5.3.2020
Redakce
0
Kategorie: Kultura a tipy

Válka o online pravdu: Co dělají firmy a země pro boj s tzv. „fake news“?

Sdílejte článek:

Technologický svět zažívá v poslední době těžké časy. Všude, kam se člověk podívá, se na nás řítí nějaké problémy. Od reálných dopadů epidemie koronaviru na celý průmysl po hlasité volání vlád i veřejnosti po lepší regulaci virtuálního prostoru, který všichni obýváme.

A protože se to všechno čím dál víc vymyká kontrole a neustále se to kupí, může být poměrně obtížné se v nastalé situaci vyznat. V tomto článku si na aktuální problémy posvítíme, ať lépe pochopíte, jaká je realita, a co si z toho vzít.

Problém definovat problém

„Fake news“ a hoaxy. Tato označení slýcháme v našem každodenním životě čím dál častěji. Prosadila se nepochybně dílem i díky prezidentovu zalíbení v jejich používání.

A přestože si s nimi v neformálním prostředí většinou vystačíme, obecně jsou velmi problematická. Jedná se totiž o paušalizující pojmy, které zdaleka nevystihují nuance potřebné pro efektivní regulaci v prostoru sociálních sítí.

Rozlišujeme trojici podtypů, které se souhrnně označují jako „informační zmatek“.
Bez ohledu na pořadí se jedná o:

  1. dezinformace – nepravdivá informace šířená se záměrem způsobit škodu
  2. misinformace – nepravdivá informace šířená bez vědomí toho, že je nepravdivá, nebo bez záměru způsobit škodu
  3. malinformace – pravdivý obsah sdílený v nepravdivém kontextu se záměrem způsobit škodu

Obdobný problém nastává, když se ponoříme do problému tzv. „deepfakes“. Deepfake je ve své nejzákladnější podobě médium (obrázek nebo video), kdy se jedna osoba nahradí podobiznou druhé osoby. Tato definice se tedy nevztahuje pouze na škodlivý obsah, jehož cílem je oklamat sledující. Spadají do ní i memy a instagramové filtry, které upravují vzhled osoby prostřednictvím počítačového algoritmu.

V kontextu těchto znalostí si proto problém firem, které hlásají záměr bojovat s některým z těchto fenoménů, žádá podrobnější objasnění. Zveřejněný obsah, který by měl podléhat regulacím, se jinak stává velice nejednoznačným.

Efektivní regulace na základě spolupráce

Technologičtí giganti, jako je Facebook, Twitter, Instagram a dokonce i Reddit, nedávno vyjádřili přesvědčení, že musí regulace do svého fungování integrovat hlouběji. A víte co? Vlády i veřejnost jim horlivě přitakávají.

Požadavky na větší transparentnost a regulace v průběhu let postupně získávají na síle a nyní se konečně zdá, že odvětví by mohlo učinit krok správným směrem. Jenže i na letošním technologickém veletrhu CES 2020, kde výrobci vystavují nejnovější chystané přístroje a vychytávky, které jsou zhusta napojené na rozpoznávání uživatelů, zoufale chyběly věci spojené s ochranou soukromí.

Ještě než se do tohoto tématu ponoříme hlouběji, sluší se poznamenat, že moderování obsahu je problém velmi komplikovaný. Firmy neustále balancují na tenkém ledě a musí řešit „svobodu slova“, aby neporušovaly ničí práva, a zároveň se snaží, seč můžou, aby své uživatele chránily před potenciálními škodami. A kromě obsahu souvisejícího s protiprávním jednáním (pornografie nezletilých, vyhrožování atd.) se to dělá na základě subjektivního hodnocení jednotlivých případů.

Regulace firem

Jak už jsme si řekli, Twitter, Facebook a Instagram byly prvními platformami, které se do tohoto boje spolu s technologickými firmami nezaměřenými na sociální sítě (např. Google, Microsoft a IBM) pustily. A i když jsou jejich snahy o řádné řešení diskutovaných problémů chvályhodné, vyžaduje to kompromis všech zúčastněných.

Facebook deklaroval, že bude deepfakes vyhledávat a zakazovat pomocí algoritmů. Toto řešení nicméně nepokrývá mírně modifikovaný obsah a další formy výše diskutovaného informačního zmatku. Po fiasku se společností Analytica z roku 2016 se Facebook rozhodl vytvořit tzv. Supreme Court pro moderování obsahu. Jedná se o nezávislý panel posuzující specifické případy v rámci ekosystému Facebooku (včetně Instagramu). A sousední Německo jde po dezinformacích také velmi tvrdě.

Nově implementovaný systém má ale pořád celou řadu problémů. Panel bude zřejmě pořád zavalen obrovskou řadou stížností a žádostí. Někteří zároveň vyjádřili obavu, že vzhledem k nutnosti vlastnit účet pro některou z uvedených platforem nebudou mít potenciálně dotčené strany bez takového účtu k službě přístup.

