Plukovník Reisner k jednáním v Abu Dábí: Obě strany jsou pod tlakem

PETR VLK

Plukovník  rakouského generálního  štábu Markus  Reisner je/byl  častým hostem na Kose.  Přes  svoje  těžce proukrajinské  nastavení  je  jako profesionální  vojenský  analytik  rakouského generálního štábu  natolik profesionál,  že  jsem nezaznamenal případ, kdy  by  ve  svých  rešerších  od  zcela věcného  zhodnocení  konfliktu  sklouzl  k nějaké, byť  sebemenší propagandě.

Potěšilo mne proto  včera po návratu z nemocnice  velmi,  když  jsem při bleskové rešerši  svých  nejzásadnějších  tiskových zdrojů našel na  stránkách německé  veřejnoprávní ARD rozhovor,  kterým analyzuje  ze  svého pohledu  jednání  v Abu Zábí ohledně  ukončení  ukrajinské  války. Tady je:

„Beide Seiten stehen unter einem enormen Zugzwang“

„Obě strany jsou pod obrovským tlakem, aby jednaly.“

tagesschau24: Pane Reisnere, mnoho komentátorů říká, že od jednání v Abú Zabí by se nemělo očekávat příliš mnoho. Proč vlastně ne?

Markus Reisner: Musíme se zaměřit na dvě důležitá setkání. Zaprvé je tu setkání ministrů zahraničí G7 v Paříži. Hlavním tématem tam bude vývoz obilí z Ukrajiny přes Černé moře, ale proběhnou i předběžné rozhovory ohledně tohoto jednání. A pak jsou tu konkrétní jednání v Abú Zabí, kde stále panuje nejistota ohledně toho, kdo bude nakonec u jednacího stolu, a zejména zda bude zastoupena Evropská unie.

Co je na těchto jednáních tak zajímavého? Je to vlastně poprvé po dlouhé době, co existuje šance na dosažení dohody. Varuji před používáním slova „mír“, ale alespoň by mohlo dojít k příměří. V pozadí je, že Ukrajina je pod obrovským tlakem, částečně kvůli útokům Ruské federace na její kritickou infrastrukturu, ale především – a to je klíčový bod – proto, že USA – a USA jsou těmi, kdo rozhodují o situaci – jasně daly najevo, že chtějí tento konflikt ukončit. Velká otázka zní: za jakou cenu?

Trump má v zahraniční politice stále nějaké možnosti.“

tagesschau24: Mohlo by se v USA po volbách v polovině volebního období něco změnit kvůli změněné rovnováze sil v Senátu a Sněmovně reprezentantů, protože mnoho demokratických politiků říká, že chtějí Trumpa zavázat k větší pomoci Ukrajině?

Reisner: V tomto ohledu bych byl opatrný. Je třeba zvážit americký systém a možnosti, které má prezident k dispozici, a to jak na domácí, tak i na mezinárodní úrovni. Vnitrostátně jistě dojde k významným změnám, které ovlivní i Trumpa a jeho administrativu. Na mezinárodní úrovni má prezident stále své možnosti. A Trump také oznámil, že Ukrajina nakonec nabude jiné podoby než v minulosti, což naznačuje, že je třeba Rusku udělat ústupky.

Zajímavý je zde také tlak na jednání o tzv. nové bezpečnostní architektuře pro Evropu. Otázkou je, jaké bezpečnostní vztahy by Rusko, Evropa a Ukrajina měly mít v budoucnu. A ukrajinský prezident varuje, že by mohlo dojít k druhé Jaltě. Myslí tím, že by o evropské bezpečnostní architektuře rozhodovaly velmoci – USA, Čína a také Rusko – aniž by se k tomu Evropané jakkoli vyjadřovali (podobně jako jednání na Krymu v únoru 1945 o reorganizaci Evropy na konci druhé světové války – pozn. red.). A to by bylo katastrofální.

„Ukrajina musí zůstat suverénním státem.“

tagesschau24: Může se ale prezident Zelenskyj vůbec spolehnout na prezidenta Trumpa, který ho už několikrát bodl do zad?

Reisner: To je klíčová otázka. Je jasné, že vztah mezi těmito dvěma je velmi napjatý. Na začátku (Trumpova druhého funkčního období, pozn. red.) to bylo zřejmé, pak to bylo trochu skryto. Ale je tu závislost, zejména pokud jde například o přenos zpravodajských dat, ale také o  dodávky důležitých protivzdušných raket Patriot.

Dovolte mi uvést tři klíčové pojmy, které jsou důležité. Jsou to suverenita, územní celistvost a důvěryhodné bezpečnostní záruky. Zelenskyj se snaží tyto tři základní otázky projednat, aby mohl vést poctivá jednání. Zda se mu to podaří, se teprve uvidí.

