Složená daňová kvóta a zvyšování daní

Daňové kvóty představují mezinárodní srovnávací ukazatel pro podíl vybraných daní příslušného státu na jeho hrubém domácím produktu. Údaje publikuje Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD). Daňová kvóta (DK) se vypočítá jako „poměr výnosu daní a cel (čili odváděné daně) k HDP“ v běžných cenách. Složená daňová kvóta (SDK) se vypočítá jako „poměr výnosu daní, cel a pojistného na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení k HDP“ v běžných cenách.

Vývoj složení daňové kvóty od roku 2011 ukazuje následující tabulka převzatá z E15 z článku České daňové zatížení v roce 2018 bude nejvyšší za poslední roky. Vliv má také EET

Je to ale zajímavá hra čísel a procent. V zásadě jde o dva jevy. Tím prvním je výběr daní včetně zdravotního a sociálního pojištění z platů a mezd a tím druhým je vývoj HDP.

V případě daní jsou v Česku daňové sazby poměrně stabilní. Tak zvaný „vládní balíček“ po několika letech zvýšil spotřební daně u tabáku a alkoholu a zdanil technické rezervy pojišťoven, což vedlo k dramatickému představení v poslanecké sněmovně v celé řadě obstrukčních, tj. zdržovacích vystoupení, opozičních politiků.

Právě od roku 2015 se Česku začalo opět docela dařit, růst HDP dosáhl meziročního zvýšení až 5 % (2017) a v současnosti činí 2,5 %. Jestliže se v situaci, kdy roste HDP zmiňovaným tempem současně zvyšuje složená daňová kvóta na více než 34 % HDP, neznamená to nic jiného, že při stálých daňových sazbách byl růst výběru daní rychlejší než růst HDP. Rychlý růst výběru daní do státního rozpočtu pak byl tažen samozřejmě růstem platů a mezd a nato navazující zvýšenou domácí spotřebou. Současně lze však z tohoto vývoje konstatovat, že vysoký růst platů a mezd neodpovídal růstu produktivity práce. Právě proto došlo ke zvýšení složené daňové kvóty, protože růst platů a mezd způsobil růst výběru daní z mezd a platů, zvýšená koupěschopnost obyvatelstva vedla k lepšímu výběru DPH, firmám se dařilo a zvýšil se i výběr daní z příjmu právnických osob. Je to důsledkem typické levicové politiky, která se zaměřuje na růst platů státních zaměstnanců, čemuž se musí přizpůsobit i soukromá sféra. Tam se právě přidávají platy rychleji, než roste produktivita práce proto, aby si firmy udržely své zaměstnance.

Ministryně financí Alena Schillerová, která vysvětluje růst složené daňové kvóty „lepším výběrem daní“, má i nemá pravdu. Onen „lepší výběr“ je však dán růstem platů, který vláda ve státní sféře nastartovala. Schillerová se zřejmě snaží „svést“ vyšší složenou daňovou kvótu na EET. EET sice mohla k mírnému zvýšení příjmu z DPH vést , pokud ale byla tímto způsobem eliminována část šedé ekonomiky, mělo by se to projevit i na zvýšení HDP. Na EET bych proto zvýšení složené daňové kvóty neházel.

Současně tak lze i konstatovat, že Česko potřebuje zejména zásadním způsobem zvyšovat produktivitu práce. V roce 2015 činila složená daňová kvóta v zemích OECD hodnotu 34,3 %. Podle stejného zdroje je výše složené daňové kvóty v zemích OECD nejvyšší od roku 1965. Česko je tak svou složenou daňovou kvótou jakousi „průměrnou“ zemí OECD. Snížení sazeb daní ze mzdy má sice současná vláda ve svém programu (zrušení superhrubé mzdy), ale důsledkem by byl výpadek v příjmech státního rozpočtu a zřejmě i růst deficitu. Ministryně financí proto tvrdí, že se to musí „dobře propočítat“. Nižší sazba daně z příjmu by ale znamenala znatelný pokles složené daňové kvóty a ponechala by nám více prostředků v peněženkách a mohla by opět podpořit naši chuť utrácet. Uvidíme, zda ke zrušení superhrubé mzdy a snížení zdanění práce nakonec vláda najde odvahu.

Na závěr jen drobnou poznámku ke stanovisku předsedy odborů Josefa Středuly a předsedy Svazu průmyslu a dopravy Jaroslava Hanáka. Ti doporučují přidat do školství na rok 2020 ještě 5 %. Právě Hanák velmi často argumentuje tím, že růst platů v podnikatelské sféře je příliš rychlý a snižuje konkurenceschopnost firem. Jeho postoj k platům učitelů je tak motivován politikou, nikoli zájmy podnikatelů. Jinak by totiž nemohl další růst platů ve státní sféře podporovat. Ale to už je taková typická česká politika, či chcete-li politikaření.