
České dvojvládí: Země mezi mandátem a protektorátem elit
MICHAL ŠEVČÍK
Česká republika dnes nežije v podmínkách standardní parlamentní demokracie. Žije ve stavu dvojvládí. Vedle legitimně zvolené vlády existuje druhá mocenská struktura, která nevzešla z vůle občanů, ale z propojení prezidentského okolí, části bezpečnostního aparátu, médií, neziskových organizací, expertních kruhů a akademických elit. Tato druhá vláda nemá mandát, ale má vliv. Nemá odpovědnost vůči voličům, ale disponuje mocí určovat, co je ještě přijatelné říkat, co je „evropské“, „odpovědné“ a „civilizované“. Právě proto dnes český občan stále častěji získává pocit, že volby sice proběhnou, ale skutečné směřování země určují jiní lidé někde jinde. Formální kabinet může sedět ve Strakově akademii, ale skutečný tlak přichází z mediálních redakcí, z kanceláře prezidenta republiky (i mimo ni), z různých expertních center a z institucí, které si osobují právo vychovávat veřejnost k „správným“ názorům.
Nejviditelněji se tato deformace české demokracie ukázala na organizaci sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně. Už samotná skutečnost, že se podobná akce koná na území České republiky za aktivní podpory části českých politických a veřejných elit, je pro mnoho občanů symbolem hlubokého ponížení státu, který postupně ztrácí schopnost hájit vlastní historickou paměť i vlastní důstojnost.
Ještě závažnější však byly výroky Bernda Posselta, představitele Sudetoněmeckého landsmanšaftu, který si dovolil veřejně označit českou Poslaneckou sněmovnu PČR za „karikaturu parlamentarismu“. Takové vyjádření by v sebevědomém státě vyvolalo okamžitou politickou reakci napříč spektrem. Místo toho následovaly tu a tam trapné mlčení, relativizace a snaha celé věci nevěnovat pozornost, nebo dokonce vyjádření přímé podpory a sympatií Posseltovi! Jako by část českých elit už ani nepovažovala za nutné bránit základní autoritu demokraticky zvolených institucí vlastní země.
A právě zde se ukazuje podstata českého dvojvládí. Zvolená reprezentace existuje, ale stále častěji působí jako kulisa. Reálná moc se přesouvá k lidem, kteří nikdy nemuseli projít skutečnou demokratickou soutěží, kteří nenesou přímou odpovědnost vůči občanům a kteří svou legitimitu odvozují od údajné odbornosti, morální převahy nebo zahraniční podpory.
Prezident Petr Pavel se v tomto systému stal symbolem paralelní moci. Nejde pouze o výkon prezidentské funkce. Jde o vytvoření celého mocenského a ideologického okruhu, který se prezentuje jako vyšší forma politiky oproštěná od „populismu“, emocí a vůle mas. Ve skutečnosti však nejde o nic jiného než o technokratickou nadstavbu demokracie, která se stále méně smiřuje s tím, že občané mohou rozhodovat jinak, než si přejí expertní a mediální elity. Česká republika se tak dostává do nebezpečné situace. Formální demokratické procedury zůstávají zachovány, ale jejich obsah se jednoduše vyprazdňuje. Parlament existuje a funguje, pokud nepřekračuje neviditelné hranice vymezené bezpečnostními analytiky, strategickými komunikátory a mediálními autoritami. V okamžiku, kdy se demokratická politika pokusí tyto mantinely překročit, nastupují okamžitý tlak, delegitimizace a morální kampaň.
Výsledkem je atmosféra národní paralýzy. Stát ztrácí sebevědomí a politická reprezentace ztrácí odvahu. A občané ztrácejí víru, že jejich hlas skutečně něco znamená. Česká republika pak nepůsobí jako suverénní demokracie, ale jako prostor neustálého dohledu, v němž je každé odchýlení od schváleného názoru považováno za problém. Sjezd Sudetoněmců v Brně se proto nestal pouze historickou nebo společenskou událostí. Stal se symbolem hlubšího rozkladu české politické suverenity. Symbolem země, která si už není jistá sama sebou. Země, v níž část elit ztratila elementární instinkt chránit vlastní stát, vlastní instituce a vlastní demokratickou legitimitu.
A dokud bude česká politika rozdělena mezi formální vládu a nevolenou infrastrukturu vlivu, bude tento rozklad pokračovat. Demokracie totiž nemůže dlouhodobě fungovat ve chvíli, kdy občané začnou mít pocit, že skutečná moc se nachází mimo jejich dosah. V takové chvíli totiž nevzniká důvěra. Vznikají frustrace, cynismus a postupná eroze samotného demokratického systému.
ARGUMENT
- Proč? - 20.5.2026
- Kdo je hrdina a kdo kolaborant? - 20.5.2026
- Zazvonil zvonec a pohádce o klimatické apokalypse je konec - 20.5.2026


Demokracie??
Už nějakou dobu jsem silně alergický na to to slovo. Stejně jako na „hodnoty“.
Příklad?
Včera se v Europarlamentu vyznamenávalo. Zelenský, Merkelová…. všechno lidé, kteří Evropě ublížili, nebo ubližují. Velká část europoslanců to bojkotovala. Tak tam Layenová nahnala úřednictvo. A byly ovace ve stoje. Na povel.
.
Přesně tohle pamatuji z minulého režimu. Ke konci. Takže soudím, že Evropa potřebuje revoluci. A že je 15 minut po dvanácté.
kolaborant a nácek pavel byl demokraticky zvolen 60% čechů….za blbost lidí nemůže demokracie
Kabát prodává. Když vedle sebe postavíte 2 kandidáty a jednoho pěkně oblečete, vyhraje, i kdyby to byl sebevětší vůl a vlastizrádce…
Tak tak. Hrůza mě jímá, jaký to kabinet absurdit ten Brusel. Anděla z Dederónie, která zamořila Evropu pozváním obohacení z celého světa a která má na rukách i krev spousty zamordovaných dětí, žen a mužů právě tímto obohacením, je opět vyznamenána. Vládla 16 let, světe div se, ale není co k divení neb jí volili němečtí ovčané. Stejně jako nejlépe placený a zkorumpovaný herec a jeho klika Zelenský, která „spravuje“ a udržuje střelnici západu nazývanou Ukrajina až do doby, kdy EU a hlavně Německo opět dozbrojí. Ježíši, Maria a josef, to svět nesmí dopustit. Už zase. Ale dopouští, neb i Amíci se z Evropy stahují, tedy hlavně z Německa. Dle mého ke spojení Německa atd. nemělo vůbec dojít. A u nás? Demokracie? Jen zástěrka mafie. Partajní stát, kde se v partajích sdružují „lidé“ toho nejhoršího druhu, co tuto zem mohlo potkat. Demokracie? Tak ještě za První republiky. A ještě i za těch Komančů nám v naší zemi vše patřilo. Dnes nám už neptří ani voda, vše je v rukách cizinců a cizího kapitálu a mafií, které u nás praly a perou špinavé peníze. Rejdiště cizích i našich mafiánů. Vláda a vše kolem vládnutí je určováno s ciziny. Očista? Ale s kým? Když s našimi lidmi je to tak, že oslové vedou stáda ovcí. To je pro loutkovodiče odněkud zvenčí ten ideální stav. Jó, Blaničtí rytíři nás už zachrání. Ale … prý už vyjeli a byli spatřeni, jak se nepozorovaně snaží opustit tuto „Republiku“. Prý přijede Poselt pod záštitou pana z hradu, ukončit to, co Henlein s Ádou začali a nedokončili – zánik českého státu a jeho původních obyvatel.
V kolonyjy ukroczechyja vládnou zahraniční fašistické korporace. Žádná místní vláda neexistuje, je tu jen protektorátní správa, která má povoleno okrádat a podvádět své tupé ojroovce, dokud by to nezasahovalo do zájmů majitelů kolonie.
Vše ostatní jsou jen kecy pro hlupáky.
Sokratés:
Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých, a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů, a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie.