19.5.2026
Kategorie: Politika239 přečtení

Deficit

Sdílejte článek:

LEO K.

Konec XX. století a počátek XXI. se vyznačoval deficitem politiků ve smyslu správců veřejných věcí, s vizí a vůlí řešit a dořešit problémy. K moci se dostali povrchní lidé bez kompetence a způsob řešení problémů našel své vyjádření v sousloví „necháme je vyhnít.“

To s sebou přineslo labilitu a nejistotu, Současná strategie politického a mediálního establishmentu EU vzhledem k této nejistotě spočívá v hledání vzájemné shody, s prioritou udržení jednoty. Pokouší se definovat, co je pravdivá informace a z toho odvozuje právo na cenzuru.

Viz například Petr Fiala: „Občané mají právo na korigované informace.“

Vnímá kritiku nikoliv jako legitimní oponenturu, ale jako útok na samotné základy evropského projektu. To vede k označování kritiků za populisty či extremisty a k tomu, že se některé perspektivy stávají ignorovanými. Východisko nachází v antagonismu vůči Rusku a v deklarování vlastní neviny. Evropané se naježí při zmínce o vlastním podílu na katastrofě Ukrajiny. Toto tabu nedávno porušil prezident Estonska, když mluvil o chybě Evropanů, pro kterou válka pokračovala. Možná (jako první vidoucí) viděl, že evropský přístup je bezvýchodný. Protože znamená jen pokračování nebo zvyšování napětí a válku bez konce. Dokonce možná znamená ještě větší válku než dosud.

Prezident Petr Pavel, premiér Andrej Babiš (ANO), ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD) a další politici s představiteli armády si na pražském Vítkově připomněli 81. výročí konce druhé světové války. Slavnostní nástup zahájila česká hymna, poté politici na dvoře národního památníku položili věnce připomínající válečné padlé.

Prostě obvyklý rituál, kterého se zmocnila armáda.

Ta stojí a padá na rituálech. Ať jde o ohromení množstvím nebo přesností provedením. Na zlatých šňůrách, na bílých rukavicích a bezchybném provedení. Voják není vojákem, dokud se nepodaří zlomit jeho charakter. Teprve jako bezduchá loutka má cenu pro své vedení.

V dobách povinné vojenské služby se jedinec po absolvovaných dvou letech jenom velmi zvolna zařazoval do běžného života. To je také důvod proč se o vojácích (jakékoliv hodnosti) mluví jako o zelených mozcích. Škoda, že kodifikovaný rituál se promítá i do projevů. Nebýt toho, možná ho mohl prezident oživit alespoň stopou normální mozkové činnosti v části, kdy říká, že: odkaz druhé světové války není jen vzpomínkou na historii, ale je i varováním a zkouškou schopnosti poučit se pro současnost.

Nemusel se ztrapnit zdůrazňováním významu spojenectví a solidarity. „Česká republika má vlastní bolestnou zkušenost s tím, jaké je čelit agresi v izolaci. Roky 1938 a 1968 zůstávají trvalým varováním, že rezignace na obranu vlastních hodnot může mít fatální následky,“ podotkl Pavel aniž sdělil, že v obou případech nás zradili tehdy aktuální spojenci. A ani nemukl o  tom,  že události toho druhého letopočtu osobně  vítal.

Mezinárodní řád založený na pravidlech je podle něj momentálně vystavený zkouškám na více místech současně, zmínil konflikty na Ukrajině i Blízkém východě.

Právě proto je Petr Pavel hlavním mluvčím takzvané české muniční iniciativy pro Ukrajinu?

Ač mu článek 1 Washingtonské smlouvy ukládá:

Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN

Nářky, že mezinárodní světový řád založený na pravidlech, který svět znal desítky let, už neexistuje a do popředí se dere velmocenská politika je podivný. Petr Pavel není prezidentem velmoci, ale přesto silou svého úřadu pracuje svým prohlášením na rozkladu tohoto řádu

„Investice do bezpečnosti nejsou jen dalším nákladem, ale výrazem odpovědnosti za mír, svobodu a stabilitu, na kterých stojí náš způsob života,“ řekl prezident. Jenže jakékoli investice do zbraní vyvolávají v sousedních státech nutkání zbrojit také – a tedy roztáčejí kolo nedůvěry. Už jenom spojení slov investice a zbrojení je zrůdné a přináší otázku:

Jaké benefity mohou přinést investice, jsou li jimi zbraně, bez válek?