Rád bych se zde také zmínil o dvacetibodovém plánu Ukrajiny, který platí již léta a jehož hlavním zaměřením je v zásadě suverenita. Protože Ukrajina, a to musí být cílem, musí zůstat suverénním státem.

„Musí existovat situace, ve které budou mít výhodu obě strany.“

tagesschau24: Když mluvíme o zmrazení konfliktu, Vladimir Putin vždycky trval na tom, aby získal celou Doněckou oblast. Zváží vůbec něco menšího?

Reisner: To je ta velká otázka. Nesmíte také zapomínat, že Rusko již uznalo čtyři dotyčné oblasti a Krym za součást ruské státnosti. To znamená, že má vůči ruskému lidu určitý závazek, a to vysvětluje jeho trvání na zachování současného stavu.

I když je pravda, že ze čtyř oblastí je Luhanská téměř celá pod ruskou kontrolou, Doněck je jedinou oblastí, kde významná část zůstává mimo ruské ruce. V případě Záporoží a Chersonu by i Rusko pochopilo, že rozdělení oblastí podél řeky Dněpr by mohlo představovat kompromis. O Krymu se v tomto bodě ani nezmíním.

Jde však o to, že Rusko musí svému obyvatelstvu ukázat něco, co by ospravedlnilo, že všechny tyto oběti stály za to. A doufejme, že v nadcházejících týdnech a měsících budeme svědky obratného vyjednávání, které přinese výsledek, jenž oběma stranám umožní vyjít z této situace s nedotčenou důstojností.

Obě strany potřebují situaci, ve které budou mít výhodu všichni, jinak k dohodě nedojde. A jak také oznámilo Rusko, zdá se, že je docela připraveno pokračovat v útocích až do konce, jak Putin opakovaně prohlásil.

„Čas se krátí pro obě strany“

tagesschau24: Pokud se nyní nenajde žádné řešení, budeme mít na jedné straně Ukrajinu, jejíž energetická infrastruktura bude neustále bombardována. Na druhé straně ale máme Rusko – alespoň čísla to naznačují – které ztrácí stále více vojáků. Jak dlouho tohle Rusko ještě dokáže snášet?

Reisner: Je třeba jasně říci, že čas se oběma stranám krátí. Na jedné straně máme úspěšné ukrajinské útoky na rafinerie a kritickou ruskou infrastrukturu. A Rusko ví, že tyto útoky nemůže donekonečna snášet.

Na druhou stranu jsme také svědky eskalace útoků Ruské federace na kritickou infrastrukturu Ukrajiny. A je zřejmé, že kritická infrastruktura Ukrajiny byla zasažena podstatně silněji a závažněji než ruská. To znamená, že pokud nedojde k masivnímu nárůstu útoků z Ukrajiny, Rusko může tyto útoky jednoduše vydržet déle než Ukrajina.

K tomu se přidává demografická situace obou zemí. Rusko má odhadovanou populaci mezi 145 a 148 miliony, z nichž 130 milionů tvoří etničtí Rusové. To představuje obrovský vojenský potenciál. A jak vidíte, Rusové jsou stále schopni naverbovat přibližně 35 000 až 40 000 vojáků měsíčně.

Ukrajina naopak zažívá neuvěřitelný odliv populace. Na začátku 90. let měla 54 milionů obyvatel. Nyní se odhaduje na zhruba 29 milionů, respektive podle optimistických odhadů na 33 milionů. Její vojenský potenciál se samozřejmě výrazně snížil. Každý měsíc by potřebovala  na frontu vyslat 20 000 až 30 000 vojáků. Často však zvládá jen 8 000 až 9 000. A to jasně ukazuje, že demografická situace není Ukrajině příznivá.

A to vystavuje obě strany obrovskému tlaku. Lze však jasně předpokládat, že Rusko v současné době drží strategickou iniciativu. Člověk by se neměl nechat zmást úspěchy (Ukrajiny, pozn. red.) na takticko-operační úrovni. Ty jsou jistě velkolepé, ale válka se v současné době nerozhoduje na frontě, ale spíše na strategické úrovni. A to znamená především pro obyvatelstvo základní dilema: Je stát schopen mě ochránit – nebo ne?

******

Ano, obě  strany  jsou pod  tlakem!  To bezesporu. I pro  Rusko  se  válka posouvá někam, kde  to  jen těžko drží.

