5.12.2021
Kategorie: Historie

Utopické komunistické ráje neexistují, v jejich jménu však zemřely miliony lidí

Sdílejte článek:

SM

Komunisté celého světa si nedávno připomněli výročí říjnové revoluce, která ve skutečnosti proběhla 7. listopadu 1917, protože v Rusku používali starý juliánský kalendář. Bolševici se domnívali, že nastává konečná fáze dějin – postupné vybudování komunistické společnosti, kde všichni budou mít všechno, odumře stát a vznikne jakási vrcholně samosprávná společnost, kde již nebude žádných nedostatků. Opak byl však pravdou a místo toho bolševici spustili teror a represe v mimořádném rozsáhlém měřítku, jimž padly za oběť miliony lidí.

7. listopad 1917 nebyl jen ozbrojeným pučem bolševiků, kteří se zmocnili veškeré moci, ale také overtura před nadcházejícím terorem, který se stal běžným ,,pracovním” nástrojem nově nastoupivší bolševické garnitury. Zpočátku někteří bolševici násilí a teror jako způsob vládnutí odmítali – báli se, že se nový režim v očích Rusů zkompromituje. Nicméně po atentátu na V. I. Lenina v srpnu 1918 byla nastoupena jasná cesta, která počítala právě s terorem jako standardním výkonem monopolní moci.

Bolševici však vnímali posléze násilí jednak ideologicky, jednak pragmaticky – jako vypořádávání se zbytky poražených tříd a nepřátel socialistické, potažmo komunistické společnosti, tedy společnosti ,,nejvyššího typu”, která překonává starý kapitalistický ,,vykořisťovatelský” systém. Kdo zkrátka odmítá tuto nejvyšší formu demokracie v podobě komunistické společnosti, ten je vždy nepřítelem, protože usiluje o návrat ke kapitalismu, a tak musí být odstraněn z cesty.

Bolševici viděli optikou své ideologie komunismus jako konečnou fázi dějin – ideální společnost, kde již nebude vykořisťovaných tříd, kde již nebude žádných nedostatků a pracující lid si vlastně povládne ve vrcholně samosprávné společnosti sám, ovšem pod bedlivým drobnohledem bolševické strany. Ideální představou byl vznik jakéhosi utopického ráje a všichni se měli mít stejně dobře.

Tato myšlenka je samozřejmě scestná, protože společnost lidí, kteří se mají stejně dobře a nikdo nevyčnívá nad druhým, prostě existovat z podstaty věci nemůže. Leda že bychom se vrátili zpět do pralesa, tam beztřídní společnost skutečně existovala. Bolševici a později komunisté ve střední a jihovýchodní Evropě se po druhé světové válce se však domnívali, že právě tuto ideální společnost budují a odsuzování nevinných, kteří si dovolili tento ,,ráj na zemi” zpochybnit, brali jako jednu z mnoha překážek, kterou je třeba smést z cesty v cestě za dokonalou společností.

Zde je třeba opět vidět kromě pragmaticko-mocenské stránky také ideologický rozměr. Lenin prohlásil ještě před 7. listopadem 1917, že v socialistické revoluci musí téct krev, je tedy z podstaty věci násilná, jinak se nejedná o skutečnou revoluci. I ,,nutné oběti”, které padnou v této revoluci na barikádách s nenáviděnou buržoazií, však bohatě vykompenzují fakt, že lidstvu bude vydlážděna cesta ke komunistické společnosti, tedy společnosti, která přináší daleko větší možnosti než kapitalismus a daleko větší míru demokracie. Zapomnělo se tak nějak říct, že ,,demokracie” za monopolní politické moci bolševiků či komunistických stran.

Utopické komunistické ráje však reálně neexistují a ani nemohou, protože nemůže ani existovat beztřídní společnost. Každá společnost je vždy nějak sociálně stratifikovaná. Zkrátka a dobře, vždy se bude mít někdo lépe a jiný hůře, a tak to bylo i před rokem 1989, jakkoli komunisté tvrdili opak. Utopické komunistické ráje způsobily ve skutečnosti jménem pokřivené a neomylné ideologie rozvrat, kterému padly za oběť miliony životů, kteří v komunistickém ráji buď žít nechtěli, nebo si dovolili s ním vyslovit veřejný nesouhlas. Poučme se tak z historie a nepřipusťme, aby se podobná zkušenost opakovala.

  • securitymagazin.cz
Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 3,87 out of 5)
Loading...