Ovládl neomarxismus Západ?

JAN KELLER

Vedou se spory o to, kam patří ty ideové a politické proudy, jež bývají označovány jako levicově liberální, progresivistické anebo též neomarxistické. Zejména poslední z uvedených označení vzbuzuje nemalé rozpaky, někdy i emoce. Lze to pochopit. Těžko vysvětlit, že právě v době, kdy padnul východní blok založený na ideologii marxismu, by jakási forma (neo)marxistického myšlení mohla ovládnout Západ. Vítězství Západu v souboji dvou světových soustav by tím bylo poněkud zpochybněno. Zároveň by se jen obtížně vysvětlovalo, jak může neomarxistické myšlení rozšířené na univerzitách, v médiích a v politicky korektních stranách koexistovat s neoliberální kontrolou ekonomiky a politické moci.

Není složité prokázat, že progresivismus určité prvky neomarxismu vykazuje. Marx s Engelsem chválili buržoazii za to, že bez milosti rozmetala všechny normy a tradice, které svazovaly předchozí společnosti. Rozbila stavovské zřízení postavené na rodové příslušnosti, zbavila rodinu falešného pozlátka romantičnosti, svým globálním působením snížila význam národů, obrovsky revolucionizovala techniku, dopravu a celý způsob výroby.

Buržoazie zrušila staré tradice, zpochybnila až dosud závazné normy, překračuje všechny hranice dosavadního uspořádání života společnosti. Klasikové marxismu chtějí jít v rozkladu starého světa ještě dále. Požadují překročit hranice rodiny v její buržoazní podobě, ignorovat hranice států, neboť proletáři nemají svůj stát, do budoucna zpochybnit hranice profesí tím, že budou překonány omezenosti dané dělbou práce.

V tom všem liberální progresisté na marxismus navazují a v řadě ohledů ho radikálností svých požadavků dokonce ještě překonávají.

Naprosto sdílejí Marxovo rovnítko mezi revolucí a všelidskou emancipací. Rozdíl existuje „pouze“ v cestě, po které se neomarxisté vydali. Klasikové marxismu chtěli dovršit radikální odstraňování všech hranic ve sféře ekonomické, konkrétně v oblasti produkce. Vyzývali ke zrušení hranic, které jako jediné zůstaly pro buržoazii posvátné, tedy daných soukromým charakterem vlastnictví výrobních prostředků. Tím, že padne toto poslední tabu, bude kapitalismus překonán podobně revolučním způsobem, jakým on sám zrušil a odstranil předchozí společenské poměry.

Progresivisté chtějí lidskou emancipaci prosadit nikoliv v sektoru výroby, nýbrž ve sféře spotřeby. Klíč k vytvoření nové společnosti nehledají v oblasti ekonomiky, ale v oblasti kultury. Nemohou jinak, jsou plodem přechodu od klasické průmyslové společnosti ke společnosti služeb včetně industrializované kultury. Spotřeba má být revolucionizována tím, že věcí svobodné volby konzumenta se stane vše, co bylo až dosud považováno za přirozené a jednou provždy dané. Zatímco Marx chtěl revolucionizovat poměry v továrně, neomarxisté chtějí ještě radikálněji revolucionizovat poměry v supermarketu. Předmětem zcela svobodné volby spotřebitele se má stát země, ve které se rozhodne žít, složení rodiny, kterou touží založit, jeho rodová identita a jeho vlastní pohlaví.

Proto také mohou žít levicoví liberálové v tak úzké symbióze s pravicovými neoliberály. Proběhla mezi nimi jakási forma dělby práce ohledně toho, kdo co revolucionizuje. Zatímco neomarxisté odvážně překračují i poslední meze toho, co bylo až dosud bráno za přirozené a vrozené, neoliberálové se zaměřili na překračování omezení v dosahování profitu. Ti první postupují již od konce let šedesátých pod vlajkou ničím nebrzděné touhy, ti druzí se jen o něco později šikují pod praporem ničím neregulovaného podnikání. Nikde se to tak nehemží přívlastky „radikální“, „subversivní“, „extrémní“, „revoluční“ jako v manažerských příručkách od devadesátých let minulého století. Dozvídáme se z nich, že byznys provozovaný v zeštíhlených firmách uvolňuje kreativitu a podporuje nové způsoby myšlení, posiluje autenticitu každého ze zúčastněných, odstraňuje autoritářství, elitářství a zkostnatělou hierarchii, rozšiřuje etnickou diverzitu a vytváří multikulturní společnost.

Zatímco na kulturu orientovaní neomarxisté plédují po vzoru klasiků marxismu pro zrušení státu a vůbec jakékoliv formy moci a autority, na byznys zaměření neoliberálové berou stát na milost za podmínky, že bude zeštíhlen a řízen jako kterákoliv jiná firma. Oba proudy přitom postupují svorně ruku v ruce pod heslem: „Odmítači všech hranic, spojte se!“

 Jan Keller

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc LEDEN 2025:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Jindřich Řičica 10 000,- Kč, Pavel Kotas 500,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Jan Lipský 500,- Kč, Marek Janičko 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Tomáš Šimčík 200,- Kč, Ladislav Konopka 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Luděk Tesarčík 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, František Kolář 500,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Petra Hujová 111,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, František Burda 50,- Kč, Ivo Pimper 300,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Zdeněk Boško 1000,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, O. Kachel 20,- Eur, Jiří Obermaier 100,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Olga Petrová 300,- Kč, Anonym 1000,- Kč, Jiří Linhart 120,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč

Celkem za měsíc: ... 24 990,06 Kč

Vybráno 55.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Překračujeme Rubikon - 15.1.2025
• Tomio Okamura: Vláda se mě snaží umlčet - 15.1.2025
• Vši na „cikánském“ sídlišti a idiotská korektnost - 15.1.2025

(13 votes, average: 4,85 out of 5)

Loading...