26.7.2018
Kategorie: Společnost

Souvislosti jedné popravy

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Tak nám dnes v Japonsku popravili dalších šest členů sekty Óm šinrikjó.  Jde už o druhou várku z oné vražedné party, která je odpovědná za teroristický útok sarinem v tokijském metru z roku 1995. Vůdce téhle “náboženské společnosti”, Šókó Asaharu, i s pěti jeho významnějšími soudruhy pověsili (jak se u vyšších šarží sluší) jako první, již 6. července.

[ad#textova1]

Ve stručnosti a pro osvěžení paměti o co šlo: Poloslepý guru Šókó Asahara vytvořil sektu Óm šinrikjó. Tedy Nejvyšší pravda. Oficiálně syntéza budhismu, šintoismu a některých prvků křesťanství. Ale jinak sex a drogy pro vyvolené, tvrdé povinnosti pro řadové a neprivilegované, jak už to v podobných spolcích chodí. Taky několik vražd odpůrců a neodbytných zvědavců. Vše vyvrcholilo útokem na tokijské metro, který měl být generálkou na smrtící útok na císařský palác, následovaný genocidou zkažené společnosti obecně.  

Vlastní útok proběhl tak, že pět vybraných dobrovolníků sekty přineslo do metra plastové kapsle, zabalené v novinách, které obsahovaly 900 ml tekutého se sarinu. Ty pak deštníkem propíchli a na další stanici metro opustili. Páry bojové látky tehdy zabily 12 lidí, dalších 50 bylo vážně postiženo a téměř 5000 mělo problémy se zrakem.

Pro pozůstalé po obětech a pro lidi nejrůznějším způsobem dlouhodobě postižené šlo o  nezměrnou tragedii. Ale ve světle toho, o jakou látku se jedná, to byl v zásadě debakl. Asaharova skupina totiž podcenila technické provedení. Sarin je sice těkavá kapalina, ale jeho tenze par je zhruba 10x nižší, než u vody. Tedy laicky – moc se to nevypařuje a páry se jen neochotně rozptylují. Celé to mnohaleté úsilí velmocí, investujících miliardy do vývoje chemických zbraní, totiž není o syntéze, nebo vývoji látky. To je položka v zásadě marginální. Celé ty miliardy jsou na výzkum, jak to rozptýlit a hlavně, jak to ve vzduchu udržet. Kalužka sarinu na podlaze až tak moc škody nenaděla. Tedy pokud do toho přímo neťápnete… Ale dosti technikálií.

Podstatné je, že je teď pověsili. Což ovšem vyvolává jednu čím dál aktuálnější otázku: Tak Japonci opravdové a soudně potvrzené ničemy popravují a my v Evropě ne. Proč?

Začněme u nás. V Československu byl nejvyšší trest zrušen v r. 1990. Velice se v tom angažoval tehdejší president Václav Havel. O rok později, v lednu 1991, byla přijata Listina práv a svobod a stala se součástí Ústavy. V ní je zákaz trestu smrti implicitně obsažen. A tuto jurisdikci převzaly i nástupnické státy Československa. Podobně je tomu v celé EU. Trest smrti je zde, z důvodu lidských práv,  zakázán.

A přitom lidové mínění není tomuto striktnímu zákazu nijak zvlášť nakloněno. Po každém násilném, brutálním a společností otřásajícím zločinu se volání po absolutním trestu ozývá znova a znova. A to od drtivé většiny národa.

Nejde o nějakou specifickou krvežíznivost Čechů, ty nálady jsou podobné i jinde v Unii. Jen lépe skrývané. Protože sluníčkářská propaganda tam působí mnohem déle a navíc na prakticky bezbranný, s brutální propagandou neseznámený a proto neimunizovaný společenský terén. Pokaždé, když někdo zabije dítě ze sexuálních pohnutek, nebo náhodné kolemjdoucí pro větší slávu Alláhovu, vybublá ta nespokojenost s trestem. Znovu a znovu.

Sluníčkářské námitky, o možném zneužití absolutního trestu a o tragických justičních omylech se nepřijímají. Lid nepožaduje hrdelní tresty pro pachatele bagatelních činů, nebo dokonce pro politické vězně. Ne. V tomhle (a mnohém jiném) je moudřejší, než si “elita” myslí. A případné justiční omyly bohatě vyloučí dostatečně dlouhá doba mezi soudem a popravou. V případě zmiňovaného Asahary a jeho melody boys to bylo pěkných 23 let. V USA, kde se taky vesele popravuje, bývá lhůta od soudu k popravě také spíše v řádu desetiletí, než let.

Zkrátka, šlo by to. Žádný sluníčkář většině národa nevymluví, že je to trest (v jistých případech) spravedlivý. Navíc bránící recidivě. A to velice účinně. Což by se v době vzrůstající popularity terorismu vůči náhodným Evropanům mohlo docela hodit. No a nakonec,  jako drobný bonus, šetří i náklady státu. Jenže se nesmí. Protože tyhlencty práva. A taky se o tom nesmí ani diskutovat. Protože ty práva. A bohatě dotované, medii protěžované a téměř všemocné neziskovky na jejich stráži…

Ovšem ta zasloužená poprava Asaharových kumpánů je dobrou příležitostí, položit sobě i svým poslancům, zákonodárcům, pár nekorektních otázek:

1) Není čas přehodnotit nezměrnou humanitu (doba se změnila) a promítnout to do změn příslušných zákonů?

2) Jak to, že nás jedna smlouva (dohoda), co jí kdysi kdosi naším jménem podepsal a vrazil do ústavy zavazuje navěky? Proč nejde vypovědět, změnit, upravit, nebo přizpůsobit měnícímu se světu?

3) Proč se o něčem, co si přeje veliká většina lidu nesmí ani diskutovat, natož rozhodnout? Jak to, že mezinárodní závazek je více, než přání lidu? V té slavné demokracii?

[ad#pp-clanek-ctverec]

vylicil

 

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 4,48 out of 5)
Loading...