Tuhle zem už nám zase ukradli

V podivném hnutí mysli jsem se rozhodl, že si pořídím ještě jeden obchod. Obchod s farmářskými potravinami a potravinami od zajímavých místních a českých výrobců.

S vervou sobě vlastní jsem se ponořil do odběratelsko dodavatelských vztahů, abych se z nich po čase vynořil plný zklamání a deziluzí.

Měl jsem to vymyšleno jednoduše. Přece znám spoustu šikovných lidí, kteří výrábějí spoustu zajímavých a chutných výrobků, které sám rád jím a ručím za ně každým svým kilem. Prostě je objedu a začlením jejich sortiment do stávajícího sortimentu obchodu, který chci převzít a musím zvítězit.

Třeba Mirek. Mirek je řezník, který pracuje v Rakousku jako řezník v malém masokombinátu. Mirek si tam v tom Rakousku prostě zvykl na kvalitu rakouského masa a uzenin a ty české už nemůže jíst.

Mirek proto pořídil udírnu, nakupuje v Rakousích maso a vyrábí uzeniny . My Mirkovi odběratelé se na Mirkovy uzeniny třepeme jak Okamura na křeslo ve vládě. Žádné konzervanty, žádné Éčka, žádné barvičky. Mirkův salám Vysočina je v kategorii “Žere se jak perník!” To jste ještě zaručeně nejedli a Mirkové klobásy jsou básnické etudky navlečené do kvalitního střívka.

Ach jo Mirku, kdy zase budou? A nebo Mirkův uzený bok a krkovička, plecko a když chce trochu zamachrovat, tak uzený sýr. Mňamky.

Mirek je řezník umělec. S dodávkou pro můj krám mě ale Mirek poslal někam. Dělá to totiž všechno načerno, Prostě proto, že nemá volných tři sta tisíc na tuny nerezu a kilometry vykachlíčkovaných stěn.

Samozřejmě správně by měl tento člověk mít nárok na nějakou dotaci na rozjezd podnikání, ale žádnou nedostane, není tři měsíce na pracáku (dříč Mirek? ten by umřel) papíry kolem jsou natolik složité, že se do toho nepustí a u nás dotace stejně dojí jiní kofři ve velkém . (Třeba na inovativní toustovací chleba, známe to.)

A pak znám Ivana co má kozí farmu. Ivan teda může prodávat maso a mlíko, ale nic víc! Ivan totiž nemá dvě stě padesát tisíc na pasterizačního robota, aby mohl dostát českým předpisům a mohl dělat sýry a ostatní kozí mléčné výrobky. Ivan pasterizuje v hrnci s teploměrem. Ivan teda sýr samozřejmě vyrábí.

Čerstvý, nebo s bylinkami z hor ve kterých žije, nebo uzený a nebo báječný nakládaný s česnekem. Na tom si Ivan strašně zakládá, česnek jeho žena krájí na drobné šupinky snad skalpelem. Pro tenhle sýr bych vraždil, ovšem prodávat ho nemůžu, protože to je jen pod rukou a a bez papírů.

Když chtěl Ivan dostat dotaci aspoň na traktor na svážení sena, řekli mu , že jediný nárok by měl v operačním programu “Mladý zemědělec.” Jenomže Ivan je už starý zemědělec, je mu přes padesát a nemá nárok, nevlezl se do škatulky.

Pak znám Ivanku. Ivanka vaří fantastické marmelády, čalamády, sirupy, ale i paštiky. Ivančina jahodová marmeláda s chilli mi nedávno doslova vyrazila dech, anebo ta ostružinová s čokoládou.

Jéje, strašně rád bych prodával ve svém krámu Ivančiny marmelády. Jenomže tady jsme v Česku. Třeba v takové Velké Británii, když chcete dělat marmelády, můžete je klidně vařit ve svojí čisté kuchyni. Proč ne? Přijde to paní z úřadu zkontrolovat a za tři týdny už jste králem marmelád.

Ovšem u nás musíte investovat pár sto tisíc, abyste splnil nějaké ty kraviny, co si zdejší úředníci vymysleli. Pozor to nejsou kraviny z EU, jak si tady pořád nalháváme, to jsou naše domácí české kraviny!

A takhle bych mohl psát o Marii, která peče dorty o Janě, která je mistryně krásných malých nadýchaných koláčků (jsou opravdu jako polibky mladé dívky!) a nebo o rošťákovi Petrovi , který umí dokonce kozí camembert.

Všichni tihle lidi něco umí. Něco užitečného, co mohlo spoustě lidí udělat radost, včetně jich samotných. Něco užitečného, co mohlo tomuhle státu přinést peníze na daních a jim naplnit život smysluplnou prací.

Jenomže tenhle stát je tady jen pro partu velkých hráčů. Pro vyvolené, kteří už bez dotací ani neumí podnikat. Jsou jak dotační feťáci přisátí na státním a evropském cecku. A pravidla jsou nastavena tak , aby vyhovovala jen jejich megafirmám. Jde přeci o prachy.

Ti malí mají smůlu, stát jim stojí na krku, dere je na daních, otravuje a fízluje je EET, likviduje je nesmyslnými příkazy a regulemi.

Tenhle stát už totiž nepatří malým obyčejným lidem. On je tenhle stát totiž asi už zase jen “Jejich.”

Patříval komunistům a dnes patří miliardářům. Všech těch agrobaronům, velko-super uzenářům, megamlíkařům, všem těch velkochovatelům užitkových zvířat plných chemie.

Chtěl jsem prodávat zajímavé, zdravé a chutné věci, ale je to těžké.

Lidi, kteří něco umí porazili lidé, kteří umí dobře vyplňovat lejstra, obcházet zákony, čerpat dotace a vyrábět levné šmejdy a znají se se správnými lidmi ve státní správě a politických stranách. Mají k tomu armády úředníků, stohy lejster a papírů a kohorty právníků.

Je mi z toho smutno. Tuhle zem už nám zase ukradli!!!