Dále stojí za zmínku, že v poslední době vyšla najevo skutečnost, že moderátoři služeb YouTube a Facebook musejí písemně podepsat, že si uvědomují riziko možného rozvoje posttraumatické stresové poruchy v souvislosti s plněním pracovních povinností. (Upozorňujeme, že to je v rozporu s OSHA.)

Další otázkou, která odvětví trápí, je WhatsApp, který se stal hlavním nástrojem šíření dezinformací (nejvíce v Indii). Je to dáno komplexním šifrováním omezujícím potenciální efektivitu procházení a monitorování obsahu moderátory, kteří se snaží odhalovat potenciálně škodlivé informace.

Vládní regulace

Různé země zaujímají k otázce regulace online obsahu různý přístup. A protože je téměř nemožné všechny někam zaškatulkovat, uvedeme si stručný přehled jejich přístupů.

Evropská unie vytvořila v průběhu let řadu iniciativ. Rozhodla se došlápnout si zejména na teroristická videa. Některé problémy řeší i nařízení GDPR, byť primárně zavádí řádné chování ve vztahu k nakládání s údaji uživatelů.

Spojené království uvažuje o přesunutí online obsahu do kompetence společnosti Ofcom, která až doteď dohlížela pouze na televizní a rozhlasové stanice. Potíž je v tom, že uživatelé internetu by mohli svobodně zveřejňovat urážlivý i nebezpečný obsah, zatímco společnosti by nesly odpovědnost za vše nezákonné, co by na svých platformách ponechaly.

Jedná se o opačný přístup k regulacím, který můžeme ve Spojeném království vidět i v řadě dalších odvětví. Například ve světě hazardu můžou hráči požádat o tzv. sebevyloučení, a tím si své chování efektivně řídit sami.

Dle přístupu Ofcomu by společnosti musely jasně definovat, jaký obsah a chování je už za hranicemi příslušných pravidel. A v případě, že se včas a účinně nebudou zabývat pohoršujícím materiálem a pachateli, mohla by jim hrozit pokuta a dokonce i trest odnětí svobody. Nicméně kdo by za takové chování šel do vězení, stále zůstává nezodpovězené.

Spojené království dále zvažuje v příštích pěti letech zakázat UI pro rozpoznávání obličejů. Německo v roce 2018 přijalo zákon NetzDG. Tím se musí řídit každá společnost, která má nad dva milióny uživatelů. Podle tohoto zákona musely společnosti zavést nová opatření k přezkumu obsahu, začít do 24 hodin odstraňovat zjevně nezákonný obsah a pravidelně informovat o svém pokroku. V případě porušení můžou fyzické osoby obdržet pokutu ve výši 5 mil. EUR a společnosti až 50 mil. EUR.

Rusko zavedlo opatření, kdy regulační autority můžou síť odpojit od internetu, ale zatím se neví, jak to ve skutečnosti funguje. Od společností se dále vyžaduje, aby ukládaly svoje údaje o ruských občanech na serverech v rámci země.

Čína blokuje sítě, jako je Twitter, Google a WhatsApp, a má svoje vlastní patentově chráněné náhrady. Země dále zaměstnává tisíce kyberpolicistů, kteří monitorují na webu obsah, který by mohl být vnímán jako politicky citlivý. Dále byla přímo zakázána některá klíčová slova, například jakékoli zmínky o masakru na náměstí Nebeského klidu z roku 1989.

Austrálie v roce 2019 přijala zákon Sharing of Abhorrent Violent Media Act, který po společnostech vymáhá sankce s možným trestem odnětí svobody pro řídicí pracovníky a pokuty až do 10 % globálního obratu společnosti. V roce 2015 došlo na základě zákona o zvyšování online bezpečnosti k rozšíření pravomocí komisaře pro elektronickou bezpečnost, který nyní může po společnostech žádat, aby smazaly obtěžující či urážlivé příspěvky. Na tento seznam bylo v roce 2018 přidána i tzv. pornopomsta.

Firmy můžou obdržet tzv. „Notice and Take Down“ a pokutu ve výši 525 000 australských dolarů a fyzické osoby ve výši 105 000 australských dolarů.

Otevřený závěr

Jak vidíte, virtuální prostředí v současnosti doslova puká pod náporem nezodpovězených otázek a volných myšlenkových konců. Nezbývá nám než trpělivě vyčkat, dokud se online regulátorům, jak těm vládním, tak těm soukromým, nepodaří nalézt společnou řeč a nasadit efektivní řešení na plošnou ochranu online komunity.

Do té doby nezbude než se mít na pozoru, milí čtenáři. Dávejte pozor na pochybný obsah a nedůvěryhodné zdroje a dovolte nám vše uzavřít slavným citátem Abrahama Lincolna: „Ne všechno, co čtete na internetu, je pravda.“

(PR)

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (3 votes, average: 4,67 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky