Pře
13.11.2026
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika1 přečtení

Humanista mezi masochisty

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

S ROZBĚHEM MEZI MILIONÁŘE: Doba je těhotná příležitostmi. Pravda, většinou příležitostmi pro prodejce předražených hrnců, ale přesto těhotná, v devátém měsíci. A rovnou na porodním sále. Stačí se jen chopit příležitosti a propadnout nějaké prodělečné vášni.

Mezi těmi nejlákavějšími příležitostmi jsou investice. Peníze, které vydělávají peníze. Často se to mladým prodává jako letadlo, totiž, ne letadlo, ale jako zabezpečení pro důchod. Poznámka – je fascinující sledovat, jak se do mladé generace naočkovalo přesvědčení, že na důchod se mají zajistit sami. A to, prosím, při rostoucích platbách za sociální zdanění, jinak řečeno za sociální pojištění. To, samozřejmě, zajišťuje hladký chod společnosti, kdy pracující svým sociálním zdaněním přispívají na ty, kteří pracovat nemohou. Jenže platilo pravidlo, že „si tím člověk šetří na důchod“. To pomalu přestává platit. (A jen poznámka – jak dlouho bude trvat, než to ve společnosti vyvolá generační roztržku mamutích rozměrů?)

Ale to jsem se hned v úvodu až nehorázně zakecal.

Domluvili jsme se s naší šéfredaktorkou, že budeme investovat. Já s trochu postranním cílem ukázat, že drobné „spoření“ v investicích je letadlová past. A to z toho důvodu, že kopáč, pokladní, řidič, nebo i takové investorské poleno jako já, nemá čas a ani prostor studovat burzovní hatmatilku. Navíc jí rozumět. Přesto k tomu nebudu přistupovat rovnou s předsudečným odmítáním a touhou ukázat jen marnost celého toho systému. Pokud to fungovat bude, nadšeně o tom budu referovat. A když nebude, jen se zadostiučiněním zkonstatuju – já to říkal. S naší šéfredaktorkou budeme bedlivě sledovat trhy a domlouvat se na tom, do čeho vrazíme těch pár korun. Spoléhám u toho trochu na vrozenou moudrost naší šéfové, která cestě peněz rozumí podstatně víc než já, v tomto ohledu přímo výstavní tele.

Abych ukázal, jaké až tele, zaskočil jsem si na server Patria. Odborníci mezi odborníky. Chtěl jsem se dočíst o tom, jak v Japonsku začala padat burza. Jak je to možné? Co se dělo? Dočetl jsem se následující:

„DAX je -1,2 pct, FTSE100 klesá o 1,4 pct, CAC40 je o procento dole a AEX klesá o 0,9 pct. Futures naznačují, že také Amerika se možná pokusí o růst. Nasdaq by podle nich měl otevírat asi 1,6 pct do zeleného. Ani takový nárůst však není zárukou pozitivního závěru týdne, jak jsme se natvrdo přesvědčili včera,“ stojí na webu Patrie k tématu. Ale pozor, částečně se to přelilo do Ameriky i do Evropy.

A já se přiznám, že tomu nerozumím. Dobrá, nerozumím. Stačí pár hodin studia a porozumím. Jenže, tady se přiznám k ještě větší zhůvěřilosti, já tomu rozumět nechci. Je to pro mě cizí. Strašně cizí. Tupé sledování grafů a hledání polohy, v které se budu nejvíc cítit jako pilot. Ač budu sedět hluboko vzadu letadla, někde u ocasu. Protože v Japonsku právě padala burza a mělo se to přelít i do Evropy. Najednou to udělalo puf. Nějaký podivný metabolismus stvůry akciových trhů. Chytrolíni z bankovních brožur by mi samozřejmě řekli: Nic nesledujte, posílejte každý měsíc pětistovku do fondu a za třicet let jste milionáři. Jenže zapomínají dodat drobnost, v tom fondu bych byl uvázaný jak pes u boudy. Když přijde krize, válka nebo stagflace zrovna ve chvíli, kdy mi potáhne na šedesát a potřebuju jít do penze, uvidím, jak se mi celoživotní zajištění na stáří scvrkává před očima o třetinu, a nikdo mi nedá ani korunu zpátky.