Nicméně  Reisner pomíjí  tentokrát  celou  řadu  zcela  důležitých  věcí:

1) Proč  válka  vypukla

Protože  Rusko se cítilo vývojem na Ukrajině a  ukrajinsko západních  vztahů  natolik existenčně  ohroženo,  že  sáhlo po zbraních, když  veškeré jeho snahy  po diplomatickém řešení  problémů nejen  že  zůstalo nevyslyšeno,  nýbrž  dočkalo se zesměšňování a urážek. Mezi hlavní  požadavky v  tomto směru patří  znemožnění vstupu  Ukrajiny  v  jakékoli formě  do NATO jednou pro vždy, neutralita  Ukrajiny,  opětné potvrzení  bezjaderného statutu  Ukrajiny, neexistence  umístění  cizích jednotek na  území Ukrajiny. Vybudování  nového spolehlivého  bezpečnostního systému v  Evropě, který  by  v plné  míře  garantoval  také  ruské  bezpečnostní  zájmy.

Nic  z  toho  ani  náznakem  Rusku  není  dosud  nabídnuto. Takže  z  jakého důvodu  by  Putin měl přestat  válčit? Protože  je zima na  krku a Zelenský se  jí, se zničenou  energetickou, ale  i průmyslovou a dopravní infrastrukturou oprávněně  bojí?  Protože Evropa,  která  dnes  na krev a na  dluh finančními  injekcemi drží  zkorumpovaný  Zelenského režim při  životě,  ačkoli  sama  má  tolik finančních problémů, už  neví kudy  kam?

2) vše  je  nyní předkládáno  jako že   Putinovi jde o  5 200 km2 Donbasu,

které  ruská  armáda nedokázala  obsadit.  Tedy  že  vlastně  válku začal a vede  kvůli  územním nárokům.  To je  nesmysl,  naprostý nesmysl. Stačí  se podívat na  informace  o  skoro už  perfektní dohodě  z Istanbulu  z dubna  2022,  kdy  Rusko bylo připraveno se, při splnění svých podmínek, stáhnout  na  výchozí  hranice z 24.02.2022.  Ten  Donbas  přišel  až později, v Anchorange,  kdy  Rusko  nabídlo  jeho získání  jako zásadní podmínku pro mír. Při splnění  dalších  zásadnějších  podmínek. Viz  výše.

Z  jednoduchého důvodu –  aby  Putin ruskému  obyvatelstvu mohl ukázat,  že je  vítěz a proč  se ta  krvavá  válka vedla!

Reisner  říká,  že  obě  strany se   musí  dobrat  čehosi,  aby mohly  prohlásit, že  zvítězily. To  je nemožné!  Opakuji – nemožné.

Buď  nedosáhne  svého  existenčního minima  Moskva  nebo Kyjev. Ovšem pro  Zelenského je  tímto minimem členství v  NATO a  návrat  všech  Ruskem zabraných území včetně   Krymu. Ať už teď nebo  někdy v budoucnu. A  otevřená  budoucnost takového návratu se zcela  vylučuje  s  ruskou představou o  pevné  nové  bezpečnostní struktuře!

Prostě  jedno vylučuje  druhé.  Není řešení, které může  uspokojit obě  válčící strany, bez toho aby  aby  se jedna  zcela  zásadně  vzdala  svých postojů. Ať  už z jakéhokoli důvodu – vývoje na  frontě,  vnitřního kolapsu  nebo  třeba  vlivem nějaké  zatím  netušené  světodějné  události, která  by na jednu z nich  dopadla  opravdu  giganticky.

Co by něčím takovým mohlo být?  Na první dobrou  mne napadá například  finanční  krach.  Třeba  formou zřícení  amerického  obřího  dluhu nebo  kolaps francouzských státních financí, který  by  vedl  k totálnímu  poškození, ba zničení   evropských  finančních trhů, takže  by  na  podporu Ukrajiny  už  Evropě  nic  nezbylo a měla  by úplně jiné starosti.

A propos  Evropa! Kdyby  nebylo  evropských kazimírů,  ukrajinská  válka  by už  dávno skončila. Zelenský  by  vyhlásil někdy  nejdéle půl roku po nástupu  Trumpa  do úřadu  bankrot, takže  Finito la  musica!

Jenže  zaskočila, jak  na  vlastní kůži  víme – Evropa!  A leje a leje  další stamiliardy  eur  do bezedné  ukrajinské  díry.  Evropské  elity, aniž musely, spojily  svůj osud  s porážkou Ruska.  Pokud  se  tak nestane nebo pokud  ne  Ukrajina, ale  pouze ONI  příležitost, tvářit se  jako vítězové,  tak konec  nikdy  nenastane.  Dostanou? Nedostanou?

Samozřejmě, že  kdyby se Trump rozhodl  udělat  tabula  rasa  a Zelenskému i Evropě  prostě  zavřít  kyslík, mír  by se  dostavil štando pede. Jenže  toho  prostě,  z  amerických vnitropolitických důvodů, schopen.

