohoda.
Zrušíme-li ochranu instituce zvané manželství tím, že omezíme soudní ingerenci při rozvodu, pak instituce původně vymyšlená na ochranu toho slabšího poskytne tomu silnějšímu víc práv. A ten silnější si vždycky dojedná výhodnější dohodu. Dříve měli lidé jen povinnosti, práv bylo velmi málo. Dnes máme společnost plnou zákonem i ústavou chráněných práv, jichž se lidé hlasitě dovolávají. V rodině je to vidět také.
Nejprve jsme zrovnoprávnili děti narozené v manželství s těmi, které se narodily z nesezdaných vztahů. Tím jsme lidem dali volbu, zda chtějí rodinu založit na manželství či mimo ni. Jenomže manželství není soukromoprávní vztah. Je to rozhodnutí, které každý z manželů musí učinit: s tímto člověkem budu po zbytek života a svým způsobem se k tomu zavazuji státu výměnou za různá zvýhodnění. To má vliv na odpovědnost za vztah i na délku jeho trvání a mimochodem i na počet dětí. Veřejný příslib ovlivní, jak se ve vztahu chováme. Feministky, které opovrhují oddacím listem coby cárem papíru, mohou sebehlasitěji nesouhlasit. Psychologie a statistika ale ví své. Nesezdané vztahy se rozpadají častěji a lehčeji. A uvnitř manželství se pořád rodí relativně více dětí než ve stejném počtu nesezdaných párů.
K odmítání převzít odpovědnost za svůj život se přidaly i daňové zákony. Pro matku je dávkově výhodné, aby se prohlašovala za samoživitelku, protože jinak se bude počítat její i jeho příjem jako příjem na rodinu a ona možná na dávky nedosáhne. Tak daňové právo působí protirodinně. A také proti zodpovědnosti potenciálních matek. Když zákonodárci zavedou náhradní výživné, sníží ochotu otců platit i ochotu matek s otci vyjednávat.
Podobně zhoubný vliv měly na porodnost i další oblasti práva. Prodloužením školní docházky jsme posunuli mentální zralost. V době mého mládí nastávala v 18. roce. Většina lidí se vyučila, odmaturovala, udělala si řidičský průkaz, kluci byli povoláni na vojnu. Dnes se mentální dospělost posunula ke třicítce, protože i na post sekretářky se vyžaduje málem vysoká škola. Tomu odpovídá tzv. wellbeing na středních i vysokých školách. Už tedy ne přísnost a vysoké požadavky, ale pohoda a klídek. Prodloužením školní docházky, systémem následného vzdělávání, doktorandského studia, zavedením všech možných Erasmů a stáží jsme vytvořili společenský standard: nejprve studium, pak užívání a cestování, kariéra a teprve poté dítě. Jenomže nastartovaná kariéra vyvrcholí ve čtyřiceti. A to je pro mnoho žen už nenávratně pozdě. Nejenže nebudou schopny otěhotnět. Ale ani nenajdou použitelného otce.
Každé další právo ubere na plnění povinností
Politici a zákonodárci často tvrdí, že právo není koláč a že přidáním jednoho práva se práva ostatních nezmenší. Ale to je špatné přirovnání. Když podporujeme více práv a méně povinností, nebudou lidé ochotni přejímat odpovědnost. Zhoubný trend utvrzují další právní změny – rozšíření možností odstoupit od smluv, systém spotřebitelského práva, předpisy o bezpečnosti práce, atrofie individuálního posouzení rizika ve smyslu: někdo jiný nese odpovědnost za to, co se mi stalo. Dalšími zabijáky odpovědnosti jsou právně garantované mechanismy minimálního příjmu, podpory v nezaměstnanosti, oddlužení, všechna ta Milostivá léta. Podobné je to v trestním právu rozšiřováním definice nepříčetnosti a mimo právo růstem psychiatrických diagnóz, které ve svém důsledku zmenšují osobní odpovědnost jedince za jeho činy.
Ruku v ruce s tímto trendem jde i rigidní pracovní právo, které neumožňuje zbavit se špatného zaměstnance. Výsledkem je dnešní paradoxní situace: máme velmi upjaté pracovní vztahy, ale žádné volné kvalitní zaměstnance. Přitom se zaměstnavatelé předhánějí v luxusních podmínkách, aby k sobě pracovníky vůbec přilákali. A k tomu jsme přidali výhodné hypotéky a společenské klima nutící mladé páry pořídit si vlastní bydlení nadluh, ačkoliv by se klidně mohli spokojit s nájemním, jako celé generace před nimi. Jenomže hypotéka vám pak nedovolí pomyslet na dítě, protože byste neutáhli splátky.