Už v sedmdesátých letech minulého století se Evropa rozhodla řešit svoji bezpečnost řadou konferencí (KBSE), které vyvrcholily podepsáním Helsinského závěrečného aktu 1. srpna 1975. Závěrečný akt obsahuje deklaraci deseti zásad řídících vztahy mezi zúčastněnými státy a dále se věnuje záležitostem týkajícím se uplatňování některých z těchto zásad.

Uvedené zásady jsou:

  1. svrchovaná rovnost, respektování práv vyplývajících ze svrchovanosti,
  2. zdržení se hrozby silou nebo použití síly,
  3. neporušitelnost hranic,
  4. územní celistvost států,
  5. pokojné urovnávání sporů,
  6. nevměšování do vnitřních záležitostí,
  7. respektování lidských práv a základních svobod včetně, svobody smýšlení, svědomí, náboženství nebo přesvědčení,
  8. rovná práva a sebeurčení národů,
  9. spolupráce mezi státy, a
  10. poctivé plnění závazků mezinárodního práva.

Slavnostně jsme podepsali celý Helsinský závěrečný protokol – to znamená i závazek nevměšování se do vnitřních záležitostí a přesto když Miloš Vystrčil vyjel na Tchaj-wan, tak rozněcoval oheň sporu mezi demokratickou stranou Tchaj-wanu a komunistickou Čínou ač Česká republika slavnostně prohlásila (naposledy za Nečase), že uznává koncepci jediné Činy. Překážkou pro uznání nezávislosti Tchaj-wanu je fakt, že tak sám neučinil. Takovéto rozhodnutí totiž nemá podporu USA. Nakonec Tchaj-wan už od dynastických časů bezpochyby je kulturně, historicky a etnicky součástí Číny.

Problém odcizení provincie od pevninské Číny leží v americkém bezpečnostním patronátu, který vidí Tchaj-wan jako nepotopitelnou letadlovou loď pro případ zásahu v Jižní Koreji. Když někdo jede za obchodem do afrických států, tak je mu zastánci tak zvané hodnotové politiky důtklivě uloženo, aby případnou smlouva podmínil například neexistencí dětské práce a podobně.

Právě tento přístup vměšování se do vnitřních záležitostí potenciální obchodního partnera a hloupé spojování různorodých problematik (např. humanitárních a politických témat), pak dělá z našeho vyslance nežádoucí osobu – vzpomeňte jak Nigerie odmítla návštěvu Petra Fialy.

Dnes máme co dělat s prezidentem, který má přímočaré a černobílé vojenské myšlení. Jemu už uškodit nemůže, ale ztěžuje řadě občanů (jeho volitelům) orientaci.

Rétorika Petra Pavla je konzistentně eskalační, jak v záležitosti zřeknutí se práva veta v EU, zřeknutí se vlastní měny, bezpodmínečné se postavení za zájmy Ukrajiny a postrádá jakoukoliv snahu o diplomatické či mírové řešení konfliktů. „Prezident by měl být prezidentem míru a hledat diplomatická řešení, nikoli tlačit na eskalaci konfliktu mezi dvěma jadernými mocnostmi.“ O to více je třeba si vážit neobratné rétoriky Andreje Babiše, který prohlásil, že „svět je znovu rozervaný konflikty, přesto jako by v některých sílilo nebezpečné přesvědčení, že se vlastně tolik neděje a že dějiny se nemohou opakovat. O to naléhavější je dnes připomínat, že skutečná síla státníků se nepozná podle toho, jak dlouho dokážou vést válku, ale podle toho, jestli dokážou najít odvahu ji ukončit.“

 

KOSA NOSTRA

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
239 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (6 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
3 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)