Burzovní hantýrka funguje úplně stejně jako středověká latina. Cílem není něco vysvětlit, ale omráčit laika odbornými zaklínadly, aby poslušně odevzdal desátek a nepokládal nepříjemné otázky. Pokladní po noční směně nemá šanci luštit, co znamená, že „futures na Nasdaq otevírají do zeleného“. Ona jen chce vědět, jestli za své uspořené peníze bude mít v sedmdesáti na nájem a léky. A na to jí žádný burzián odpovědět neumí. Nebo se bude bát, protože není, ksakru, žádná vědma, která ví, co bude za třicet let.

Vezmu to na jednom příkladu. Byl jsem v Liberci v nemocnici. Měli se mi šťourat v tepnách. A čekali jsme v jakési přípravně. Osm lidí, v nich napíchaný přes kanylu nějaký roztok. A hlídala nás zdravotní sestřička. Až zázračně hodná, vstřícná, lidská, milá, ochotná zdravotní sestřička. Hlídala nás tam asi čtyři hodiny, tak s námi klevetila. A vylezlo z ní, že investuje. Investuje, protože nebude mít důchod, jak pochopila signalizaci našeho systému. A byla z toho zoufalá. Nerozuměla tomu, důvěřovala nějakému investorovi, který jí říkal, kam ty peníze lít. A pak to začalo padat a ona o peníze přišla. … přišla tím i o spokojené stáří, jak nám vnucuje systém? Kolik lidí v Japonsku nedávným pádem na burze přišlo o důchod? Ten systém je až zvrácený, získal jsem pocit.

A já jsem jako ta sestřička. Člověk pro lidi, ne pro bezduchý systém letadla. Než jsem se uvrtal do písmenek, dělal jsem dlouhá léta v sociálních službách. Utíral zadky, koupal nemohoucí, držel lidi za ruku, aby se nebáli, mluvil s nimi, vtipkoval, bral je na invalidním vozíku na louku mezi kytky, jezdil s nimi do nemocnice na vyšetření. To byla, a pořád vlastně je, i když jen trochu a jen přes písmenka, moje role. Jako té zdravotní sestřičky.

Společnost potřebuje lidi, kteří umí podat lék, vykopat příkop, upéct chleba a utřít nemohoucímu zadek, finanční systém je nastavený tak, že největší odměnu slibuje těm, kteří neprodukují vůbec nic – jen mačkají tlačítka a přelévají virtuální čísla z jednoho monitoru na druhý. A té sestřičce u lůžka pak se šklebem, který se tváří jako vstřícný úsměv, řeknou, že pokud nezačne hrát jejich ruletu, skončí jako žebračka. To je… velmi nepěkně nastavený systém krys v kole.

Systém letadla a gamblingu na burze je mé osobnosti, mému založení naprosto cizí. Štítivě cizí. Přesto do toho chutě jdu, protože chci ukázat, že systém lže, když tvrdí, že si tímhle způsobem lze ušetřit na stará kolena. Malými, skutečně malými investicemi. U kterých se samozřejmě budu vší svou mocí a mocí moudrosti naší šéfové snažit, aby se začaly zhodnocovat. Bude to trochu pro smích, předpokládám. Ale i to je cesta.

Investovat se má polovina toho, co napršelo na mé Opinio, (druhá jde na věčně hladový žaludek mých potomků), tudíž jste srdečně zváni. Opinio hladově čeká, že skrze něj přijde ta vysmívaná budoucnost.

Příští díl už pojede na přímých zkušenostech v investicích. Už jich pár mám v záloze.

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 přečtení
(1 votes, average: 5,00 out of 5)

Podobné příspěvky

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-) 
 

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.