Zachraň svou hospodu! Ubrání se majitelé restaurací likvidační státní šikaně?

Hospodským a restauratérům došla s vládními příkazy a zákazy trpělivost. Nechtějí být pokusnými králíky, a proto založili iniciativu Zachraň svou hospodu, se kterou hodlají zahájit jednání se zákonodárci. V gastrobyznyse aktuálně pracuje okolo 120 tisíc lidí, přesto nemá žádnou profesní organizaci, která by hájila jejich zájmy. Všechno je těžce privátní a každý je v tom sám za sebe.

[ad#hornisiroka]

Restauratéři se obávají toho, že nařízení nejvíc dopadnou na ty, kteří je budou poctivě dodržovat. Velká obava se pojí také s úbytkem hostů, protože třeba kuřáci se přesunou někam, kde se kouřit smí. Země, kde se ročně vypije nejvíce piva na hlavu, se nyní stane zemí, kde si u piva nezapálíte. Jistým východiskem je přeměna hospod na privátní kluby, kam regulace nedosáhne.

Elektronická evidence tržeb hospodským vadí méně, než by se zdálo. Je to z toho důvodu, že stále více zákazníků stejně platí kartou, takže tržbu ošidit nejde. Proto navrhují najít kompromis a pokud na ně stát hrne nové povinnosti, chtějí jednat o snížené sazbě DPH ve výši 12 procent. Vláda nyní počítá s 15 %.

• Seznam alergenů: Od prvního ledna 2015 musejí restaurace hostům kromě jídelního lístku předložit také seznam alergenů, které obsahují jednotlivé pokrmy.
• Zákaz kouření: V červnu letošního roku schválila vláda návrh zákona, který v restauracích, na koncertech a diskotékách úplně zakazuje kouření. České restaurace sice musejí být od roku 2010 povinně označeny jako kuřácké, nekuřácké nebo s oddělenými prostory, ale tona věci nic nemění.
• Nejlevnější nealko: Součástí zákona, který zakazuje kouření, je také povinnost, aby restaurace nabízela jeden nealkoholický nápoj levněji než pivo. Mnozí restauratéři tak na nápojové lístky napsali „kohoutkovou vodu.“
• EET: Elektronická evidence tržeb by měla začít platit v příštím roce, přičemž první tři měsíce od jejího zavedení dopadne právě na hotely a restaurace. Teprve potom se přidají velkoobchod a maloobchod.
• OSA: Pokud se v podniku nachází jakékoliv zařízení schopné přijímat signál (tedy i počítač s internetem, televize nebo rádio), musí majitelé platit licenční poplatky OSA, a to bez ohledu na to, jastli pouští i tzv. svobodnou hudbu nebo jestli vůbec nějaká hudba v podniku hraje.
• Dvojí poplatky za sportovní přenosy: V úvaze je také návrh zpoplatnit vysílání sportovních přenosů v hospodách a restauracích. To by znamenalo dvojí zpoplatnění, neboť coby koncesionáři mají už restauratéři jednou zaplaceno. Návrh se zatím nepodařilo prosadit.

K článku ještě snad několik diskusních příspěvků samotných restauratérů z webových stránek “Zachraň svou hospodu”, jejichž vypovídací hodnota je alarmující:

Podnikám v gastronomii od roku 1992, několikrát jsem zažil změny DPH, přičemž u nás je jeno z nejvyšších v Evropě. Před 10 lety avizovaný nástup kontrolních pokladen a tiskáren mě stál 90 000,-, nakonec bylo vše nanic. Platil jsem OSA i OAZA do loňska než jsem rádio z restaurace po zvýšení poplatků odstranil.Bezdotykové baterie, dalších vyhozených 48 000,-. Alergeny, další nesmysl. pokud někdo má na něco alergii, ví přesně čemu se má vyhnout. Od vzniku nařízení se nikdo po alergenech nesháněl. A tak bych mohl pokračovat. Každou chvíli se u koryta vystřídá parta neználků, kteří se nikdy za nic nikomu nemuseli zodpovídat za prošustrované stovky miliard ani za meziroční navýšení rozpočtu o 10 miliard za chod státního přebujelého aparátu. Na druhou stranu jsem se zocelil a tak mě ani ministr financí, který nezná rozdíl mezi debetní a kreditní kartou nerozhodí. MH.

