Šibenice pod poslaneckými okny?

Už jsem na toto téma něco napsal. Nicméně se staly některé nové věci, které je zapotřebí také okomentovat.

Bydliště

Jakýsi nový level demonstrací proti prasečinám, které se poslanci snaží prosadit, jsou demonstrace cíleně v místě jejich bydliště. Významná část poslanců, ne-li všichni, je nalezitelná přes svoje firmy, protože ty musejí mít uvedeno i místo bydliště jak majitele, tak i některých klíčových funkcionářů. Nebylo tedy nutno “vylupovat sejfy” s poslaneckými adresami, jak se domnívají někteří méně gramotní novináři.

Faktem je, že u zastupitelů na nižší úrovni je naprosto samozřejmé, že lidé, kteří je volí, vědí, kde bydlí. Nevidím sebemenší důvod k tomu, aby poslanci parlamentu byli nějakou výjimkou. Nehledě k tomu, že, z důvodů své nenažranosti, s níž se po zvolení nevzdali různých lukrativních firemních postů (u nichž se povinně zveřejňuje bydliště), jí ani být nemohou.

Poslanec

Je třeba si uvědomit, že poslanec není náš vládce. Poslanec má jednoznačné postavení služebníka občanů, který je sice jimi vybrán a má i určitou autonomii v jednání, ale je placen z jejich peněz a očekává se, že bude jednat v jejich zájmu.

Omlouvám se za trochu drastické srovnání, jehož podstata je ale naprosto identická:
Pokud si pronajmete dámu od krajnice E55, tak také očekáváte, že za vaše peníze bude dělat to, co chcete vy, a ne to, co chce ona. A rozhodně nebudete tolerovat, že si v čase vámi zaplaceném odskočí udělat nějaký další kšeft. Přitom naši poslanci se tváří, že přesně na tyhle věci mají nárok, a také je naprosto běžně, alespoň někteří z nich, dělají. Žádný takový nárok nemají a je třeba jim to stále a intenzívně připomínat. Tím intenzívněji, čím větších prasečin se dopouštějí.

Jiným srovnáním je fakt, že kdyby si nějaký příručí v krámě počínal tak, jako někteří “naši” poslanci, tak už by dávno ležel na dlažbě přede dveřmi toho krámu s otiskem majitelovy podrážky na hýždích. To my, bohužel, s těmito svými zaměstnanci udělat nemůžeme, nicméně o to důrazněji by jim měl být vyslovován nesouhlas s tím, co dělají. Bez ohledu na jejich eventuální pekuniární zájmy, o nichž jsem v souvislosti s pandemickým zákonem již také psal (31. 1. 2022).

Tak mě v souvislosti s tím druhým příkladem napadlo, zda by lepší než šibenice nebyla pěkná velká kašírovaná bota s výrazným vzorem na podrážce.

Moc ve státě

Již návrh ústavy z roku 1848 (to není překlep, opravdu z doby Kroměřížského sněmu, +- v době nástupu 18 letého Franze Josefa I na trůn) obsahoval úvodní ustanovení, že veškerá moc ve státě pochází z lidu, a toto ustanovení máme i v ústavě nynější.

Již v tom roce 1848 bylo toto ustanovení šokézní pro “elity”, vzniklé mnohogeneračními příbuzenskými sňatky uvnitř šlechty, a tudíž patřičně zdegenerované.

Ostatně, zdegenerovaný byl i sesazený císař a jeho bratr na tom nebyl o mnoho líp. Taky šly po vídeňském dvoře drby, že Franze Josefa a Maxmiliána si ambiciózní Žofie, švagrová císaře, nechala udělat buď od švédského následníka trůnu nebo Napoleonova syna Orlíka, který žil v internaci na habsburském dvoře (a zplození obou by podle dat narození a úmrtí stihnout mohl, byť u toho Maxmiliána by to bylo dost “na knap”).

Faktem je, že oba bratři zcela normální nebyli, ale nebyli to totální degeneráti jako jejich “papírový” otec. Ten Orlík má půvab v tom, že byl po matce Habsburk, takže se u jeho potomků dala očekávat alespoň trochu rodová podoba. Protože o rodových podobách a dalších věcech se v té době (byť to bylo před Mendelem) vědělo, dá se očekávat, že Žofie, pokud měla možnost výběru, dala přednost jemu.