Vše výše uvedené považujeme za kladné výdobytky pokroku, hmotného nadbytku a sociálního státu. Máme se tak dobře, že už nechceme mít děti. A máme své zvyky, které se nám nechce měnit. Nechceme obětovat vůbec nic.
Možná si politici a zákonodárci říkají, že za dnešní stav nemohou, že to je výsledek globálních společenských změn. Jenomže navrhli, prosadili, schválili kroky, které tuto situaci zhoršují. Měli by měli shodit klapky z očí, zastavit se a kriticky pohlédnout zpět. Všechny výše uvedené právní změny nejde vrátit škrtnutím pera nebo zvednutím ruky v Poslanecké sněmovně. Ale úkolem dneška je aspoň porodnost nezhoršovat. Dokážete si připustit vlastní odpovědnost, ctění kolegové?
Autorka je nezávislou senátorkou a prezidentkou Unie rodinných advokátů
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]
Příspěvky za měsíc ČERVENEC 2026:
**********************************************
RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Eduard Ezer 500,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Jiří Duda 200,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Anonym 50,- Kč, Milan Kostelnak 300,- Kč, Jaromír Vybíral 200,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Miloslav Čermák 200,- Kč, Antonín Glacner 500,- Kč, František Burda 50,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, Anonym 300,- Kč, Anonym 2000,- Kč, František Škoda 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Petr Chovanec 1500,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Jan Petr 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jana Kanová 100,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč
Celkem za měsíc: ... 13 620,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.
(10 votes, average: 3,90 out of 5)
Loading...Podobné příspěvky
Oběti rusko-ukrajinské krize
JINDŘICH KULHAVÝ Rusko – ukrajinská krize má mnoho obětí různého druhu. Nejsmutnějším případem jsou samozřejmě ti, kteří velkou dávku
Obyčejný svět podle Vidláka
VIDLÁK Víte, v podstatě tu rozebíráme ze všech stran, co všechno ztrácíme. Jak se nám svět v Brusel obrací,
Například Polsko je relativně tradiční stát a je velmi založen na křesťanství. Přesto má nejnižší porodnost v EU. To co autorka píše možný nějaký vliv má, ale ten největší vliv má skutečně ekonomická nejistota. V podstatě myslím že autorka spíše odvádí pozornost od hlavních problémů a chce, aby se lidé hádali o blbostech.
Dobrý postřeh v křesťanství to nebude. Ekonomická situace vliv má, ale děti se roděj i za války. A nejvíc dětí maj tradičně nechudší vrstvy. Hodně průser je školství až je to katastrofa, naši sou hodně slabí ve čtení a počtech, pak se nedivme, že jim nejde elementarní biologie. Taky jsme dětěm vštepovali, že planeta je přelidněná a teď vymíráme. No a pak je tady společenska démonizace Heterosexuality. Laskavý čtenář si jistě všimnul, že ženskou nahotu ve filmech nahradila mužská. Homosexuální styk je v kultuře zobrazován častěji jak heterosexualni. Dalším z největšich problemu je upření rodičům práva na výchovu, je zde i hrozba kriminalizace odebrání děti pokud nebudou následovat rady „odborníků.“. Naši politici za nic nemůžou, bylo by nefér obviňovat mentálně retardardované dementy.
Jenutno podotknout, že o té doby co se nekriticky upřednostňují ženy v politice, a to i zcelá debilní jako např. europoslankyně profesorka Nerudová, politicky a technologicky zaostáváme . Nezbývá nic jiného než provolat slávu:
Ať ždlouho žije a vzkvétá evropský bezdětný matriarchát!
Za války se děti sice rodí, ale zpravidla mnohem méně než jindy. Ten boom přijde po válce kdy se musí znovu budovat, což dá lidem pracovní příležitosti a jistoty.
problém nízké porodnosti postihuje celou „vyspělou“ euroatlantickou společnost včetně asijských vyspělých společností. Nějakým “ zázrakem“ se v těchto společenstvích začala vyskytovat největší koncentrace sebevědomých , egocentrických hlupáků , pro které jsou oni sami sobě největším smyslem života, umocněným sounáležitostí s ostatními stejnými velikány…
To je ale přirozené.
Už můj děda mi za mlada vysvětloval, proč měl tolik dětí.
„My neměli takové možnosti zábavy jako vy. Ani televize nebyla. Tak co jsme asi tak měli dělat? No, šukali jsme!“
správně to naši dědovè analyzovali…my neměli tolik ZÁBAVY….A vo tom to dnes je…zábava – smysl života..