V pohostinství podnikám devět let a za tyto stránky děkuji. Rád bych přidal svou reakci na tři z výše uvedných opatření:
1) Zákaz kouření
Představte si, že založím aerolinky pro kuřáky. Zkrátka moje letadlo např. na lince Praha – Dubaj bude umožňovat, aby si pasažéři zapálili. Každý o tom bude vědět dopředu již před rezervací letenek a každý si může vybrat, jestli poletí s námi, nebo v nekuřáckém letadle s jinou společností. A teď můžou nastat od zastánců plošného zákazu kouření v restauracích dvě reakce:
a) “Toto mi nevadí. Když budu chtít, poletím s jinou, nekuřáckou, společností”. Ale jaký je rozdíl v aerolinkách a restauracích? Aerolinky nevadí a restaurace ano?! Jen připomínám – v letadlech se také konzumuje jídlo.
b) “Kuřácké aerolinky mi vadí, zakažme je”. Na to nemá nikdo právo. Je to moje letadlo a ty nemáš právo kecat mi do mojí obchodní strategie. Když se ti to nelíbí, leť s někým jiným. A stále dokola opakovaný ultimátní argument “nechci, aby moje dítě inhalovalo cigaretový kouř” je zde zcela absurdní. Letadlo bylo jasně označené jako kuřácké, takže pokud jsi tuto linku přesto zvolil, jsi dost omezený. Za to my ale nemůžeme.
2) Nealko levnější než alkoholické nápoje
Pominu zde zcela absurdní zasahování do cenové strategie majitele podniku v jeho vlastním majetku. Co mi zde ale přijde zcela směšné, je “pranýřování” alkoholu pro ochranu zdraví. Existují přece zcela prokazatelně nealkoholické nápoje, které škodí zdraví velmi výrazně – způsobují např. obezitu a některé jsou dokonce karcinogenní. Pokud někdo tedy chce chránit zdraví lidí a není úplně blbej, měl by jasně určit na základě lékařských studií, jaké nápoje jsou škodlivé a jaké zdravé – a ty pak např. daňově zvýhodnit. Rozdělit nápoje na alko a nealko a tím problém vyřešit je zcela absurdní. Vaše děti teď budou pít zlevněné přeslazené blevajzy, ale úředník bude šťastný, jak nás chrání…
3) Alergeny v jídelním lístku
Další z debilních nařízení typu “lidé jsou bezprizorní hovada, tak my je ochráníme! Protože my – politici – jsme jediní osvícení lidé této planety”. Dle mého názoru umře více lidí pádem ze schodů než požitím alergenů v restauraci. Neměli byste, milí politici, uzákonit povinné nošení přileb při přiblížení se ke schodům?

Závěr: Ponechte na majiteli podniku, jak svou provozovnu vede a neberte mu jeho práva. On totiž platí zaměstnance, energie, vodné a stočné, odvody, daně, úklid, odvoz odpadu, opravy a rekonstrukce, OSU i toaletní papír, kterým se u něj utřete. Majitel je ten zodpovědný, aby hosté u něj byli spokojení, zaměstnanci měli práci a on jediný umí rozhodnout, jakým způsobem a vzhledem k místním reáliím svůj podnik vést.

[ad#velkadolni]

