
Až nám na rameno začne poklepávat nervózní funebrák s poznámkou, že už to s tou prací přetínáme
ŠTĚPÁN CHÁB
Nakoukl jsem na web Evropské komise, odkud na mě vybafla průměrná doba, kterou lidé členských zemí stráví týden co týden v práci. A dostal jsem trochu nervózní záchvat smíchu. Jsme na špici. Už zase.
V České republice za clonou píchaček strávíme 39,8 hodiny. Nejhůř na tom jsou z donucení reformní Řekové se 41 hodinami týdně, po nich Poláci s 40,4 hodinami. Špičku před námi uzavírají Rumunsko s Bulharskem na 40,2 hodiny. Pak se na scénu dostáváme my se svými 39,8 hodinami. Na druhou stranu naši milí Němci to vzali hopem a do práce chodí jen na 35,3 hodiny týdně.
A tak jsem si řekl, že u holého faktu z Evropské komise nezůstanu. Kouknu k OECD, kde těch údajů bude mnohem víc. A také že ano.
V roce 2010 jsme týdně strávili v práci 40,2 hodiny. O rok později jsme pár minut ušetřili a pod dohledem vedoucího strávili 40,1 hodiny. Další rok, dalších několik minut, byli jsme na 40 hodinách. Pak jsme postupně padali únavou rok co rok o pár minut méně, až jsme se dostali ve volebním roce 2021 na 39,1 hodin za týden. Za jedenáct let jsme ušetřili v průměru jednu hodinu práce a věnovali ji kultivaci vlastního ducha v osobním volnu a odpočinku. Pozitivní trend byl utnut, vzdor všem digitalizacím a robotizacím a laškováním s umělou inteligencí. Přišel totiž rok 2022, pod novým vedením ve Strakově akademii jsme se vrátili do roku 2013, kdy do vlády, je to jistě jen náhoda, nastupoval Andrej Babiš a týdenní spotřeba času na práci tehdy byla 39,8 hodiny a pro rok 2022 se na ni vrátila. Ale nejsme na tom blbě jen my.
Třeba v takovém Holandsku se jim situace také kriticky zhoršuje. V roce 2010 museli bludní Holanďané zabloudit do práce na 29,5 hodiny týdně. V roce 2022 už, chuděry zbloudilé a přepracované, museli do práce v průměru na 30,5 hodin týdně. A to se jim výplatnice zprůměrovaly na chudobných 71 375,- měsíčně. No není jim co závidět, to je jasné. U nás můžeme, my šťastlivci, pracovat bez mála o deset hodin víc a to s průměrným platem 40 353,-. Máme to lepší.
Ale chystají se na nás i nové dimenze pracovního života. Protože premiér Fiala perfektně chápe potřeby pracujících, rozhodl se s jásotem, že by bylo dobré, kdybychom měli v zemi možnost vyhazovat lidi z práce na dlažbu okamžitě a bez uvedení důvodu. Uvažuje se o odstupném. Mluvilo se o třech měsíčních platech. A argumentovalo se i západními zeměmi, kde si takovou praxi užívají a očividně vzkvétají. Jen se nedodalo, že západní země buďto nařídily dát odstupné ve výši 24 platů, případně mají natolik dotovaný sociální systém, že se vykopnutý jedinec může po práci rozhlížet i dva roky a jeho existence nebude na štíru s realitou. Přežije a standard si jakž takž udrží. U nás po třech až šesti měsících na pracáku vám nejen sníží podporu, ale zároveň, to se plánuje, budete muset vykonávat veřejně prospěšné práce. Prostě na vás navlečou oranžovou vestu a alou zametat na nádraží vajgly, holoto líná.
Ale nesmíme premiérovi nic zazlívat. Jeho souputník ministr Jurečka, to je ten přes sociální věci a práci, navrhuje úřední dohled nad dávkami. Pokud vás vykopnou, úřad bude moci prolustrovat váš účet a trousit uštěpačné poznámky, že si žijete nad poměry a že až adekvátně zhubnete, zchudnete, tak vám možná nějakou tu stovku na přilepšenou pošle (a pak alou do oranžové vesty a zametat vajgly).
No vidíte, Jurečka. Ten, navzdory celému vládnímu předvolebnímu stroji na prázdné sliby, chce zavést a zavádí novoty v důchodové problematice. Protože Jurečka cítí, že my Češi rádi a hodně pracujeme, zařídí bonusovou část jen a jen pro naši existenci. V práci prý budeme moci zůstat déle. Někteří možná klidně až do sedmdesáti. A to i když zaměstnavatelé lidi nad padesát berou neradi, ty nad šedesát pak vůbec. Mají radši mladé a neklidné. Oddálením odchodu do důchodu se tak konečně propracujeme k bráně nadpozemského ráje. Jurečka je lidovec, určitě nás vede právě tímto směrem. A v lidoveckém ráji chabrus na kolena kolem šedesátky běhá povinně po ulici v oranžové vestě a zametá vajgly. Protože normální práci nezíská. Ráj to na pohled…
A to ale vůbec není všechno. Abychom se v té práci s nadšením drželi do té doby, než nám na rameno začne poklepávat nervózní funebrák s poznámkou, že už to s tím workoholismem přetínáme, zařizuje Jurečka i adekvátní snížení důchodů. No to abychom se z práce netěšili. Protože kdo se těší z práce, ten nahlodává světový mír a špatně, tak špatně bojuje proti prohnilému imperialismu buď jednoho, nebo toho druhého tábora. To až jací páni nám zrovna dopisují poznámky do sešitku naší zahraniční politiky.
Je to všechno? Ale ne, ne. Jsme národ vyvolený. My těch darů nebes musíme požívat plnými doušky. Však jsme si pro to před dvěma a půl roku zvolili adekvátní příbuzné kmotřičky smrtky. Čest práci, ač její podmínky jsou v lecčems tak nečestné.
Tak zkus myslet autore. Proč jsou na tom Holanďani o tolik líp: Kdo je osvobodil? Měli komunisty? Chápeš? Osvobodily je USA a komunisty neměli. Bídu k nám přinesli Rusáci. Se Sovětským Svazem přišla bída na Zem. Hrabeme se z toho dodnes. Já se už vyhrabal.
Zajímavé, Heinrich. My už tu komunisty 30 let nemáme, ale padáme do stále většího marastu. Že by to bylo i v něčem jiném, náš milý nácíčku?
Ty se můžeš tak maximálně hrabat v rypáku nebo v zadku. Větší perspektivu nemáš.
Ale nevím jak ty, ale já nikam nepadám, naopak se mám stále líp. Zvedni prdel z gauče a jdi něco dělat, ať se ti taky dobře daří.
Holanďani měli kolonie a mají přístavy. O tom to převážně je.
hned ráno a tolik v hlavě. nasráno…
Souhlasím, musíš to mít těžké. A děláš s tím něco?
Moje patnerka pracuje v nemocnici, cikan sanitar to mel spocitane snad na minutu, kdy muze seknout s praci a jit znovu na podporu, a presne to udelal. Dokud budeme muset pecovat o nase parazity, nic se nezlepsi.
budete pracovat 70 hodin týdně a budete šťastní, váš pepa107
Moje dcera s rodinou žijí a Novém Zélandě. Tam je naprosto běžné, že pracovní poměr končí velmi rychle – z obou stran. Když se zaměstnanci práce (už) nevyhovuje, rychle se domluví se zaměstnavatelem a dohodnou se, za kolik dní skončí. Ale i naopak, zaměstnavatel nemá zakázky, tak zaměstnance propustí. Ano, je tam pak nějaké krátké odstupné. Ale také je možné, že když zaměstnavatel není s prací zaměstnance spokojený, propustí ho „na hodinu“. To se stalo i mému zeťovi.
Na druhé straně tam je velice jednoduché začít podnikat. Administrativy k tomu potřebné je velice málo a je jednoduchá.
No a sociální podpory jsou velmi, velmi omezené. A zdravotní pojištění si každý platí sám.
A funguje jim to, a Čechům, kteří tam žijí a pracují, se to všeobecně líbí.
Moje patnerka pracuje v nemocnici, cikan sanitar to mel spocitane snad na minutu, kdy muze seknout s praci a jit znovu na podporu, a presne to udelal. Dokud budeme muset pecovat o nase parazity, nic se nezlepsi.
REAKCE Opatření fialových gaunerů na TUTO skupinu platit nebudou, ty zakleknou jen občanské ovce které chodí řádně do práce a platí daně jak mourovaté aby se bály nahlas zabečet natož si uprdnout
Ještě bych vzpomněl: Můj dědeček, zedník, pracoval 66 hodin týdně, od 6 do 18 hod., a ještě i v sobotu od 6 do 12. V neděli pak byla výplata. Práce ale byla jen od jara do podzimu, dokud nemrzlo. Pak je stavitel propustil. Přes zimu dědeček pracoval u sedláků, za minimální mzdu, hlavně za deputát a také, aby si mohl půjčit koně, aby mohl poorat políčko a přivést dřevo na zimu.
Táta, ale i já, jsme pracovali 46 hod. týdně, pak jen 40 a byla volná sobota.
Sociální podmínky: Od 18 let byli všichni občané důchodově pojištěni. Na důchod se muselo odpracovat 25 let. Do něj muži chodili v 60 letech, ženy – podle dětí – od 57 do 54 roků. Důchod činil min. 50% platu za posledních 5 nebo 10 let, jak bylo výhodnější. Plus peníze a další odpracované roky. Takže důchod byl +- 60% platu. Do důchodu se nemuselo, mohlo se pracovat déle, a základ se pak zvyšoval. Výhodnější ale bylo pracovat při důchodu. Podle statistiky pracovalo 80% důchodců. Důchod se jim nekrátil, pokud neodpracovali více než 180 hod. ročně, při zákonných 260 pracovních dnech.
No ale tehdy byly podniky státní a družstevní, státní byly i banky a Státní pojišťovna, jejichž zisky šly do státního rozpočtu.
To vše bylo proto, že ať už se komunisté kritizují i oprávněně, přece jenom vedli politiku ve prospěch lidí.
Tož tak.
HRANIČÁŘ – naprosto přesně popsaná realita.