Nicméně i dnešní “elity”, byť mají do zdegenerovanosti rakousko-uherské šlechty ještě dost daleko (nicméně alespoň některé rodiny na tom pracují), reagují na představu, že by si lidé, alespoň v klíčových otázkách, vládli sami, reagují s nemenším  zděšením a odporem jako jejich zdegenerovaní předchůdci.

Referendum

Jak jsem zde již opakovaně napsal, jsem příznivcem referenda. Z tohoto důvodu má mou podporu jakákoli strana, která má v programu naplnění ústavy rozumným prováděcím zákonem pro referendum. Opět jsem to již kdysi napsal, nevidím však důvod dělat referendum o jakékoli krávovině.

Na druhé straně chápu referendum jako určitý zásadní akt, který by měl dát program (strategického charakteru a dlouhodobý) vládě a parlamentu, na čem mají pracovat a kterým směrem by se měla země ubírat. Jako druhou důležitou funkci referenda vidím jeho použití jako jakéhosi pomyslného Damoklova meče, který by zabraňoval poslancům při vedení tohoto státu konat ve prospěch cizích mocností a organizací, případně při naplňování vlastních kapes překročit určité limity, které jsou, bohužel, v současné době stabilně a opakovaně překračovány.

Nicméně bych se nebránil ani tomu, aby jakýkoli zákon musel do určité doby projít s kladným výsledkem referendem, jak to mají ve Švýcarsku, jinak buď nevstoupí v platnost nebo automaticky přestane platit. Minimálně by něco takového mohlo fungovat v rámci nějakého přechodného období, než se zastupitelé naučí korektně vládnout (což dnes až na výjimky neumějí, případně nechtějí).

Absence referenda

Tím, že nemáme referendum ve smyslu obecného zákona k jeho vyhlášení, nemají, bohužel, občané prakticky žádnou možnost ovlivnit činnost poslanců a zejména v situaci, kdy tato činnost nabývá amorálních (či dokonce protizákonných) rozměrů.

Faktem je, že významnou část “anticovidových” (ve skutečnosti do těch správných kapes směřujících) opatření “sestřelily” soudy jako nezákonná. Faktem také je, že chystaný pandemický zákon umožňuje omezovat ústavou garantovaná lidská a občanská práva podzákonnými normami a opatřeními (typu různých vyhlášek), je v explicitním rozporu s ústavou, kde se uvádí, že tato práva mohou být omezena pouze v odůvodněných případech a pouze zákonem.

Je tedy pravděpodobné, že pokud PS přehlasuje senát a ještě i případné presidentské veto, tak dojde k jeho napadení u Ústavního soudu. Což se ovšem může táhnout delší dobu s rozsudek, byť by měl být jasný, je, vzhledem k obecně neutěšenému stavu naší justice, dosti nejistý.

Nicméně občané mají zcela jasné právo dát poslancům na vědomí, co si o tomto návrhu myslí. Klidně i s těmi šibenicemi, byť bych, jak jsem uvedl výš, spíš preferoval tu botu.

Je také fakt, a už to proběhlo i internetovými diskusemi, že se naše zdegenerované pseudoelity bojí i toho, že by protesty proti pandemickému zákonu a dalším prasečinám, které na nás soudruzi poslanci (všech možných genderů) chystají, mohly přerůst v nějakou stabilnější platformu, která by se mohla v příštích volbách ucházet o poslanecká místa. Vzhledem k tomu, že se protestů účastní i “chroničtí nevoliči” mohl by počet jejich hlasů převážit i “korespondenční hlasy”, pokud se antidemokratickým stranám podaří tento volební podvod (protože o nic jiného nejde) procpat.

Voliči tedy pod okny poslanců protestují naprosto oprávněně a sami poslanci (respektive významná část z nich) mají máslo na hlavě, protože kdyby fašisticky (někteří z nich léta) nesabotovali prováděcí zákon k ústavou definovanému referendu, tak by se diskrepance mezi občany a “zastupiteli” vyřešila velice snadno hlasováním v referendu. A bez emocí.