Podnikáme z toho důvodu, že jsme chtěli býti vlastními pány a ctít zákon všech správných podnikatelů: náš zákazník-náš pán. Zatím jsou našimi pány různé kontrolní úřady, vysoká daň z nemovitosti, platby DPH, nesmyslná zařízení, HACAP atd.
1. Elektronické kasy zvýší náklady, ztíží práci, zavřou malé víkendové a sezonní hospůdky, nebo je v horším případě přinutí najít jinou kličku.
2. U nás se nekouří – s tímto problém nemáme, myslím, že zdraví je přednější, ponechali bychom však možnost kouření na zahrádkách a oddělených místnostech ke kouření určených
3. Hrací automaty – problém – jsme pro herny na určených místech. O těchto místech by mělo rozhodovat město a měly by býti mimo dosah škol, obchodů a míst, kde se pohybuje velký počet lidí. Jinak jsme proti tomuto zlodějskému hazardu, ale proti gustu…
4. Označování alergenů – úplný nesmysl, kdo to vymyslel, asi do hospod nechodí, ale jde pouze o zanedbatelný problém, který lze lehce vyřešit, takže jestli na tom EU tak záleží, šlo o vystavení jednoho jídelníčku, který je na vyžádání na baru, žádnou další práci nám to nepřináší. Ještě o tento důležitý dokument pro alergiky nikdy, nikdo nepožádal
5. Nejlevnější nealko – trapné, lidé se snad umí sami rozhodnout za co chtějí dát peníze a co je pro ně drahé, jestli do hospody jít nebo ne. Nechodím do hospody, protože tam mají levnou vodu
6. a 7. OSA a poplatky za sportovní přenosy – okrádání podnikatelů schválené státem – trapné
Ano bylo nadějí pro lidi, ovšem finance začíná shánět u těch, kteří pracují, po státu nic nechtějí, nemarodí, když si berou dovolenou tak nakrátko a zaměstnávají lidi. Nemají však čas stávkovat, protože by o své klienty mohli přijít a přišli by i o peníze. Představou je to, že podnikatel bude brát průměrný plat, ale bude investovat ze svého, bude ručit svým majetkem, bude pracovat, kdykoli je potřeba bez ohledu na pracovní dobu a odvádět tučné daně.
Velký problém vidím v DPH. Platba DPH je povinná při obratu 1mil Kč. Platba DPH by měla být dobrovolná a povinná při určitém zisku. Příklad: Když mám obrat 1,2 mil. můžu mít klidně zisk jen 200 tis. Naopak jiný podnikatel může mít při tou samém obratu zisk 900 tis. Pro poskytovatele služeb i hospody je DPH velkým problémem (nákup potravin nižší DPH, prodej pro zákazníky vyšší DPH – hospody doplácejí tento rozdíl ze svého zisku).
Argument, že toto platí na Slovensku a v Chorvatsku – ok – asi je pro nás důležité mít ekonomiku jako v těchto státech, nebudeme přece zbytečně dohánět bohaté kapitalistické státy, když máme tak blízko k našim utkvělým socialistickým základům