Znám čtyřicetiletou ženu, jejíž mentální vývoj se zastavil někde v patnácti. Takže spíš dívku, která nedospěla. Je velmi hezká, inteligentní, vzdělaná. pracuje, vydělává si. Nicméně žije životem dítěte puberťáka, její materiální blaho je jištěno rodiči, s nimiž se neustále stýká a je vzorná dceruška, jezdí s nimi na výlety a dovolené, volný čas tráví s partou stejných čtyřicetiletých nedospělých kamarádek na nočních koncertech, dívčích posezeníčkách v barech a hospůdkách. Je naprosto spokojená. Dokonce si je vědoma toho, že další generace, která by se o její generaci starala ve stáří, nevyroste. No jo, je to tak, říká. A tím to končí, těší se na další volný víkend.
Trefný postřeh. Mohu potvrdit.
Tito zastydlí puboši mají často místo dětí psy ňuňínky a lecjaké trendové hračky.
Jsem rád, že paní senátorka jako politička konečně přebírá odpovědnost za vývoj v našem státu. A zajímalo by mě, jestli s tím tedy konečně začne paní senátorka jako politička něco dělat. Zatím nedělá vůbec nic, jen svolává bezvýznamné semináře a píše bezvýznamné články. Za což si klidně bere 150 000 Kč měsíčně.
Je to jen opomenutí, že autorka do výčtu vůbec nezahrnuje chemtrails, jedy ve vodě a žrádle, elektromagnetický smog, uměle udržovaný věčný stress a různé vrahcíny?
Nebo moc dobře ví co má vymlčet aby nepřišla o svůj džob?
Proč by se mladí dobrovolně zavazovali, tím, že budou mít dítě, děti, k zodpovědnosti? Proč by si nemohli užívat toho co si užívat mohou? Cestovat, sebrat se a klidně si koupit dům třeba na Sicílii? Ve Španělsku, v Dominikánské republice? S vědomím, že se mohou jednak kdykoliv vrátit, kdykoliv navštívit dvoje rodiče apod. Nikdo jim nebude bránit ven i zpět.
Jak to bylo za komančů? Možnosti? Dokonči školu, dva roky ti vezme povinná vojna, pak se ožeň, vdej měj děti, dostaneš byt v paneláku – pro tebe zdarma, ale ne pro stát, do práce, kdo nepracuje je příživník, akce Zet dovolená rekreace podniková s pevným programem – referent rekreantům zorganizoval vše – povinně. Jasně, v ohradě dobře, mlčet, nevyčuhovat.
Na životní prostředí se tenkrát kašlalo, kdo si v té době čas vymlčel v ohradě žil pod bičem. Kdo remcal bičem dostal po hubě.
Děti dnes mít? Tady v „Babišárně“? Ani náhodou!
Je zajímavé, že děti Putina studují a žijí na tom hrozném Západě.
Plácáš hlouposti, jak je u tebe zvykem.
Ta tvoje Babišárna kde mladí nechtějí mít děti, je celosvětový problém.
Ale ty coby zaslepený trouba, nevidíš dál než na špičku vlastního nosu.
A s Putinovými dětmi, díky své rusofóbii, si to také zvoral.
Putinovi synové Ivan a Vladimir, které má s bývalou gymnastkou Alinou Kabajevovou, žijí v rezidencích otcova sídla ve Valdajském národním parku severozápadně od Moskvy.
A dvě Putinovy dcery z prvního manželství s Ljudmilou Očeretnou, Marija (Máša) a Jekatěrina (Káťa), vystudovaly univerzitu v Rusku.
Jedna v Rusku žije nadále.
A druhá Marija, potom co se podruhé provdala za Dutch van der Merwe (nizozemského podnikatele), žije vedle něj v Evropě, momentálně snad ve Francii.
z dlóuhého článku jsem se dozvěděl, že:
– děti jsou oběť (?)
– manželství je smlouva se státem (!)
– máme se skvěle …
– úporná snaha advokátů jistě zvedne porodnost 😉
madam seno_chrup se asi definitivně pomátla, o skutečných důvodech ani slovo
Je zajímavé že muslimové tento problém neřeší. Umí si na rozdíl od nás poradit s tou hezčí půlkou populace, která nám jaksi přerostla přes hlavu. Pokud se tohle nevyřeší, resp. neobnoví řád který fungoval od nepaměti, muslimové nás jednoduše přečíslí a my vymřeme.