Thajsko: Další „krvavá hranice islámu“

Huntingtona, spíše než Fukuyamu, nám letos připomínají série teroristických útoků na vnějších okrajích islámského světa: Srí Lanka, Thajsko, Filipíny, Nigérie, Súdán. Srí Lanku se mediálně zatmít nepodařilo, mrtvých bylo příliš mnoho. Mediální zatmění nad Thajskem trvá i přes tisíce mrtvol dál.

Islám vede svou „hybridní“ válku nejen proti „imperialistické“ a „vykořisťovatelské“ západní civilizaci, jak islámský terorismus rádi vykládají západní liberálové, nýbrž proti celému světu. Včetně zemí, jimž se nemá zač mstít. A spěchejme hned na začátku zopakovat staré omluvné klišé, že „ji nevedou všichni muslimové“, nýbrž jejich „nepatrná menšina“. Zato se však nevyhneme zanotování s Huntingtonem, že ji vede islám, čili ideologie, která má permanentní válku proti všemu neislámskému (Alláhovi se protivícímu) zakořeněnou ve svých svatých knihách a v současných štvavých projevech světově proslulých imámů a Alláhových válečníků.

Zopakujme si Huntingtonův poznatek, jemu už před čtvrt stoletím zjevný a nám stále ještě do vědomí neprosáklý. „Srážka civilizací bude dominovat globální politice. Dělící čáry mezi civilizacemi budou bitevními frontami budoucnosti… To se obzvlášť týká hranic půlměsícově tvarovaného bloku islámských národů, od vypoukliny Afriky po střední Asii. Násilnosti vypuknou mezi muslimy na jedné straně a pravoslavnými Srby na Balkáně, Židy v Izraeli, hinduisty v Indii, Buddhisty v Barmě a katolíky na Filipínách. Islám má krvavé hranice.“

V Africe je islámsko-křesťanská hranice dějištěm téměř každodenních vražedných útoků muslimů, tak častých, že se jimi západní média neobtěžují zabývat. Tu a tam se někde dočteme o napomenutí nigerijské nebo keňské armády, aby proti hromadným vrahům muslimských bojůvek jako Boko Haram nepoužívaly „nepřiměřenou odvetu“. A kdoví, zda v tom nevězí nějaký ten nevědomý podprahový rasismus. „Černoušci vraždí černoušky, no a co.“

Křesťanské menšiny uvnitř hranic islámu jsou opět po pár staletích klidu už tři desetiletí vystaveny perzekuci, včetně vraždění. Číselně to nejvíc dokazuje Irák, odkud po pádu Sadáma Husajna a vypuknutí vnitrostátních etno-náboženských válek zmizely tři čtvrtiny křesťanů, kdysi původního obyvatelstva, donedávna ještě čítající půldruhého milionu. Vztahy mezi Pákistánem a Indií jsou permanentně ve stavu sudu střelného prachu, čekajícího na jiskru, která jej odpálí. Islamizace neislámských území, v nichž žijí muslimské menšiny, probíhá uvnitř Indie, Barmy, Filipín, neislámských částí Indonésie a Číny. Čína a Barma našly vůli je tvrdě potlačit a nechat se za to liberálním světem pranýřovat za porušování lidských práv.       

Thajsko je stále ještě mimo hledáček západních mainstreamových médií, asi proto, že proti své pětiprocentní muslimské (etnicky malajské) menšině terorizující ve svých příhraničních regionech buddhistické spoluobčany dosud tvrdě nezasáhlo, aby to stálo za všimnutí, jako Barma se svými Rohingy. Tamní „odpor proti vládě v Bankoku“ (jak to obvykle západní média prezentují, když si toho občas výjimečně všimnou) trvá již několik let a vyžádal si okolo 7 tisíc životů od roku 2004, kdy vláda začala útoky na buddhisty monitorovat. Zatím se o něm mluvilo víc jako o konfliktu národnostním, než náboženském. Ale útoky letos nabírají nové tempo a vedou se ve jménu džihádu a k slávě Alláhově.

Od ledna se do internetových zpráv citovaných v newsletterech americké blogerky Pamely Geller dostaly tyto: Tři mrtví a 22 zraněných bombou z motocylu u tržního stánku prodávajícího vepřové v provincii Yala v lednu. Dva buddhističní mniši zastřeleni a dva zraněni teroristy uvnitř chrámu v provincii Nararathiwat, opět v lednu. Tamtéž den předtím pět policistů zraněno v přestřelce s teroristy. Mnichové jsou častými terči džihádistických útoků: v posledních několika letech jich 23 zastřelených a 20 raněných uvádí Human Rights Watch.  Ta také identifikuje jako pachatele většiny thajských teroristických útoků organizaci zvanou BRN (Barisan Revolusi Nasional) řízenou ze zahraničí. Její útoky označuje za válečné zločiny.

Více než 50 sloupů elektrického vedení na různých místech v 19 okresech bylo zničeno nebo poškozeno masivním množstvím výbušniny, působící rozsáhlý výpadek elektřiny v dubnu. Podobné výbušniny poškodily most a školu. Útoky zesílily během květnového Ramadánu. Dva mrtví a neuvedený počet raněných (kromě 4 armádních policistů) v provincii Pattani na tržišti v květnu, opět bombou z motocyklu. Jeden mrtvý policista tři zranění v provincii Songkhla, opět během Ramadánu. Dvojí výbuch v obchodním domě v turistickém rezortu Pattani, hlášena stovka raněných a nejméně 3 mrtví. Nejméně 20 raněných v supermarketu Big-C, tamtéž.

No dobře, tak kvantitativně poměrná procházka po zelené louce, ve srovnání se Srí Lankou, Manchesterem, Paříží, Nigérií nebo Islámským státem, řekli by si možná mnozí, vždyť už jsme si zvykli na horší. Ale proč bychom si na to sakra měli zvykat, kdekoli, kdykoli a v jakékoli kvantitě?

Autor: Benjamin Kuras