31.5.2015
Redakce
0
Kategorie: Humor

Třídní sraz se nedá vyhrát

Sdílejte článek:

PRIGL 31|05|2015

Hádá se kurýr, pracovník justiční stráže a vedoucí směny v Lidlu o to, kdo z nich má v práci větší respekt. Po několika dějstvích košatého sporu doplněné ožralými vsuvkami od vedlejších stolů vám dojdou dvě věci:

  • 1) Třídní srazy fungujou jako mezičasy, kde si bývalí spolužáci ukazují, kdo z nich to zatím v životě posral nejmíň.
  • 2) Potvrzuje se, že karty byly rozdaný už v patnácti.

[ad#hornisiroka]

Třídní sraz se nedá vyhrát. „Na děcka není čas, na děcka není čas,“ opakuje vysolárkovaná učitelka aerobiku a nenápadně pozoruje, která spolužačka nejvíc ztloustla. Nasere ji akorát hrstka zatím neztučněných spolužaček, který jsou viditelně neurotický z toho, že brzo ztloustnou taky.

I kluci – ještě předtím než začnou s uspokojením sledovat, jak holky, který chtěli od druháku zoufale ojet, vypadají jako něčí tety – skenujou vany a pleše bývalých spolužáků. „Vypadám z nich nejlíp,“ říká si potom doma u zrcadla stylový píárista firmy na gumycuky, stejně jako nařachaný prodavač z Hudy sportu.

Od prvních piv a kofol je třídní sraz proudem nesourodých řečí, které na sebe nenavazujou. „Určitě přijď, pošlu ti odkaz,“ láká zaměstnanec neziskovky dealera SEATu a učitelku na family-friendly akci propagující šetrný životní styl. Na dementní reakce solidně zaměstnaného spolužáka: „To není žádná práce, to si po večerech můžeš dělat ve svým volným čase,“ už je zvyklý od rodičů.

opilci

„Když už chodím na směnu, chci být její vedoucí,“ popisuje svoji kariéru vedoucí směny. „Náš šéfredaktor je hroznej sexista,“ odpovídá mu levicově orientovaná novinářka, která na sraz přijela z Prahy. Se svoji troškou do mlýna přispívá i ambiciozní mikrobiolog: „Napsal jsem článek o mutacích virového kmene v oblasti Čadské pánve a nechcou mi to vzít do žádnýho impaktovanýho časopisu, nemá to kdo recenzovat,“ kroutí hlavou mladý vědec. „Šašci“ utrousí už jednoznačně sám pro sebe.

Ve škole vysmívaný lůzr, kterej to podle svýho názoru někam dotáhl, celý večer přemýšlí, jak ostatním ukázat, že role se otočily. Nakonec uzavírá nečekanou koalici s čerstvýma matkama a výměnou za čas strávený sledováním fotek opruzených miminčích prdelek, získává možnost ukázat svůj bazén na iphonu 5s.

Nezaměstnaný, který se považoval už na gymplu za umělce, protáčí fáze, kdy se chválí a kdy se lituje. Senior konzultanti a zubní laboranti se na něm střídají, aby ho poučili o tom, jak to v životě doopravdy chodí. „Já jsem taky rok neměl práci, musíš hledat, telefonovat a všude se ptát. Určitě něco najdeš,“ trápí duši rozervance.

Poučování a udílení obecných rad ohledně toho, jak to v současným světě chodí, nakonec převáží nad pečlivě připravovanými sebeprezentacemi. Dokud lidi studujou vejšku nebo jsou pár let po ní, můžete skrývat vlastní neúspěch za hledání inspirace, jehož mučivostí se dá dokonce chlubit. Po pětatřicítce se ale hipsterská povýšenost musí sklonit před étosem živitele byť potenciální rodiny.

[ad#velkadolni]

Protože třídní alkoholici přestávají po deseti letech na srazy chodit, nezbývá než, aby se ti zbylí poučovali o životním realismu navzájem. Intenzita mentorování a přetvařování roste s každým dalším kariérním a rodinným selháním, rozvodová zkušenost dává poučovací munici o fungování rodiny, vyhození z práce vzbuzuje v ostatních pocit, že vědí, jak dělat kariéru. Svůj ostentativní smutek dávají najevo i ti, kteří zbohatli: „Takhle jezdit na kole se synem po Vysočině, to ti opravdu závidím,” pokyvuje nad fotkami z dovolené drobného účetního melancholicky hlavou milionář, který se svými dětmi jezdí do jihovýchodní Asie.

Auta, telefony, účesy a bytové dispozice, jakožto argumenty toho, kdo to posral a kdo vyhrál, oněmí až se stářím. I když už na střední bylo jasný, že tupý synek boháče skončí jako skladník u táty ve firmě, snaživý holky dobrý v jazycích budou dál přenášet svou demenci jako učitelky a namyšlení milovníci čtení zůstanou namyšlení, ať už budou prodávat v knihkupectví nebo psát články, který nikdo nečte. Na co kdo umře – to je zcela jistě dobrodružnější hra.  Žlučový kameny a potíže s močením lidi sbližují daleko spolehlivěji než všechny knihy guru Osha dohromady a z bývalých spolužáků se na srazu padesát let od maturity stává zase jedna třída.

ZDROJ: prigl.cz

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (7 votes, average: 4,57 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky