Žádný „tvrdý“ brexit nikdy nehrozil

Normální člověk by takový objev vnímal jako politickou senzaci a okamžité vyřešení brexitového galimatyáše, či přinejmenším něco, co by mělo poslance všech stran přimět k zbystření pozornosti. Ale podpořil ho písemně jen jeden, o fous „funkcionářštější“: předseda Výboru pro školství a president Sdružení konzervativních odborářů, Robert Halfon. V odhadu počtu hlasů v 650členném parlamentě získal pouhých 65 stoupenců, nejmíň ze všech diskutovaných návrhů.

S poznámkou, že současná parlamentní jednání jsou „rána důvěryhodnosti naší demokracie“, která se „příliš děsí odchodu z EU bez jejího svolení“ a posílá premiérku do Bruselu „lézt po čtyřech a doprošovat se prodloužení“, Eustice v návrhu připomněl, že Británie nikdy nepřestala být samostatně členem EEA (Evropské hospodářské zóny, kam patří Švýcarsko plus EFTA), se všemi právy a závazky jejího signatáře.

Robert Halfont k tomu upřesnil (s citáty z dohod EU a EEA): Větší kontrola imigrace. Žádné automatické přejímání regulací EU. EEA v současné době převzala necelou třetinu direktiv EU a to jen v oblastech vzájemného styku, nikoli domácí politiky. Zákonné právo direktivy EU odmítat. EFTA má vlastní soud a neřídí se automaticky soudem EU. Žádná bruselská „stále těsnější unie“. Právo nezávislého obchodu s třetími zeměmi bez pravidel EU. Finanční příspěvky do EU snížené až na třetinu nynějších.

Byl to jeden z osmi návrhů, které si poslanci navýmýšleli a které by nahradily třikrát mohutně odmítnutou dohodu Mayové. Jako by poslanci už dostali na hlasování návyk jako na heroin. A pak všech osm návrhů zamítli, aby se muselo hlasovat dál. O něčem, o čemkoli.

Byly to tyto návrhy, a předběžné odhady počtu hlasů vypadaly takto:

Odchod bez smlouvy. Hlasy proti 400:160.

2.„Společný trh 2.0“ s členstvím v jednotném trhu a volným vzájemným pohybem občanů. Proti 283:188.

3. Společný trh s členstvím v EEA (viz Eustice). Proti 377:65.

4. Trvalé a všeobsažné členství v celní unii – neumožňující volný obchod s třetími zeměmi. Proti 272:264.

5. Členství v celní unii, ale s větší volností sjednávat budoucí obchodní dohody, zachování sociálních direktiv a členství ve vzdělávacích insitucích. Návrh Corbynův. Proti 307:237.

6. Odvolat článek 50, čili zrušit brexit. Návrh skotských nacionalistů. Proti 293:184.

7. Druhé referendum. Proti 296:268.

8. Bez dohody, ale s dvouletým přechodným obdobím na dojednávání jednotlivých dohod a odevzdáním miliard liber Bruselu. Proti 422:139.

Jenže „statečná a pracovitá“ (podle některých) nebo „tvrdohlavá a sebestředná“ (podle jiných) nebo „nedovtípivá“ (pode třetích) premiérka pořád nedokázala uvěřit, že se mýlí a svolala třetí hlasování o své smlouvě na pátek, kdy poslanci měli být ve svých obvodech k dispozici voličům. Dostala výprask potřetí. A koleduje si ještě o čtvrtý.

Co bude dál, nemá nikdo tušení. Krátký odklad brexitu. Dlouhý odklad brexitu. Tvrdý brexit. Žádný brexit. Nové parlamentní volby, které by mohl vyhrát marxista Corbyn, protože už dávno nebyli voliči tak naštvaní na vládu. Jedna z nejvýznamnějších politických událostí britských dějin, kam zpět historická paměť dohlédne, se nám před očima změnila ve frašku. Už to prý berou s humorem i v Bruselu a navrhují odklad do Prvního Apríla napřesrok, píší novinářští vtipálci.

Teatrálnost celé události zesiluje to, jak se poslanci častují vynalézavými nadávkami jako „metastázující nádor, který je potřeba vyříznout“, nebo „narcistický-sebeklamný substrát“, nebo „užiteční idioti“, nebo „chrliči blábolů deroucí se o slovo v rádiu“. Ke komedii přispěli nejtvrdší brexitéři a kritikové premiérky Rees-Mogg a Boris Johnson oznámením, že Mayovou nakonec přece jen se skřípajícími zuby podpoří, neboť ač je její dohoda vadná, ty všechny ostatní jsou ještě horší. Všichni vědí, že je k tomu přiměl její slib, že výměnou za schválení své dohody už vážně z vlády vypadne. Nevypadne, budou ji asi muset vynést v zubech.

Na frašku to ještě povýšila sama Mayová ujištěním, že se tak jako tak nebude výsledkem hlasování řídit, zvlášť „nebude-li proveditelné ze strany EU“. Proč se tedy vlastně marnil čas hlasováním? Ale přiznejme Mayové smysl pro humor i v takové těžké situaci. Neřídit se něčím, co je neproveditelné, je samo o sobě dobrý vtip.  Ještě vtipnější byl její návrh, aby se hlasovalo jen o části odstupujícího dokumentu, která tolik nevadí. Ta druhá, která vadí, by se pak k němu zřejmě nějak nepozorovaně připlácla.

Normálního člověka by napadlo, že o tom všem (a lecčem ostatním) se mělo debatovat před dvěma roky, kdy bylo jasné, že smlouva Mayové není řádným brexitem. Jenže poslanci nejsou normální lidé. V žádné zemi. Jsou tak přepracovaní a zaneprázdnění, že jim nezbývá čas na poslaneckou práci. Ostatně v parlamentě londýnském jsou to samí buď marxističtí revolucionáři (jak píše pravicový komentariát o labouristech) nebo rozmazlení floutci ze soukromých škol s imperialistickým vzděláním (jak píše levicový komentariát o konzervativcích). Ale že zažijeme tolik tajtrlíků zrovna v „Matce parlamentů“, si jistě nepředstavovali ani ti nejškodolibější darmožrouti bruselští.

A člověka napadá otázka, zda stále ještě platí Churchillovo „každý národ má takové vládce, jaké si zaslouží“.