2.5.2026
Redakce
2
Kategorie: Společnost33 přečtení

Elitní útvar mimo zákon: Jak NCOZ systematicky překračuje hranice

Sdílejte článek:

ROSTISLAV KOTRČ

Opakované předávání citlivých osobních údajů bez omezení vyvolává zásadní otázku: jak je možné, že elitní policejní útvar porušuje pravidla, která má chránit?

V právním státě existuje tichá dohoda mezi občanem a státem: čím silnější pravomoci orgán veřejné moci má, tím přísněji musí dodržovat zákon. U elitních útvarů Policie České republiky to platí dvojnásob. Právě proto je mimořádně znepokojivé, pokud se opakovaně objevují případy, kdy postup takového útvaru – konkrétně Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) – vybočuje z těchto základních mantinelů.

Nejde přitom o jednotlivé excesy, které by bylo možné vysvětlit selháním jednotlivce. Opakovanost obdobného postupu ukazuje na něco mnohem závažnějšího: na systémový problém v nakládání s osobními údaji. V konkrétních případech totiž nedochází k selektivnímu a odůvodněnému předání relevantních informací, ale k poskytování rozsáhlých souborů dokumentů, které dohromady vytvářejí komplexní osobní a psychologický profil jednotlivce. Takový postup nelze označit jinak než jako nepřiměřený zásah do soukromí.

Zákonný rámec je přitom jednoznačný. Podle § 115 odst. 3 zákona o Policii České republiky lze údaje poskytovat pouze tehdy, jsou-li potřebné k plnění úkolů příjemce. Nařízení GDPR pak v čl. 5 výslovně stanoví zásadu minimalizace a účelového omezení. Jinými slovy: stát smí předat jen to, co je skutečně nezbytné. Nic víc.

Realita je však v některých případech odlišná. Namísto nezbytných údajů jsou předávány celé spisy – včetně psychologických posudků, jejich odůvodnění, příloh, historických materiálů i hodnotících závěrů. Tyto dokumenty často obsahují citlivé informace o psychickém stavu a osobnostních rysech jednotlivce. Podle čl. 9 GDPR jde o zvláštní kategorii údajů, která podléhá zvýšené ochraně. Jejich plošné zpřístupnění bez prokazatelného omezení rozsahu představuje zásah, který nelze považovat za přiměřený.

Zásadní problém však nespočívá pouze v rozsahu předání. Ještě závažnější je skutečnost, že tato rozhodnutí nejsou nahodilá ani marginální. Naopak – nesou znaky vědomého a systematického postupu. Pokud je na dokumentech opakovaně podepsán ředitel útvaru, nelze hovořit o administrativním pochybení. Jde o rozhodnutí učiněné na nejvyšší úrovni řízení, tedy o výkon pravomoci vedoucí úřední osoby.

Tím se věc dostává do zcela jiné roviny. Odpovědnost už není rozptýlená mezi jednotlivé referenty, ale koncentrovaná na úroveň vedení. A právě zde vyvstává zásadní otázka: jak je možné, že elitní útvar, jehož úkolem je hájit zákonnost, se opakovaně pohybuje na hraně zákona – a někdy ji zjevně překračuje?

Ještě znepokojivější je reakce kontrolních mechanismů. Pokud orgány dohledu uzavírají, že „věcná příslušnost není dána“, aniž by se věcně zabývaly intenzitou zásahu, povahou předaných údajů a rozhodovací rolí vedení útvaru, dochází k dalšímu posunu. Kontrola se stává formální, nikoli reálnou. Namísto toho, aby byla zajištěna odpovědnost, dochází k jejímu rozptýlení.

Takový stav je pro právní stát nebezpečný. Právo na soukromí podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod není deklarací bez obsahu. Je to základní garance, která má chránit jednotlivce před nepřiměřeným zásahem státu. Pokud však stát začne s osobními údaji nakládat jako s materiálem, který lze podle potřeby předávat mezi institucemi bez důsledného omezení, tato garance se vyprázdní.

Argument, že jde o součinnost se soudem, v tomto kontextu neobstojí. Součinnost není bezbřehá. Je vždy limitována principem nezbytnosti. Jakmile je tento princip opakovaně ignorován, nejde o výklad práva, ale o jeho deformaci.

Nelze přehlédnout ani širší důsledky. Pokud elitní útvar policie vysílá signál, že rozsah zásahu do soukromí lze rozšiřovat podle interní úvahy, podkopává tím důvěru veřejnosti v zákonnost výkonu veřejné moci. A bez této důvěry se právní stát stává prázdnou konstrukcí.

Nejde tedy o jednotlivý případ ani o osobní spor. Jde o otázku, zda bude zachována základní rovnováha mezi pravomocí státu a ochranou jednotlivce. Pokud má být tato rovnováha udržena, musí platit jednoduché pravidlo: čím vyšší postavení a pravomoci orgán má, tím přísnější musí být jeho odpovědnost.

V opačném případě se dostáváme do situace, kdy elita, která má právo chránit, sama pravidla ohýbá. A to není selhání jednotlivce. To je problém systému.

Zdroj:

EU (2016) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (GDPR), článek 5 – Zásady zpracování osobních údajů. Dostupné z: https://gdpr-text.com/cs/read/article-5/
Ministerstvo vnitra ČR (n.d.) Zásady zpracování osobních údajů podle GDPR. Dostupné z: https://mv.gov.cz/gdpr/clanek/zasady-zpracovani-osobnich-udaju.aspx

Policie České republiky (n.d.) Zpracování osobních údajů Policií České republiky. Dostupné z: https://policie.gov.cz/clanek/zpracovani-osobnich-udaju-policii-ceske-republiky.aspx

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
33 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

2 komentářů
  1. VladimírStíhaný 00:27:29 Odpovědět

    NCOZ nelze považovat za nic elitního. S tím, jaký je to ubohý „ceďák“ mám vlastní zkušenosti. Tisk měl informace ze spisu prakticky okamžitě. Nemá cenu se bránit, svedou to na advokáty. Místo aby si otevřeli branku klíčem který na ní viditelně visel, valili se na pozemek jak velká voda přes dosti odolný živý plot. No a když se žena šla podívat na zahradu co se děje, neznali/nebyli schopni jí říct, koho že to vlastně mají zatknout. Mám pokračovat?

  2. balíkR27122024CZ 00:44:15 Odpovědět

    jako že fízli provozují bazar/burzu osobních dat ?
    kapitalizace zdrojů 🤣

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)