22.8.2018
Kategorie: Doporučujeme, Politika

Zbabělý národ beze cti a bez budoucnosti

Sdílejte článek:

MIROSLAV SLÁDEK

Právě uplynulo padesát let od okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Prezident, bývalý komunista se neobtěžoval sebemenším projevem, aby si neznepřátelil svoje komunistické přátele na východě a v Asii. Před budovou dříve Československého rozhlasu, kde začalo i povstání proti nacistům o dvacet tři let dříve, četl z papíru komunistický estébácký agent Bureš jeho poradci připravený projev, protože nejen že neumí česky, ale těžko hledá slova odsuzující okupaci, kolaboraci komunistických funkcionářů a následnou normalizaci. Co by na roku 1968 a následné perzekuci také shledával špatného, když mu umožnila báječný život a po roce 1989 nahrabat miliardy díky jeho normalizačnímu tatínkovi a jeho kamarádům.

[ad#textova1]
Na Václavském náměstí se zase sešlo pár desítek tisíc lidí a nebudeme si nic nalhávat, nejméně polovina z nich byli turisté, pro které to byl jenom koncert pod širým nebem. Horší, než malá účast v hlavním městě, ale bylo to, že si bývalí komunisté a všelijací umělci, přisvojili toto výročí. Právě ti, kteří v srpnu 1968 vyzývali ke klidu a přesvědčování okupantů v době, kdy jedinou odpovědí měly být zbraně, a kteří o dvacet let později spáchali podvod, tím, že vyzývali k sametu. Jistě si vzpomínáte na jejich heslo, nejsme jako oni. Spáchali právě ten podvod, který umožnil komunistickým a estébáckým funkcionářům vyprat si špinavé peníze, přesunout se z politické do ekonomické sféry, nadělat rozkradením národního majetku miliardy a po třiceti letech se s velkohubými sliby vrátit do politiky jako spasitelé. A hloupý dav jim opět naletěl.

Přitom jsme měli bojovat proti nacistům a raději zemřít v boji, s nadějí, že by naše oběť probudila ostatní národy Evropy. Měli jsme bojovat i v srpnu 1968 a raději zemřít se ctí, než žít v otroctví strachu a přetvářky. Nikdy jsme nebojovali a na těch několik hrdinů, raději kydáme špínu, jejímž jediným smyslem je zakrýt naši vlastní zbabělost. Možná, že bychom prohráli, ale možná, že bychom probudili ostatní.

My jsme v roce 1968 odmítli umírat. Dali jsme přednost zajištěné střeše nad hlavou v podobě králikáren, bezzubému vtipkování doma v kuchyni a ohýbání hřbetu na veřejnosti, životu v normalizaci před smrtí se ctí. Výsledkem je totální rozklad hodnot naší společnosti, zahnívání, které nezastavil ani listopad 1989, kdy jsme se údajně osvobodili. Jen malý příklad, když byla v roce 1999 rozbombardována Jugoslávie, protestovali pouze Republikáni. Bureš kradl jak zběsilý, umělci a „demokraté“ byli zalezlí nebo se klaněli falešné modle, která toto běsnění na civilním obyvatelstvu nazývala humanitárním bombardováním.

Dnes je vláda vedena za zlodějiny léta stíhaným agentem komunistického gestapa Burešem, bývalí i současní komunisté ovládají Parlament. Přímou příčinou morální zkázy a rozkladu společnost je naše zbabělost v letech končících na osmičku, neochota nazývat věci pravými jmény, přijímat tvrdá řešení a strach před smrtí se ctí. Mimochodem Vikingové považovali za jedinou čestnou smrt zemřít v hrdinném boji, v pomalém chřadnutí stářím žádnou čest neshledávali.

Národ, který mlčí tehdy, když je třeba křičet, národ, který na svoji obranu nepozvedne zbraň nemá žádnou čest. Rozhádaný národ, rozdrobený do skupinek bojících se jakékoliv rozhodné akce, národ, který se sebou nechá zacházet jako se zbabělým otrokem je odsouzen k tomu, že s ním takto bude zacházeno až do jeho úplného konce.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Miroslav Sládek

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (26 votes, average: 3,54 out of 5)
Loading...