Dobrý den, jmenuji se Miloslav Zábranský, jsem obyčejný drobný podnikatel – dvacet pět let provozuji malou restauraci v Praze 6. Je mi 56 let, po létech praxe v mém oboru se samozřejmě hlásí opotřebovaná postava a různé zdravotní problémy. Zaměstnávám v průběhu let v průměru 9 až dvanáct zaměstnanců, polovina z mých zaměstnanců u mne pracuje 10 let a více. Mým původním plánem bylo pracovat tak zhruba do šedesáti, když zdraví vydrží do dvaašedesáti let, pak předat restauraci jednomu z mých zaměstnanců (ten je u mne dvanáct let), a odejít na odpočinek. Protože chci mít ve svých letech klidný spánek, tak nekradu a “odevzdávám císaři co jeho jest”. Je obecně známo, že můj obor podnikání prochází v posledních třech až čtyřech letech docela těžkou krizí – zákazníků málo, v hospodě draho, lidi nemaj peníze – nebudu rozvádět obecně známou situaci. Očekával bych tedy, a myslím že po právu, od státu nějakou pomoc – jakoukoli, alespoň abychom věděli, že “ti tam nahoře” vědí, že v současné době častěji nosíme peníze do práce, než z práce, kdyby řekli jenom třeba “vydržte chlapi, bude líp”. V dobách, kdy obchody kvetly, odváděli jsme DPH 23 % při podstatně větších maržích a se vstupem 5 %, byla to spousta peněz, ale bylo z čeho. Dnes jsme rádi, když je na výplaty. A co na to stát? Chová se, jako bychom byli nějaký obtížný hmyz, který je třeba vyhubit. Jako bychom někomu na trhu překáželi. Je třeba nám naházet co nejvíce klacků pod nohy, co nejvíce znechutit práci lidem, kteří ještě pořád chtějí dělat. Neustále nějaká nová byrokracie, nové nesmyslné předpisy (viz např.alergeny), nová nařízení, další kontrolní instituce, další a další zvyšování nákladů na které nejsou peníze. Dvacet pět let jsem se každé ráno těšil do práce. Dnes už ne. Čím dál častěji se mi vrací vzpomínky na léta před rokem 89, tenkrát kradli jen řezníci, hospodský a zelináři, jo a občas nějaký ten vexlák. Všichni ostatní byli svatí. Máme to tu zpět. Vysvětlí někdo mému zákazníkovi, že mám drahé pivo proto, že ho nakupuji v cisterně o sedm korun dráž, než si ho může koupit v láhvi v obchodním řetězci? O tom v tisku či jiných sdělovacích přostředcích nenajdete ani zmínku, zato ale jací jsme zloději, to je tam neustále, přesně v duchu hesla – jeden krade, všichni jsou zloději. Vážená vládo, i ve vašich řadách se našlo pár lidí, co nehráli fér, mám tedy říct “vládne nám banda zločinců?” – s námi to tak děláte. Co se týká on-line pokladních systémů, nejdříve bych chtěl konkrétně panu Babišovi vysvětlit, že je velmi jednoduché jeho “neošiditelný” systém obejít. Prostě svým známým (cca 40 % klientely), kteří stejně platí jednou za týden (na vesnici jednou za měsíc, vždy po výplatě) tu účtenku nedáte. Jsou to vaši kamarádi, nemaj rádi byrokracii stejně jako vy a nikdo z nich vás nepráskne. Když jim občas podstrčíte nějaké to pivko grátis, je vše absolutně fertig. Takže tvrdí-li nám pan Babiš, a jistě s dobrým úmyslem, že pokladní on-line systémy nastaví rovné prostředí, mezi “hospodskými”, bohužel, přesný opak bude pravdou. Malý příklad -hospoda na nádraží – kde hospodský většinu hostů nezná – každý dostane účtenku, každý může být kontrola, a o ulici dál místní hospoda plná “štamgastů” – jak to asi dopadne. Mimochodem, když už nám dáváte za příklad Chorvaty, proč také neřeknete, jakou mají sazbu DPH? Je to 10% pane ministře. Ale vraťme se k původnímu tématu. Bude-li do praxe zaveden další nástroj, další drahé, zbytečné a složité zařízení, a ještě navíc nebude-li zaveden plošně pro všechny živnostníky ve všech oborech podnikání, vnímám to jako šikanování vybrané skupiny podnikatelů. Mou jedinou reakcí bude ukončení podnikání. Prostě zavřu hospodu a odcházím na úřad práce. Už toho mám titiž všeho dost. Se mnou tam přijde deset mých zaměstnanců. Těch je mi líto, nebudu totiž sám, kdo tak učiní, takže sehnat práci v oboru bude nějakou dobu téměř nemožné.
Takže přeji mnoho úspěchů při zavádění “on-line kasiček” a těším se na to, až někdo reálně spočítá, kolik-že to stát na tom zázračném systému vydělal.

[ad#velkadolni]

Provozoval jsem restauraci již v letech 1991 -1994, vím z vlastní zkušenosti, jak je to těžké, obzvlášť na venkově. Ta spousta regulací a omezení, zákonitě musí zlikvidovat celou řadu hospod, restaurací a barů. Prostě to neutáhnou. Z příspěvků to asi nejlépe shrnul pan Kučera, tak si dovolím, jím vyvozený závěr opsat:
Ponechte na majiteli podniku, jak svou provozovnu vede a neberte mu jeho práva. On totiž platí zaměstnance, energie, vodné a stočné, odvody, daně, úklid, odvoz odpadu, opravy a rekonstrukce, OSU i toaletní papír, kterým se u něj utřete. Majitel je ten zodpovědný, aby hosté u něj byli spokojení, zaměstnanci měli práci a on jediný umí rozhodnout, jakým způsobem a vzhledem k místním reáliím svůj podnik vést.

ZDROJ: Dagmar Klimovičová, ŽL