Takže pojedeme  dál  v současném modu. Rusko bude  doufat,  že  zima  zlomí Ukrajině a Zelenskému vaz, což se podle mne nestane – drahý Volodymyr  už přesvědčivě opakovaně dokázal, že  ho  jakékoli  životní příkoří obyvatelstva  nezajímá, na  což  toto  reaguje  hlasováním nohama  a z jeho  pozemského  žluto modrého ráje  utíká jak může – viz Reisnerova  demografická  čísla. Nicméně  předpokládané  útrapy  zemí  a její morálkou a  soudržností nepochybně  otřesou. A člověk  nikdy neví, kdy nějaká  kapka  může  být  tou příslovečnou poslední.

Ukrajina  a Evropa svoje naděje  spojují  s kolapsem Ruska. Pochopitelně.  Nevidím  do té země. Ale  vzhledem k historii mi  to nepřijde nemožné. Ale  shoduji se  s Reisnerem, že přeci jen méně pravděpodobné než  opak.

No  pak je  zde  Evropa, jako zásadní  válečný  štváč a  financier.  A  ničeho  se  její současné  elity  nebojí  více  než  nadcházející  serie  voleb  ve  velkých  unijních zemí – konkrétně  Španělsku,  Francie  a  Itálii. Kde  současné  rusofobní a prokyjevské  vlády mohou  být  snadno vystřídány   stranami, jenž  mají  diametrálně odlišný pohled  na  ukrajinskou  válku a zejména  její  neustálé  dotování  z prázdných národních  kas.  Zkuste  si představit, že   by  tyhle  tři státy  řekly  svoje zásadní NE k dalším  transferům Kyjevu…  A máte  po válce!

Pravicové  španělské  strany, stejně jako  LePenová  nebo  Melanchon,  nebo Roberto Vanacci  a  jeho Futuro Nazionale,  pokud  by  držely po volbách  vládní odpovědnost,  velmi  snadno mohou  prohlásit – tohle  není  naše/moje  válka,  nýbrž  Sanchezova,  Macronova, Meloniové a zavřít penězovody. Německo parlamentní  volby nečekají. Ale plejáda  voleb zemských . Kolikrát  ještě  musí  superválečný  štváč  Merz tahle  hlasování prohrát a třeba  i ostudně, aby  zmizel ze  scény?

A co že je  i pro Reinera svatým nedotknutelným  grálem  této  války? Tohle:

Jsou to suverenita, územní celistvost a důvěryhodné bezpečnostní záruky.

Jeden  je  zjevně  nesplnitelný  už  nyní  a  tím je  územní celistvost  Ukrajiny. Což potvrdil i  osobně  Trump. A  suverenita?  Rusko prostě  Ukrajině nedovolí, aby  se  stala  trvalým beranidlem proti  němu!  Suverenita je  vstup do NATO  a cizí  jednotky na  ukrajinském území!!!Tohle  je  jeho  fatální zájem.  Takže  mne  také nula  bodů.

A  ano, Kyjev  bezpečnostní  záruky  dostane.  Ale….. Ale  skončím,  tohle by bylo na  dlouho. Kdo  bude  chtít  bojovat  za  naprosto ožebračenou chudou zemi v  demografické katastrofě, když  ona  sama se na  to nebude cítit, protože nebude kde brát? Proč  by  Západ  chtěl umřít někdy v budoucnu za Ukrajinu, když  k  tomu není odhodlán dnes? Rusko sna d přestane být  jadernou supervelmocí?

Ukrajina  má  cenu a  smysl jen jako  trn  hluboko zaražený do ruského boku.  Ale  trn vytažený  z  rány  ven?

Reisnera  jsem si přečetl se zájmem. Jako vždycky. V části, kde se drží  faktů, je  jako vždycky  velmi dobrý.  Ale jen tam.

KOSA NOSTRA

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc LISTOPAD 2026:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Bohumil Holubec 1000,- Kč, Jaroslav Jedlička 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Dr. Jakub Mach 200,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Libuše Zabloudilová 1000,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Anonym 50,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Anonym 300,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Anonym 500,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Anonym 2000,- Kč, Zdenka Pimperová 400,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, Antonín Glacner 500,- Kč, Petr Šváb 200,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, Ludmila Karská 95,- Kč, Petr Tůma 300,- Kč, Franrišek Burda 50,- Kč, František Navrátil 200,- Kč, František Škoda 500,- Kč, Anonym 150,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Jan Petr 300,- Kč

Celkem za měsíc: ... 14 715,00 Kč

Vybráno 33.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• Petr Pavel: Česká republika poskytne v případě nouze Německu plyn ze svých strategických zásob - 13.11.2026
• Plukovník Reisner k jednáním v Abu Dábí: Obě strany jsou pod tlakem - 13.11.2026
• ČR nebude platit výpalné za to, že jiné země nedokázaly ochránit své hranice. Vondráček o remigraci - 13.11.2026