Uvolněte se, prosím … kvantitativně

[ad#hornisiroka]

QE může vést ke dvěma extrémním případům. Ten první je, že se nestane nic. Banky kvůli zvýšené nejistotě zůstanou “sedět” na hotovosti, byť s nulovým / záporným výnosem. To se do značné míry událo, když ECB na přelomu let 2011/2012 nalila do finančního sektoru více než bilion eur přes nástroj dlouhodobých refinančních operaci (tzv. LTRO). Druhým extrémem může být, že peníze se přelijí jen do určitého sektoru, nebo aktiva. Může to být akciový trh, reality, či něco jiného (např. těžba ropy z břidlic). Vznikne tak nebezpečná bublina.

Evropa doufá, že její QE bude jako americké, ne jako japonské. Spojené státy od začátku krize spustily tři kola QE, to poslední se v roce 2014 začalo postupně utlumovat v návaznosti na zlepšující se ekonomické ukazatele. Naopak Japonsko, takříkajíc “vynálezce” kvantitativního uvolňování “, za posledních 13 let spustilo zhruba 12 kol QE, bez valného účinku.

Bylo americké QE skutečně účinné, nebo jen nafouklo akciový trh a přelilo bohatství směrem k finančním institucím, které ho zprostředkovávaly? Skutečně USA ožily, nebo je to jen efekt energetického boomu, změn ve struktuře zaměstnanosti a vylití negativních efektů QE na rozvojové země přes funkci dolaru jako rezervní měny? Tuto debatu nemusíme v článku absolvovat, stačí nám momentálně jen uvědomit si, že EU 2015 není USA 2008.

Když se QE ve Spojených státech spouštělo, byly úroky na státních dluhopisech 4%, na hypotékách 6% a akciový trh padal jako činka na dno Dunaje. V EU máme dnes téměř nulové úroky na dluhopisy a akciový trh je na 7-letém maximu. Super laciné hypotéky vám asi připomínat nemusím. Další podstatný rozdíl – v USA mají Treasuries. V Evropě nemáme univerzální eurodluhopis, ale dluhopisy 19 států a ještě nějaké eurovalové. Že řecký dluhopis není totéž jako německý také nemusím podtrhávat.

Peníze budou posílat podle podílu jednotlivých národních centrálních bank v ECB. To je další zásadní problém. Největší část nových peněz tak půjde do Německa, které ale má nejméně problémů. Německé banky už teď sedí na hromadě hotovosti a Bundesbanka (německá centrální banka) již na jaře loňského roku varovala před hrozící bublinou v nemovitostech.

[ad#velkadolni]

Do QE jsou zapojeny i Řecko a Kypr – pokud budou poslouchat a plnit dohodnutý reformní program. Přitom v Řecku vyhrála v neděli volby SYRIZA. Dostáváme se tak do paradoxní situace, kdy řecká centrální banka bude nucena nakupovat dluhopisy, o kterých premiér země (80% QE bude realizovaného přes národní centrální banky bez sdíleného rizika) prohlašuje, že je lze nechá zdefaultovat. Pokud by země nevystoupila z Eurozóny, nebyl by to kritický problém (ztráty by utrpěla řecká centrální banka). Pokud by vystoupila, ztráty (nejen z QE) by se přenesly i na ECB. Té sice insolvence v principu nevadí (může si peníze “dotisknout”), ale byl by to další gigantický zádrhel.

ECB dostala zadání jako v pelíšku: “Deflace s recesí nesmí projít!” A udělala ještě to poslední, co mohla. O ekonomické a politické budoucnosti však kvantitativní uvolňování nerozhodne. 

ZDROJ: Martin Vlachynský